Deváté jméno

Nevím, kdo na CSFD dal ten "oficiální text distributora," často jsou to texty hodně pochybné a ačkoli bych se nechtěl dopustit spoileru, jeho druhá věta je absolutně nepravdivá. I žánr krimi by měl z profilu filmu zmizet. Jde totiž o hutný, psychologický a herecký příběh o vině a trestu, který má sice (jako mnoho filmů té doby) pomalejší tempo vyprávění, ale tady to kvůli prokreslení atmosféry vůbec nevadí. Strhující, ke konci husí kůži nahánějící film, ve kterém se Sequens dost překonal. Žádní stylizovaní hříšní lidé, ani makabrální adorace báječných chlapíků od StB, prostě kvalitní příběh. Že by to fakt bylo tím Körnerem? 90%. (23.04.2020)

Samotný závěr podstatně vylepšuje dojem ze snímku, jemuž nelze upřít působivou atmosféru a ponor do psychologie hlavní postavy, ale místy je vyprávění značně rozvleklé a některé dějové odbočky do něj příliš ústrojně nezapadají. Samostatnou zmínku si určitě zaslouží hudba Jana Nováka, která nejen že vhodně dotváří napětí, ale svojí nervností a ponurostí může směle konkurovat skladbám Pavla Blatného z "kalašovské" série Petra Schulhoffa. (01.01.2014)

Setkání po letech, vzpomínky na válku, ne moc příjemné. Společná vina, která sžírá duši i tělo. Celý příběh si divák dává dohromady jen z útržků rozhovorů, které jsou záměrně špatně slyšitelné, takže zmatek, chaos, nejistota. Postupně jsem začínal chápat o co jde. Celé se to vyjasňuje až ke konci, není snadné se ho dočkat. Velmi ponuré dílo, těžko uchopitelné, ale tak nějak těžko ho hodit přes palubu. Text distributora je totální blábol. 70% (27.04.2016)

Tak nakonec i filmový kriminalista Jiří Sequens má svoje novovlnění. Opravdu, velmi slušná psychologie,která Sklenčkovi překvapivě hodně sedla. Podíl na výjimečnosti snímku má nepochybně také excelentní práce Josefa Illíka, jehož záběry a snímání také odráží dobové možnosti si s filmem vyhrát. Účast Vladimíra Körnera je už takovou třešničkou na dortu a nadprůměrnost filmu bez diskuze podtrhuje. Temná atmosféra se silnými detaily v "nepříjemných" scénách, které režisér poté využíval i v dalších kriminálních příbězích, ovšem s dosti odlišným pojetím. (07.02.2016)

O tomto a podobných filmech se v době prvního promítání říkalo, že jsou příliš "psychologické". Nyní však, v prostředí akčních záplatetek a jejich brutálních zobrazování, působí mírně a zajímavě. Další plus vidím v rozkolísanosti a nedořečenosti stupňujících se k oxymoru - příkladem by mohly být "skřeky letícího dravce" (recenzent rivah), jímž je volavka. Pokud se vrátím k psychologii, pak největší zátěž pro mě představovaly zahuhlané a tudíž nesrozumitelné dialogy (přirozená sluchová vada + nepřirozeně někvalitní nahrávácí technika). (13.04.2021)