Výkřik bez ozvěny

Viděl jsem - jednak z vlastní hlouposti a jednak mi nějaké díly nešly stáhnout - jen díly 1, 4, 5, 6; snad se mi podaří dokout i ty poslední, k přeskočeným se nebudu vracet.... Myšlenka, že rodiče rodí děti, které budou později dobrými služebníky (především v práci a ve válce) společnosti, které již pak budou zcela patřit, je myšlenka nesmírně stará, byť by se mohlo zdát, že její realizace byla ukončena povinnou školní docházkou. Důvodem, proč tomu tak není a proč tento proces nebyl dosud (úspěšně) dokončen je fakt, že dětský materiál, který společnost dostávala (a snad ještě někde dostává) není zcela kvalitní ani se na něj nejde vždycky a všem spolehnout (viz též "střelba dětí do dětí", zběhové, zločinci, revolucionáři atd. We don't need no education, jak si to namyslil Roger Waters, to je tak dobré akorát do písničky.). Společnost musí dítě monitorovat od narození (v brzku snad ještě dříve), a pokud jeho společenskou flexibilitu (přizpůsobení se danému stavu společnosti) nezaručí rodiče, musí to udělat ona. "Sociálník" Lars postupuje zcela konsekventně (zda v Holininu verzi věří nebo ne, nehraje přitom žádnou roli). Konsekventně si vede i Holina, Sigmund Freud by ji odhalil sice již při prvním letmém setkání, ale psychické úchylky (od chybných úkonů, přes známé infantilní objasnění rodičovského sexu, až po čmárání po praseti) do dialogu společnost-dítě prostě nepatří. Dříve platilo: když se dítě nepřizpůsobí společnosti, ať zhebne. Dnes jsme dál: dítě se musí společnosti přizpůsobit a pak může sťastně umřít. (03.07.2022)

Chápu, že v reálu je vyšetřování takového případu (nikoli však kriminálkou, ale sociálkou, žánr krimi tam nemá co dělat) poměrně složité, ale u tohoto seriálu je hodně často vyprávění tak pomalé, že to vypadá, že tvůrci nevědí, co si počít. Drama rodičů i snaha sociálního pracovníka jsou ale vylíčeny velice zajímavě (i s jejich patologickými aspekty), takže v závěru, kdy scény přitvrzují a konečně se projeví motivy všech zúčastněných, odpustíte Výkřiku bez ozvěny i nějakou tu vatu. 70%. (02.11.2021)

Zatím jsem viděla první tři díly, takže hodnotím jen samostatně každý z nich, a to za tři body. Celkem složité téma, kdy se můžeme jen domnívat jak to všechno dohromady bude, i když náznaky jsou zřetelné. Herci nesympatičtí, snad až na hlavní hrdinku, a ty dialogy se táhnou jako smrad a čekání na odpovědi jednoduchých otázek mě přímo uspává, no ti seveřani si v tom prostě libují, jestli to má ovšem přidat na komplikovanosti a napětí, tak u mě to je přesně naopak. (05.05.2021)

Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto  nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit. (11.05.2022)

Vůbec mě nepřekvapuje, že podobné téma otevřela zrovna Skandinávie, v tomto případě Dánsko. Jejich vztah rodič versus dítě je všeobecně známý a zrovna ve Střední Evropě výrazně diskutovaný. Téma je tak na místě a bylo hodně zajímavé sledovat, jakým směrem ho autoři posunou. Je pravda, že nastavovali kaši na doraz. Emotivně skákali jak na houpačce. V rámci toho odebírání dětí se chovali přesně jako by se Skandinávci chovali. Nakonec si ale nehodili klacek pod nohy, byť mohli, a stočili to tím směrem, aby z toho vyšli nejlíp, jak to jenom šlo. V kontextu nápadu ale dobře otevřené téma a určitě jeden z dalších zajímavých projektů od filmových mistrů ze severu. (19.05.2022)