Zlaté dno

„Já a nemocnej?! Naposled jsem měl černej kašel, když mi byly 4 roky. A to eště nevím, jestli ten doktor nebyl barvoslepej!“ Kdepak Cyril Putička, ten má zdraví a sil na rozdávání…Zas jeden z těch smutných případů, kdy nemá Burian jediného schopného nahrávače. Marvanův Neškudla má jen pár scén a pak je to zase na jen na starém Putičkovi (a naopak trio jeho dětí je tak toporné, že jsem se pokaždé těšil až zmizí ze záběru). Jeho „čtverák a šprýmař“ se mu vcelku povedl, ale baví spíš konkrétními pasážemi, těch hlodů tolik nemá. Nejvíc jsem smál u Burianovy žehlící kreace (konečně už vím, jak správně žehlit!) a zásnub, kde se chudák ani pořádně nemůže napít. Jen mě pak překvapil vznik vztahu (jakkoliv to bylo celé hodně decentní), spojení Buriana s nejmenovanou herečkou kupodivu docela fungovalo. Akorát to trošku zapadne, když se film soustředí hlavně na myšlenku „odklizení“ rodičů (káravý sociální podtón) a až nechtěně úsměvného nadšení, píle ve věcech obchodních či vůbec práce. Celkově pouze slabší průměr. (26.01.2020)

Tak už jsem pochopil, že sem to nikdy neviděl. Tadle óda na podnikání a živnostníky se komančům do krámu rozhodně nehodila. :) Burian je zde perfektní jenom škoda, že celek vyzníva spíš jak moralizující podnikatelská agitka než dobrá komedie. Rozhodně mě zaujala velmi pěkná výprava, dost jiná od ostatních starejch filmů. (06.11.2013)

Keď Burian vynechá svoje opičenie a gúľanie očami, tak je znesiteľný ako celkom normálny herec. Hoci si neodpustil zápas s rebríkom, väčsina času sa venuje normálnej konverzácii a vtipy primerané dobe vzniku sú vtipné aj dnes. Poučenie o bankách a prehnaných pôžičkách nie je od veci v žiadnej dobe. Akurát ten šialene optimistický záver, keď sa divák musel ocitnúť takmer v nebi, potvrdzuje rok vzniku počas protektorátu. (26.09.2015)

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. (30.12.2008)

Tak tohle dílko se slabým scénářem Vlastovi vůbec nesedlo. Nějak rychle zestárnul, a přitom to bylo pár let po jeho veleúspěšných komedií. Tohle byl spíš výchovný film podle hesla, že každý se může vyšvihnout, pokud není líný, a žádný neúspěch by neměl vést k tomu, aby člověk vzdal další kariéru a růst. Bla bla bla... Ve filmu se objevilo ještě pár milých herců 30. let - paní Blažková, Ptáková, Šlemrová, což bylo určité pozitivum. Ale to bylo také vše. (08.12.2017)