S čerty nejsou žerty

"Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.. Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že i dnes spoustě lidí peklo chybí !! To víte, nikdy nedělá dobrotu, když si někdo myslí, že zlo zůstane nepotrestáno !!" Musím se přiznat, že právě tento Bočanův majstrštyk, který svého času patřil do první desítky mých nejoblíbenějších filmů vůbec, přičemž po napsání tohoto komentáře ve spojení s další projekcí jsem neshledal jediný důvod, proč by do ní vlastně neměl patřit, sem viděl už mnohokrát, a protože stejně tak logicky patří k nejčastěji hodnoceným záležitostem zde, stvořit komentář, který by neopakoval stále totéž nebo naopak jen pozérsky nehanil, mi přišlo jako nesplnitelný úkol, nicméně prostě nedokážu odolat, a tak bych se rád podělil o několik postřehů, které mně osobně připadají velmi zajímavé, byť budu tentokrát především chválit !! Samotný až notoricky známý příběh jistě není třeba příliš rozvádět, po výtvarně skvěle zinscenovaném úvodu, v němž nechybí působivá bitva a řada promyšlených obrazů barokní ikonografie, se divák ocitá ve mlýně, kde stárnoucí ovdovělý mlynář František Máchal v podání Františka Viceny podlehne svodům neuvěřitelné mrchy kuchařky Doroty, kterou si s chutí zahrála jindy spíše otravná Jaroslava Kretschmerová ve své životní roli, která plánuje s rafinovaně podlým správcem Viktora Preisse, který zde dokazuje, jak velkým a nedoceněným je hercem, mlynáře utahat, aby byl jeho pobyt na světě pokud možno, co nejkratší, což vypravěč Luděk Munzar komentuje výstižnými slovy: "Chceš-li učiniti ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu..” Jediný, kdo musí tomuto podlému jednání přihlížet, je jeho poctivý a dobrosrdečný syn Petr, že jej ztvárnil jako vždy bezchybný a nezapomenutelný Vladimír Dlouhý, ví už každé malé dítě, který však už tragédii nedovede zabránit, a tak když se oba padouši rozhodnou z cesty za majetkem odstranit i Petra, alespoň pobytem ve vězení, vůbec netuší, že si zahrávají se samotným peklem, nicméně než však dospějeme ke konci, kdy se všem dostane po právu toho, co zasluhují, ho čekají ještě mnohá úskalí, byť najde i svoji pravou lásku.. Hynek Bočan coby širokou veřejností zbytečně přehlížený režisér, ačkoliv přitom právě jeho tvorba v 60. letech minulého století neunikla pozornosti amerických artových kin, a jeho jméno lze nalézt i v řadě zahraničních publikací, natočil mimo jiné i fantastický film Čest a sláva s Rudolfem Hrušínským, který se odehrává na tvrzi v posledním roce třicetileté války a který si i přes úspěch na filmovém festivalu v Benátkách vysloužil uložení do trezoru, Soukromou vichřici, jejímž prostřednictvím rovněž výtečně převedl na plátno dílo Vladimíra Párala nebo zajímavé drama Pasťák, které sice roztočil v roce 1968, mohl ho však dokončit až o dvacet let později, a připočteme-li k tomu kultovní seriál Záhada hlavolamu podle Jaroslava Foglara, zdá se naprosto jisté, že prostě normalizační léta přinesla Bočanovi kruté vystřízlivění, když se na jeho tvorbě silně podepsala, a tak se bohužel jeden může jen domnívat, jak by jeho filmy mohly vypadat, kdyby je natočil Bočan šedesátkový a ne ten, který musel například poslat do dolů Partu hic, přičemž v tomto ohledu právě filmová pohádka S čerty nejsou žerty jasně dokládá, že Bočan až teprve v roce 1984 a v rámci pohádkového žánru stvořil konečně, co chtěl, i když pochopitelně ne úplně !! Jednu z hlavních rolí si střihnul Josef Kemr, který byl v té době na seznamu zakázaných herců, stejně jako Luděk Munzar, přičemž bych rád formuloval samotný termín zakázaný herec, který měl jednoduše řečeno v období normalizace omezené pole působnosti jak v televizi, tak i ve filmu a v případě, že režisér chtěl takového herce obsadit, přičemž o něj opravdu stál, mohl využít pouze jednoho do vznikajícího projektu, nutno dodat, že na tomto seznamu se tehdy vyjímala i taková velká herecká jména jako Rudolf Hrušínský či Blanka Bohdanová, a tak i v tomto duchu S čerty nejsou žerty lze označit za nesmírně zajímavé, protože Luďka Munzara může divák slyšet alespoň jako vypravěče příběhu, jak jsem již zmiňoval !! Známou předlohu Boženy Němcové přepsal do podoby filmového scénáře Bočanův souputník Jiří Just a právě samotný režisér, oba však mimo klasické pohádky Boženy Němcové hledali a našli inspiraci v jiné klasice, chce se mi říct až vykrádali, jiný skvělý film Fanfán Tulipán s Gérardem Philipem, přičemž spousta scén prakticky doslovně kopíruje francouzský originál, většina šermířských soubojů, scéna na střeše, na komíně, vousatý kaprál, motiv lásky až na druhý pohled, kdy hlavní hrdina až ve finále vystřízliví a pochopí, dokonce i vyvolená hlavního hrdiny s totožným jménem Adélka, jasně dokazují, kde Bočan s Justem k většině svých nápadů přišli, byť bych toto rozhodně nezatracoval, protože jejich snímek si s tím francouzským co do kvality rozhodně nezadá, v několika ohledech ho jistě i předčí, a pak to ani nikdo z diváků zřejmě nezaregistroval, soudě dle zdejších komentářů, což jasně svědčí o tom, co zde hlasitě tvrdím už dlouhou dobu, že by si uživatelé měli dávat na užití podobných termínů jako vykrádání velký pozor a užívat jej s citem !! Nicméně pohádka S Čerty nejsou žerty obsahuje onu ceněnou nadčasovost, kterou se vždy Bočan snažil dostávat do svých filmů, když velmi umě vytváří paralelu děje filmu k současné realitě, skvěle vede své herce, kteří cítí kreativitu a opravdu se snaží, čímž z nich režisér dostává jejich maximum, což prostě divák z obrazovky či plátna musí cítit, a hlavně zůstává srozumitelný cílovému publiku !! Parádní a natáčení si užívající herci patří k ozdobám filmu, skvěle pronáší své repliky, z nichž řada se dostala do běžné konverzace, naprosto zlidověla, dnes jistě každý ví, co znamená úsloví "nedělat Dorotu", a ačkoliv osobně jsem si vždy nejvíce užíval kreaci Lucifera famózního Karla Heřmánka, který spolu s Pacinovým Ďáblem v tomto ohledu patří k naprosté špičce, přičemž hlášky typu: "Na myšlení jsme tady my.” - "No ty rozhodně ne, Drápale !!” či "Jsi drzý čert !!” mě spolehlivě posílají do kolen, jeden musí rozhodně ocenit i knížete Josefa Kemra, neuvěřitelného kaprála Petra Nárožného: "Máchale, spadlo ti to !! Seber to, no !!“ či "Je to rebel !! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho dokonce zesměšnil !!”, slizkého správce Viktora Preisse, neskutečnou bestii Dorotu Jaroslavy Kretschmerové, krásnou, byť chladnou, Angelínu Dany Bartůňkové, ti všichni dokazují, že stojí a padá-li skutečně dobrý film s padouchy, pak zde si můžete i vybrat, a především pak pochopitelně ústřední duo čerta Janka bezchybného Ondřeje Vetchého s jediným skutečně kladným hrdinou pohádky Petra v nezapomenutelném podání Vladimíra Dlouhého !! Že neexistuje malých rolí, pouze malých herců, však dokazuje i Václav Vydra, který během pár vteřin při plesové scéně potvrzuje svůj ohromný komediální talent, stejně jako naprostá většina všech zúčastněných, ačkoliv jednu malou připomínku bych si neodpustil, a to směrem k neuvěřitelně otravné a nesympatické Monice Pelcové, ačkoliv by se tato skutečnost dala považovat za velmi chvályhodnou, že vlastně Hynek Bočan nechal Petra dát nakonec přednost kráse srdce před tou živelnou Angelíninou, v roli Adélky, jejíž zpěv mě vždy nehorázně sral, byť tím rozhodně nechci snižovat kvality textů písní, na nichž se podílel standardně víc než slušný Zdeněk Svěrák, který spolupracoval s Jaroslavem Uhlířem, jehož soundtrack patří k absolutní tuzemské špičce a to napříč všemi žánry !! Film natáčel kameraman Jaromír Šofr, který spolupracuje převážně s Jiřím Menzelem, a nutno říci, že rovněž nesnese výhrad, na čemž jistě nese i svůj podíl skvělý výběr lokací, mezi nimiž jistě ční zámek Průhonice, které naleznete jen pár kilometrů od Prahy, Máchalův mlýn nacházející se nedaleko obce Střehom blízko Sobotky, naprosto dokonalé pohádkové peklo, které se natáčelo v unikátních, uměle vyhloubených jeskyních zvaných příznačně Pekelné doly, jejichž prostory v současnosti využívá motorkářský klub Pekelné Doly, schody do pekla na skalním hradě Sloup u obce Sloup v Čechách či samotný vstup do pekla, který se točil pro změnu u zříceniny Rotštejn v Klokočských skalách !! Ačkoliv bych se opravdu nechtěl nikoho dotknout a jsem si jist, že naše tuzemská filmografie obsahuje nespočet velmi kvalitních filmových pohádek, které se mohou směle měřit s jinými našimi seriózními filmovými klenoty, právě Bočanův nejlepší snímek S Čerty nejsou žerty považuji za naprosto jedinečnou a originální, přes vše, co již bylo směrem ke scénáři řečeno, záležitost, kterou si prostě i přes mnoho repríz alespoň o Vánocích nikdy nenechám ujít, a prakticky bezchybnou záležitost se spoustou legendárních hlášek a tak jedinečným uchopením samotné podstaty pekla, že prostě nemohla vzniknout jinde než u nás !! (06.07.2013) (méně) (více)