Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Příjemná poválečná komedie, která ještě připomíná prvorepublikové či protektorátní filmy. Či spíše ještě poslední svěží prvorepublikový závan, než přišly na řadu budovatelské agitky, kde ženy přestavají být krásné a muži jako pracovali pouze na šachtě či na poli. A rovněž i prvorepubliková herecká elita odchází (s výjimkou Marvana, který se tak bravurně dokázal přehrát do rolí typu "Anděl na horách", charakter stejný, jen ty kulisy jsou tak odlišné...). ()
Jak jsem tomu zpočátku nedával moc nadějí, tak nakonec musím říct, že mě to nadchlo. Je to sice "jen" komedie, ale tak skvěle a vypointovaně napsaná, s tolika vtipnými scénami a s tak neskutečně charismatickým Marvanem v hlavní roli, že to nejen že funguje v rámci svojí doby, ale i teď a to bez jakéhokoli přihlédnutí. Originál jsem sice neviděl, tohle se ke mě přeci jenom dostalo o něco dřív, takže už jsem se rozhodl zůstat u remaku, nicméně výběru určitě nelituji, protože takhle skvělou komedii jsem neviděl ani nepamatuji. Už jen tím, jak skvěle napsané to má dialogy, jak to má pěkně promyšlený děj a jak se zde dokonce objevil i nejeden zajímavý a celkem i nepředvídatelný zvrat, protože třeba to, že se děj částečně přesune i do blázince, jsem opravdu nečekal a vlastně mám i pocit, že právě v těchto "překvapivých" scénách mě ten film vlastně bavil nejvíc, jelikož v sobě měl vše co mít měl a dokonce i dost něčeho navíc. Tím pádem ani nebudu mít problém si někdy doplnit i ten originál, který snad bude aspoň podobně kvalitní. Pár malých chybiček bych sice našel, ale jsou tak zanedbatelné, že ten plný počet prostě dát musím. Slabých 5* ()
Říkal si Mohykán, muž jako žádný jiný... sanitka vzlétla s ním, kdyžsemuvcirkustalanehodaapřitomonbyl nevinný... Marvan tradičně výborný, Dagmar Frýbortová ke krásnému vzhledu už přidala i velmi přesvědčivé a zkušené herectví. Zápletka s dvojčaty více uvěřitelná než vycpaný panák v Posledním muži. Skvělý byl vtip "mám pro tebe ženicha, sice je menší než ty, ale ne o moc, tak o hlavu. Taky má břicho, ale zato velkou hlavu", zato u scénky s věšením obrazu mi trochu vadila zřejmá inspirace Jeromovými Klapkami Jeromovými Třemi muži ve člunu. Film má u mě další nezanedbatelné plusy navíc za to, že poskytl tolik prostoru nádhernému automobilu Aero. A několik mínusů za to, že snažil vsugerovat, že se jedná o nespolehlivý a poruchový dopravní prostředek. A také za to, že protesty proti týrání zvířat nakonec považuje za pošetilost. ()
"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 ()
[4,5*] "Chci o vás napsat knihu. O posledním z mohykánů pravého mužství." Režiséra Vladimíra Slavínského som objavil až relatívne nedávno (v mladosti sa mi jeho filmy akosi dokázali vyhnúť) a odvtedy ma nejeden raz prekvapil vyspelosťou jeho filmov. Minimálne v tomto prípade a v prípade rovnako výborného filmu Nebe a dudy (1941) rozhodne nejde o žiadne "pitomé" komédie s "pitvoriacimi" sa "rádoby" komikmi, ale o inteligentné komédie so sviežim humorom, ktorým nechýba aj nejaká tá myšlienka. Hlavný hrdina tohto príbehu Bořivoj Kohout je despota voči ľuďom (celú svoju rodinu neustále stavia do pozoru), zato však zaťatý ochranca nemých tvárí (zaujímavý paradox, pomerne výstižne odpozorovaný z reality). A kto iný by dokázal lepšie stvárniť postavu mrzutého a prísneho chlapa so staromódnym pohľadom na rodinu ("kotel, jehož pára všechny pohání"), než Jaroslav Marvan? A keďže Jaroslava Marvana ako herca veľmi obdivujem, s potešením si užívam ten veľký priestor, ktorý tu dostal, aby naplno predviedol svoje skvelé herectvo (je to zásadný rozdiel oproti filmom, kde robil v podstate len takú "podržtašku" Vlastovi Burianovi). A dokonca sa tu predstavuje nie v jednej, ale hneď v dvoch rolách - okrem Bořivoja s rovnakou gráciou stvárňuje aj jeho brata Jaroslava s diametrálne odlišnou povahou. Film je veľmi vyrovnaný, bez nejakých slabších miest, avšak scény z blázinca patria k mojim obzvlášť obľúbeným. "Podíval jste se pravdě do tváře?" "Podíval. Byla to strašlivá tvář." ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
Reklama