Blade Runner

Blade runner je asi nejzvláštnější film, ke kterýmu tady píšu komentář. Nějak mi dost dlouho unikal, takže poprvé jsem ho viděl až v únoru 2007 a byl jsem hodně zklamanej, protože jsem viděl nějakou neuvěřitelně zprasenou verzi, kde byly vystříhaný různý důležitý scény a dohromady to vůbec nedávalo smysl. Ale zase tam nebyl ten slavnej happy end, takže to asi nebyla ani ta původní verze z roku 1982. No netušim, co to bylo, ale třeba nebylo z filmu moc jasný, jak je to s Rachel, samotnej konec s papírovym jednorožcem pak nedával vůbec smysl a vypadalo to, jak kdyby byl úplnej konec ustřiženej. Tenkrát jsem tady dal Blade runnerovi jenom 3 hvězdičky a do komentáře napsal, jak mě to zklamalo. Později jsem se ale dozvěděl, že jsem opravdu viděl nějakou debilní verzi, takže jsem vzal film na milost a rozhod jsem se podívat na ten slavnej director's cut. Počkal jsem pár měsíců, abych nebyl moc ovlivěnej prvnim zhlédnutim, kouknul jsem se na Blade runnera znovu a byl jsem doslova šokovanej (pozitivně). Najednou všechno začalo dávat smysl, všechno do sebe zapadalo a těch posledních cca 30 vteřin na konci byl takovej poslední díl do skládačky. No prostě jsem měl pocit, jak kdybych se díval na úplně jinej film a musim dát 5 hvězdiček (možná moje rozhodnutí trochu ovlivnil taky fakt, že jsem minule Blade runnerovi křivdil a tentokrát jsem ho navíc sledoval v noci a zrovna tady byly přívalový deště). Co dodat? Snad akorát, když tady čtu komentáře, že film nemá děj a že to nedává smysl, tak musim zopakovat: Zkuste se podívat na director's cut a možná změníte názor jako já. Jinak jsem se pro zajímavost podíval i na tu verzi, která končí happy endem a to je opravdu hnůj. Prostě Blade runner má končit tim, že se zavřou dveře od výtahu a padnou titulky. Mimochodem titulky jsem pokaždý vydržel až do konce, protože u nich hraje ta skvělá Vangelisova hudba. Ten motiv je takovej zvláštní a tajemnej, až mi z toho běhá mráz po zádech. Prostě to v tom finále sedne jak prdel na hrnec a jenom to podtrhuje celkovou atmosféru Blade runnera. (19.02.2007)

I po takových letech stále záhada. Sci-fi s noirovým nádechem, která se vyžívá v technické i vizuální ponurosti a bohužel i obrazové bizarnosti. Scott se bojí byť jen malinko rozmáchnout a ukázat nám víc ze světa budoucnosti a místo toho jen nechává pršet na Deckarda a vyprávět relativně obyčejný příběh. Replikantům chybí psychika a na konci pořád nevím, proč by mi jejich osudu a údělu mělo být líto. A chtěl bych také vidět Blade Runnerovo průměrné hodnocení, kdyby ho nenatočil právě Ridley Scott. Možná by i můj názor putoval níže, protože díky jeho příjemným vizuálům a hlavně výbornému cynickému Fordovi na podkladu úžasného soundtracku to nakonec nebylo takové zklamání, jak jsem se zprvu mračil. Tuny dešťových kapek, saxofonové melodie a Vangelisova pohádková hudba zůstávají v divákově mysli dlouho. (06.04.2007)

(1001) Emocionální zátěž tohoto filmu je pro mě úplně nepochopitelně nepochopitelná. Když by se to všechno slovně popsalo, tak jsou to samé věci, co mám ráda: Sci-fi o konci světa (lidství), láska na nečekaných místech, místnost plná děsivých panenek, vyprázdněné vyprávění, robotická sova, brečící Rutger Hauer, spousta teoretické zábavy. Ale když se na to doopravdy dívám, tak mi nic z toho nedává smysl a vůbec nevím, jestli mě něco z toho má bavit nebo jestli mám někomu snad fandit? Deckard je hloupý znásilňovač a ostatní postavy jsou jenom děsivé panenky v obecné místnosti pozérského světa filmu, nikdo tam není opravdový a většina událostí vypadá jako nacvičená pro kameru a ne že by se doopravdy musela stát, kdyby tento systém postav někdo doopravdy vypustil do světa a nechal je, ať si žijí. Místo brečení v dešti mě tak napadají jenom otázky jako jak se dostal replikant s jednou bouchačkou z úřadu plného agentů? Proč se původ mechanických výrobků určuje psychotestem? Pokud je Země místo, kde zůstává už jenom nemocný lidský odpad, který si nemůže dovolit odletět do "statečného nového světa", proč je vůbec replikantům zakázán pohyb? Ale ne že by mě doopravdy zajímaly odpovědi na tyto otázky. Nezajímají. A finální a možná největší zklamání pro mě bylo, že mě soundtrack s tak dobrou pověstí vůbec nezaujal. (13.10.2017)

Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (01.06.2005)

Neuvěřitelné jak se z celkem solidního sci-fi snímku může odebráním zbytečných monologů, tu a tam malou změnou a poupravením závěrečných vteřin stát jeden z atmosféricky hypnotických klenotů světové kinematografie. A zřejmě ten vůbec nejvlivnější film vůbec, protože bez jakékoli nadsázky ovlivnil veškeré sci-fi po něm. Geniální pochmurná noir vize budoucnosti, která ve vás i dnes vzbudí otázky. Nemyslím teď nutně ty, zda tedy je či není Deckard replikantem; což se ostatně stejně liší verzi od verze a ona ambivalentnost je dána tím, že Hampton s Fordem k tomu vždy přistupovali, že jím je, zatímco Ridley jim natruc, že není. Spíše to pokládá otázky "věčného" charakteru, kde je hranice mezi životem a lidstvím a především zda na tom vůbec záleží, kdo je/není replikantem. Blade Runnera se tak řadí po bok Posledního pokušení Krista spíše než ostatních žánrových scifáren. Není to film pro každého (ano, je to p-o-m-a-l-é a málomluvné způsobem, kdy třeba Deckard v závěru dvacet minut vůbec nepromluví, byť nesleze z plátna), ale kdo si k němu cestu najde, tak tomu rozhodně nehrozí, že by se mu vzpomínky na tento skvost vytratily z paměti jako slzy v dešti... Původní kinoverze: 3/5, Režisérský sestřih 1992: 5/5, Final Cut 2007: 5/5 (17.01.2008)