Arvéd
Arvéd
Arved
Režie:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrají:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (více)Obsahy(1)
Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (203)
Tak jako byl rozporuplný samotný Jiří Arvéd Smíchovský (vysoce vzdělaný a obdivuhodně jazykově vybavený člověk, který se ale neštítil spolupracovat jak za protektorátu s Němci, tak později s komunistickou Státní bezpečností), tak je rozporuplný i celý tento film. Na jednu stranu je zde obstojná mysteriózní atmosféra a hlavně pak vynikající herecké výkony (ať už Michala Kerna v titulní roli nebo i Saši Rašilova v roli komunistického vyšetřovatele Štěpána Pláčka), na druhou stranu je zde ale celková roztříštěnost vyprávění, která brání diváku se toho o Smíchovském mnoho dozvědět. Vlastně tu vůbec nejde o nějaký životopisný film, ale o jakousi "divnověc" či "mindfuck", kdy se buď divák může unášet na vlně jakési halucinogenní nálady, která přináší různé déjà vu (viz asi hlavně to se skříní) a spoustu projevů okultismu, nebo se cítí být naopak totálně zmaten případně i podveden tím, jak ho celou dobu vedou tvůrci za nos a neumožní mu postavě Smíchovského nějak blíže porozumět. Osobně jsem chvíli cítil to první, ale chvíli i to druhé. Byli chvíle, kdy jsem chtěl dát 4 hvězdičky, ale i okamžiky, kdy jsem si říkal, že i dvě hvězdičky jsou skoro moc. Nakonec jsem se rozhodl ty své dojmy nějak zprůměrovat, ale musím říct, že to bylo těžké rozhodování. ()
Není u nás moc filmů tohoto typu, což je logické, protože poptávka není taková, aby se dokázali "uživit". Když pak něco takového vznikne, tak pochopitelně vzbudí rozruch, a Arvéd by si zasloužil, aby ten rozruch kolem něj opravdu byl. Přemýslím, kdy naposledy jsem u domácího filmu viděl takovou vizuální a zvukovou nápaditost. Arvéd v tomto jasně cílí na veškerá domácí ocenění, a naprosto právem. Stejně tak Michal Kern, známý zatím z vedlejších rolí v dlouhodobých seriálech, či reklam, vytahuje herecký výkon, který u nás není moc často k vidění, což je dáno i postavou Arvéda, a tím, jak složitou osobností byl. Arvéd určitě není film, který si dáte k odpolednímu dýchanku, ani na večerní pohodu. Naopak, vyžaduje 100% soustředění, a řekl bych, že na jedno kouknutí se ani nedají pobrat všechny detaily, které film nabízí. O dost jiný pohled na raně komunistická léta na našem území, než jsme zvyklý z jiných filmů... ()
Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. ()
Jak psal už Goffman, všichni hrajeme divadlo. Většinou proto, abychom něco získali, něčeho dosáhli. Někdy se ale těch masek nahromadí tolik, až za nimi ztratíme sami sebe. Arvéd je ďábelský film. Nejen díky výkonu Michala Kerna (snad od Spalovače mrtvol nebylo zlo v českém filmu ztvárněné tak líbezně), ale i díky zpřeházené chronologii a nemožnosti určit, zda sledujeme jen zkoušku, nebo už se jede naostro, což značně ztěžuje sestavení sevřené fabule. Podobně jako při magickém rituálu dochází namísto kauzálního řetězení příčin a následků k cyklickému opakování. Slov, prostředí, situací, dějin. Tak jako film neopouští interiéry (vyjma poslední scény, kde je tím dosaženo krásně ironického efektu), jako kdyby ani vyprávění neopouštělo hlavu (nebo skříň) protagonisty žijícího ve svém vlastním světě, kde se překrývá minulost s budoucností, tragédie s krutou komedií, dobro se zlem. Krom toho, že Arvéd komentuje a znovuprožívá svůj osud, navíc se projektuje do jiných postav (např. Kristián) a příběhů spjatých s Českem nebo českou národní povahou (třeba od Haška nebo Kafky). Dochází k neustálému zmnožování, překrývání, vzdalování se podstatě. Zatímco jiné české biopicy vyprávějí přehledně, popisně a didakticky třeba o lidech, kteří rychle běhali a měli výčitky svědomí, tohle je podmanivě nasnímané queer mysterium, které tajuplnost a nejednoznačnost ústřední postavy zachovává až do konce. Jeden z vrcholů letošní tuzemské filmové tvorby. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (5)
- Aby sa viac zžil s postavou a vyrovnal s negatívnymi emóciami, Michal Kern sa uchýlil počas natáčania k meditácii. (Arsenal83)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. srpna 2022 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. (Duoscop)
- Režisér Vojtěch Mašek okomentoval výber hercov nasledovne: „Od začiatku som vedel, že Arvéd je Michal Kern. Zhodou okolností som sa v dobe, keď som s ním pripravoval divadelnú hru "Mimo zápis", začal taktiež zaoberať myšlienkami na film o Arvédovi. Som veľmi rád, že ponuky na ďalšie role prijali moji obľúbení herci a herečky ako Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Vojtěch Vodochodský, Ivana Uhlířová, Pavlína Štorková, Vojtěch Vondráček a Tomáš Kobr, ktorí už pri prvých skúškach potvrdili, že sú ideálna voľba. Dôležitou súčasťou hereckého obsadenia sú aj vynikajúci slovenskí herci Robert Jakab, Zvonko Lakčevič alebo Marián Labuda ml. v roli bachara.“ (Biopler)
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
Jiří Arvéd Smíchovský je jednou z nejkontroverznějších figur československé historie. Hermenik, okultista, vyznavač černé magii, nacistický konfident a později i konfident StB. Člověk s pravděpodobně fotografickou pamětí, který se chlubil tím, že stojí za ztrátou desítek životů a jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Vysloužil si tituly jako , Malostranský vrah, Ďáblův přítel či Malostranský ďábel. Právě tento název nese i kniha Jana Poláčka. Ta zaujmula režiséra, scenáristu a výtvarníka Vojtěcha Maška, který Poláčka oslovil a rozhodl se, že společně s jeho pomocí realizuje o Arvédovi film. I vzhledem k přítomnosti Maška se poté nedal očekávat zaměnitelný historický tuzemský film. Kdo naopak očekává film s výraznou vizuální stylizací, dostane od Arvéda přesně to, co očekává. A přitom ještě trochu víc. Člověk, který je alespoň trochu obeznámen s výtvarnou tvorbou Vojtěcha Maška (který se jako scenárista podílel na loňské bravurní Okupaci), ihned by začal doufat, že se výrazné vizuální stylizace dočká i právě Arvéd. A od samotného počátku je očividné, že se Arvéda chopil někdo s vizuálním citem. V průběhu sice zamrzí, že stylizace není v jistých momentech ještě výraznější, přesto Arvéd rozhodně patří mezi vizuálně nejvýraznější české filmy posledních let. Sám spoluautor scénáře Jan Poláček prohlásil, že jeho i Maškovým cílem byl pokus Arvédovi porozmět a za pomocí faktů, dobových reálií a fantazie vytvořit příběh. V součtu je pak Arvéd vypravěčskými postupy extrémně náročnou podívanou, která kdekoho může zmást. Arvéd totiž ani zdaleka není normální historický film a ani normální životopis. V průběhu Arvéd působí jako film, kde se divák společně s hlavní postavou propadá do víru šílenství. Série Déjà vu, nahlížení na stejné události z nové perspektivy a pátrání v minulosti. Radost je především sledovat výkon Michala Kerna, převážně divadelního herce, který od počátku dokáže svým hlasovým projevem prodat Arvédovu slizkost a prodat postavu bez charismatu, přičemž nutně problém netkví v tom, že by sám Kern byl bez charismatu. Za zmínku poté stojí i Saša Rašilov, který po delší době získává poměrně výraznou charakterní roli a ve své roli je fenomenální. Arvéd v jistých momentech působí komornějším dojmem, přesto nikdy nepadne do lacinějšího vzhledu. Vizuál je totiž skutečně po celou dobu poměrně výrazný a to i přes fakt, že se možná díky tvorbě Maška dalo čekat, že se vizuální hrátky ještě více utrhnou ze řetězu. V kontextu standardních českých historických filmů je přesto Arvéd potěšující svěží vítr, kdy tu audiovizuálně zajímavější český film skutečně nebyl od zmíněné Okupace. Stěžejní je ovšem skutečně sledovat zajímavou imaginaci tvůrců a skládání komplikovaného pohledu na Arvédovu osobnost do celku. I v tomto ohledu se ovšem nevyplatí čekat klasický biopic, který o primárním cíli řekne prakticky vše od A do Z. I proto, že život samotného Arvéda je nadále zahalen mnoha tajemstvími. Radost je poslouchat výraznou a solidní hudbu dvojice Aid Kid a Jan Poláček, sledovat hravý střih i detailní záběry kamery Dušana Husára, které ještě více pomáhají se dostávat do Arvédova nitra. Stejně tak je radost sledovat různá výtvarná řešení (například práci s osvětlením) a především skutečně sledovat film, který se vymyká typické filmově stavbě a dá se bez zbytečného podkuřování nazvat filmem s uměleckými ambicemi. Film, který je skutečně nevyzpytatelný jako satanistický rituál a u kterého v mnoha momentech zbyde jen prostor pro úvahy nad tím, jak přesně měl divák jisté momenty pochopit. I to je ovšem v rámci českého filmu neskutečně svěží. V průběhu mě vlastně osobně napadlo, že by šlo o látku ideální například pro Jana Švankmajera, který mohl námět realizovat ve stylu své Lekce Faust. U výsledného Maškova pojetí zamrzí, že přeci jen nešlo ještě k výraznějšímu vizuálu (především čerpání z jeho komiksových zkušeností) a cesta k interpretaci je někdy občas až příliš složitá. Přesto je jasné, že jestli má nějaký film posbírat několik nominací na Cenách české filmové kritiky a později několik nominací na Českých lvech, měli by je sbírat právě filmy jako Arvéd. Arvéd nebude film pro každého, v rámci aktuální české tvorby jde ovšem přesně o ten příjemný svěží vítr, který je potřeba. Nezřízenost tohoto filmu je možná v jistých momentech až na příliš vysoké úrovni, přesto je radost vidět v aktuálních tuzemských vodách realizování něčeho tak ambiciózního a nevšedního.... () (méně) (více)