Režie:
John BoormanScénář:
James DickeyKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Eric WeissbergHrají:
Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox, Ed Ramey, Billy Redden, Charley Boorman, James Dickey, Bill McKinney, Hoyt Pollard, Macon McCalman (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Hrůzný víkend na divoké řece... Začátek sedmdesátých let patří k nejlepším obdobím hollywoodské tvorby. Starý studiový systém se zhroutil a k moci se dostala nová generace, jak mezi tvůrci tak i ve vedení velkých filmových společností (proto bývá tato doba nazývána Novým Hollywoodem). Režiséři prožívali zlaté období, neboť jejich vize byla pro film nejdůležitější, což bylo respektováno diváky i producenty. Anglický režisér John Boorman (nar. 1933) se v Hollywoodu uvedl drsnou gangsterkou Bez okolků (1967) a v době největšího rozmachu Nového Hollywoodu realizoval své nejlepší dílo Vysvobození (1972)... Předlohou snímku se stal stejnojmenný román Jamese Dickeyho z roku 1970. Jeho autor nejen napsal scénář, ale také si zahrál v závěru filmu postavu šerifa. Vysvobození líčí nechtěné dobrodružství čtyř kamarádů, kteří se rozhodnou strávit víkend plavbou na kánoích po rozbouřené řece v hornaté krajině na pomezí Georgie a Jižní Karolíny. Jejich výlet divukrásnou a nedotčenou přírodou se však změní v zápas o holý život. Ze čtyř městských hejsků se jen jediný zdá být vybaven k tomu, aby přežil za všech okolností - Ed (Burt Reynolds), který je iniciátorem celé akce, má zkušenosti se životem v přírodě a považuje se za chlapáka (je výborným lukostřelcem). Tím, kdo se nakonec nejvíc zaslouží o přežití, je však přemýšlivý Lewis (Jon Voight), který v sobě najde nečekaný rezervoár instinktů nezbytných pro mezní situace... Snímek byl ve své době diváckým hitem, který byl brán jako standardní dobrodružný snímek o jedné nepovedené exkurzi do přírody. V průběhu let však nabyl na kultovní proslulosti a stal se častým předmětem nejrůznějších rozborů, jež si všímaly především jeho tehdejších souvislostí (válka ve Vietnamu) a existenciálního přesahu. Film byl nominován ve třech kategoriích na Oscara, za nejlepší režii a film (dvakrát John Boorman) a za střih (Tom Priestley). Bez ocenění zůstala fantastická kamera (Vilmos Zsigmond) i pozoruhodná hudba, jíž vévodí upravená verze známé skladby Dueling Banjos, mistrovsky navozující už na začátku filmu atmosféru blížící se katastrofy. V roce 2008 byl film zařazen do Národního filmového registru při Kongresové knihovně ve Washingtonu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (397)
Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla. ()
„NĚKDY SE MUSÍŠ NEJDŘÍV ZTRATIT, ABYS NĚCO NAŠEL…“ Až někdy s chlapama vyrazím za dobrodružstvím, vzpomenu si na tenhle film. Survivalový dobrodrůžo, který stupňuje napětí, ale je přívětivější než ty hrůzný „vidlácký“ (a jim podobný) filmy. A krásný je, jak to baví i po těch letech! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1970 napsal James Dickey, neznám. 2.) Zjistím, že podcenit výběr kamarádů se nemusí vyplatit. /// Thx za titule „softitler“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Vůbec se při sledování tohoto filmu nechce věřit, že byl natočen v roce 1972. Naprosto precizní, mrazivé a napínavé dílo, thriller ostrý jak břitva ... I když se většinu filmu na obrazovce skoro nic konkrétního neděje, atmosféra pomalu přivádí k šílenství. Vnitřní neklid a neustálé mrazení. Vše tak přesvědčivě, jasně a nekompromisně podáno a naservírováno, skvělé herecké výkony umožňují divákovi (zejména mužské populaci) se do děje a příběhu dokonale vžít. Představit si sebe na místě hlavních postav, se svými slabostmi, naivitou moderního světa, vnitřním strachem a studem ... Osobně jsem tento film dlouho neznal a proto pro mne není žádným osobním kultem, chápu ale dnes, že Deliverance a Straw dogs/Strašáci (1971) položili základní kameny západních filmových žánrů, které se dále rozvíjely a větvily ... jak v silné směry - thriller, tak slabé okrajové odnože - "hixplotation" a "explotation" ..., které se však manifestovaly většinou v naprosto nesrovnatelně méně kvalitních "trashích". I Ty však mají pro řadu diváků dodnes svoje kouzlo (a tvůrci se k nim proto stále vracejí) a ve filmové kultuře svoje nezpochybnitelné místo. Tento film je ale zejména ukázkovým mrazivým thrillerem, kterému se nedá v podstatě nic vytknout. ()
Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. ()
Pure Apocalypse aneb jak z nás mezní situace v divočině nedělá ušlechtilé a hrdinské bytosti, ale vyděšené a úlisné tvory bez morálky. Původně romantická póza degeneruje až v závěrečné obrazy celkové zkázy - výjevy ze zanikajícího města jsou mrazivým komentářem k morálnímu úpadku hrdinů. Film, který je v každém ohledu nesmírně fyzický a myšlenkově naléhavý - rozbíjí tradiční dichotomii dobra a zla a z boje o přežití dělá i problém etický. Skvělé je, jak Boorman využívá "předsudečný" odpor diváka k zaostalým horalům a tak ho vlastně staví do role spolupachatele i jak v postavě Burta Reynoldse problematizuje archetyp sebevědomého chlapáckého hrdiny. Zestárlo to jen v několika technických ohledech, jinak brilantní ukázka filmařiny s obsahem a drásavou atmosféra (bendžo duel je typická sekvence do učebnic). ()
Galerie (59)
Zajímavosti (36)
- V zájmu autentičnosti a úspory financí najímal štáb místní obyvatele, proto vypadají všichni tak realisticky. (zdenur)
- Najít do role jednoho ze zálesáků herce s prakticky neexistujícím chrupem nebylo snadné. Burt Reynolds nakonec doporučil Herberta „Kovboje“ Cowarda. Když John Boorman tomuto herci s obavami vysvětloval, jak by měl zahrát klíčovou scénu prvního lesního „střetu“, Coward mu s bezelstným (a bezzubým) úsměvem odvětil „Dělal jsem spoustu horších věcí než tohle.“ (Matty)
- Autor knižní předlohy a scénáře se objevil ve filmu jako šerif Bullard. (zdenur)
Reklama