Víly z Inisherinu

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Když jsem si četl ještě v době premiéry zápletku filmu, říkal jsem si, co je to za nesmysl, takhle zcela bezdůvodně najednou ukončit nějakým oznamem dlouhodobé přátelství... ale o nějaký ten okamžik se mě zmocnila krátká tíživá představa, jak by asi bylo mně, kdyby se mi s někým z přátel právě takto nečekaná situace stala... no a film na mě nejen v tomhle směru silně působil. Plně mu přeji ty Zlaté glóby i další ceny, ale proč proboha v kategorii komedie? Komedii (jak obecně, tak i konkrétně komedii roku 2022/2023, o tom teprve žádná :o)) si představuji zcela jinak.. v tomhle cítím hlavně drama, místy plné smutku, tíhy, zvláštní beznaděje spjaté se záhadou a lehkou mystikou, doplněné o houstnoucí napětí a nevšední absurdní motivy (ale ne zrovna vtipně absurdní...), naštěstí také o poetičnost obrazu i hudby, s níž i duše plná žalu na chvíli pookřeje. Závěr mě naprosto odrovnal. On je to nakonec film s banálním námětem o jednom těžším období jednoho přátelství, provinění, vzteku, odpuštění, ale zpracovaný je v tak nečekaně absurdním balení, jak jsem to snad ještě nikdy neviděl, navrch s úchvatnou atmosférou samostatného vzdáleného světa, plného i nejrůznějších zvířecích(!) spoluobyvatel příbytků hlavních postav, že mi zde padala brada nad celým provedením, stejně jako u hereckých výkonů ústřední dvojice. Skrze tyhle nápady, spjatost s přírodou a scenérie bych tipoval jako zemi původu spíše Švédsko, ale Irové coby taktéž Seveřané zřejmě nebudou blízko čistě geograficky. Úžasný zážitek, ačkoliv chvíli jsem měl pocit, že ty titulní divné víly jsou tam takhle explicitně před kamerou trochu navíc. [90%] (24.09.2023)

Ak práve v Írsku nešarapatil zemiakový hladomor, isto iste tam šarapatilo chronicky zlé počasie, alkoholizmus a dlhá chvíľa. Izolovaný ostrovček na západ od pobrežia vyprodukoval mnoho osamelých a nešťastných ľudí. Dvaja hlavní hrdinovia mi sympatickí každopádne neboli, zato Siobhán a Dominic si získali moje srdce (a áno, aj miniatúrna oslica Jenny). Niektoré scény (napr. prvá spoveď kňazovi) vo mne vyvolali nekontrolovateľné výbuchy smiechu, nižšie ako plné hodnotenie tu neprichádza do úvahy. (15.12.2022)

Poprvé mě Martin McDonagh nesejmul a dokonce bych se nebál napsat, že až tolik neseděl. Před uvedením jsem se těšil jak to Colin s Brendanem zase spolu po letech rozjedou a oni se místo toho spolu nebaví, hází na dveře svoje useknuté prsty a zapalují domy. Velmi zvláštní a pomalý snímek, který určitě zklame spoustu režisérových fandů. 75% (19.12.2022)

Velmi netradiční snímek o jednom velkém přátelství, které ale paradoxně skončí již na samotném začátku. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Banshees of Inisherin režiséra Martina McDonagha, který v rámci jeho tvorby vyznívá snad nejdepresivněji. Snímek nám i na velmi skromných základech nabídne hutný příběh plný osudových přesahů, který posouvá vpřed výtečné herecké duo v podání Colina Farrella a Brendana Gleesona. Jejich podání zemitých a rázných postaviček výtečně zapadá do schématu izolovaného ostrova, na němž se zná každý s každým a kde se drby šíří rychlostí blesku. Nesmím rovněž opomenout i precizní mix tragédie a černého humoru, což je kombinace, která zrovna v tomto případě funguje v tom nejlepším slova smyslu. Ve finále tedy dostaneme extrémně osobitou filmovou mozaiku, na níž zamrzí snad jen lehce natažená stopáž s několika hluchými místy. Avšak vyjma tohoto negativního atributu se jedná o poctivé řemeslo, které byste si rozhodně neměli nechat ujít. Skvělá práce! „If punching a policeman is a sin then we may as well pack up and go home.“ (15.12.2022)