Arvéd

Zná-li člověk Maškovo komiksové dílo, je připraven téměř na cokoli. O to více po všech jeho démonických podivnostech překvapuje, jak zde okultní motiv nezvládl - nejen, že je na něj brán menší zřetel, ale působí strašně uměle, sterilně, bez vzedmutí emocí či vytvoření tajemné atmosféry. Nezvládnutá je poměrně i samotná Kernova role Arvéda, kde se snaží, strašně se snaží působit divně, ale vychází mi přepjatý přehrávaný (a vlastně i nedobře zahraný) divadelní projev, který na mě nefunguje ani při přiznání jakési stylizace. Film je jinak zajímavě pojatým vrstvením několika dějových linií, zajímavým pomalým experimentem bez exteriérů, film, který více než cokoli jiného funguje spíše jako - a tady opravdu zdařile - obraz zrůdné totalitní moci, která má všechny v kleštích, přičemž lidé jsou sami jeho součástkami, které ač fungují bezchybně, třeba jednou čekají na výměnu. Pakliže jsem si však chtěl odnést něco více o osobě J. A. S., pochopit jeho pohnutky a psychologii, dozvědět se něco o jeho historii; tak nyní konstatuji, že stále nevím téměř nic. (11.11.2022)

Mašek si zvolil zajímavou osobnost i zajímavý styl, jak o ní poreferovat, ale po luxusním trajleru a některých recenzích jsem čekal větší divočinu. Arvéd má dobrý koncept, vizuál, atmosféru a vynikajícího Kerna, ale je brutálně ukecaný - drtivou většinu času se jen dva lidi baví v místnosti - a kamerově statický a až na roztříštěný střih velmi divadelní. Polovinu času někdo někoho vyslýchá, což je prostříháváno nudným okultním rituálem... Tak nějak jsem čekal, že to bude dravější, opiově halucinačnější a klidně i metafyzičtější. Každopádně solidní počin. 70% (12.09.2022)

"Tohle už tu bylo. Víte, co je to déjà vu?" ... uuf, ten zvuk. ten zvuk by mohl filmařům závidět každý ASMR youtuber. nejspíše budu považovaná za kulturního barbara, ale mně vyhovují normální, neartový životopisný filmy typu "bohemian rhapsody" - vypráví příběh, který dává smysl a rozbrečí vás. i když.. tohle mě také rozbrečelo. na konci, když si uvědomím, že arvéd byl jen další oběť režimu. byl to génius, možná blázen; nicméně to se již asi nedozvíme, protože ani nevíme, kam se ztratily jeho ostatky. je jasné, že osobnost smíchovského byla velmi rozmanitá a nepochopená. spolupracoval se všemi, ale přece mu ta spolupráce nezachránila život. v té době jste se nezavděčili nikomu, pokud jste byli aspoň trochu jiní. blázen? dáme ho pryč. homosexuál? dáme ho pryč! všechny dáme pryč a zůstanou jen poslušné loutky sloužící vlasti. jsem ráda, že je demokracie, protože já bych poslušná nikdy být nemohla. a ani nikdo jiný. (tedy jestli už dávno těmi loutkami nejste...) (22.12.2022)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)

Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. (01.05.2023)