Muži nestárnou

Ačkoliv pan Pivec nepatří mezi krasavce, tak svou roli odehrál špičkově, a to způsobem romanticko-úsměvným, přičemž skladba "Madóno má" působila v jeho podání legračně-milým tónem. Jeho dvoření a postupné zamilovávání se do maminky v podání paní Kabátové a posléze do její dcerky a vnučky působí velmi přesvědčivě. Má oblíbená hláška pochází od paní Kabátové, která již v babičkovském věku pronesla: "Proboha, dejte mu ji (myšleno vnučku), nebo si počká na další (myšleno pravnučku) !" :-))) (06.04.2011)

Možná průměrná černobílá komedie ze starých časů, ale především námětově je velmi příjemných osvěžením a originálním kouskem. Jan Pivec se totiž dokáže zamilovat do tří žen různých generací v rámci jedné rodiny. A když na konci jeho první láska, tentokrát už stará babička, prohlásí něco ve smyslu – „Už mu ji konečně dejte, nebo poblázní i čtvrtou generaci!“, je jasné, že takový film si nadprůměrné hodnocení rozhodně zaslouží. (25.10.2014)

Možná by bylo objektivnější jednu hvězdičku ubrat, ta sentimentalita tam je trošku znát. Ale tenhle film patří k tomu nejlepšímu, co Slavínský stvořil. Výborný námět a skvělá Kabátová se svým závěrečným "dejte mu ji, nebo si počká ještě na jednu generaci", mě tak dostala, že jsem dal plný počet. Především jsem se ale vůbec nenudil, ačkoliv jsem ho už viděl mnohokrát, film měl spád, skvělá tradičně šišlavá Zdenička Baldová a proutník Gustav Nezval. (16.10.2015)

Jan Pivec a především Zita Kabátová balancující chvíli na hraně, chvíli za hranou, romantického kýče. Z hlediska příběhu je to takové červenoknihovnové naivní peklíčko, jakého bylo za protektorátu třeba, ale nutno uznat, že nejde neobdivovat výkon Jana Pivce, který zvládá zahrát poblázněného mladého studentíka jako vystřiženého z "vrcholných" slátanin období romantismu, i galantního a zatraceně ve formě byvšího ctihodného pána v letech (ne u Písku). Mimochodem tu svou formu prezentuje na plovárně, respektive v krytém plaveckém bazénu, který je jednoznačně a nezaměnitelně bazénem Městských lázní v Hradci Králové, samozřejmě v jeho tehdejší podobě, jež definitivně zmizela při přestavbě lázní na aquacentrum. Do dnešních dní tak na eleganci poctivé a funkční prvorepublikové architektury zůstává tato svým způsobem okouzlující vzpomínka na celuloidových pásech, ale nejenom ta - v reálném světě totiž stále funguje technický unikát jménem stroj na vlnobití od ČKD Blansko z roku 1933. Práci jeho kyvné desky si pravidelně užívají návštěvníci aquacentra dodnes. Ale abych taky řekl něco k filmu:) Řadím se do té méně kritické části diváctva, a přes ten nános naivity, patosu a kýče dokážu vidět pozitiva. Je to jako ve skutečnosti - muži sice stárnou, ale není to žádná tragédie. Tento film nestárne, a zaslouží si místo v červené zóně. 70% (18.03.2018)

V roce 1911 se zamiloval mladý Stanislav Jarský do Heleny Horníkové, zatímco její dceři dával lekce hry na klavír. Helena ale byla provdána a proto tento naléhavý flirt nemohl míti pokračování. V roce 1920 se náhodně setkává nyní již sebejistý muž a mladá elegantní slečna a poznávají v sobě Stáňu a malou Jiřinu Horníkovou. Bohužel v této době se Jiřinina ovdovělá matka potýká s krachem rodinné továrny a tak je nutno vyhovět manželství za úplatu a Stáňa opět mizí ze scény. Nakonec však má poslední šanci v roce 1939, kdy právě dospívá třetí generace, Jiřinina dcera Helena Krutinová. A tehdy už Stáňa neváhá a nenechává si nikým a ničím svou láska vymluvit. Má sice už prošedivělé skráně, ale to mladé dívce imponuje... Ideální námět Mužů, kteří nestárnou, odpovídal Novému divadlu Oldřicha Nového a ve filmové podobě pak pozdní tvorbě Vladimíra Slavínského. Vlivem událostí v zákulisí hlavní roli převzal vpravdě rozkošný Jan Pivec a z divadelní inscenace přešla jen Zita Kabátová, která hrávala Jiřinu. Výsledek pak vykrystalizoval mezi nejklasičtější protektorátní melodrama. (23.02.2009)