Discopříběh 2

Jak mám první Discopříběh rád, tohle bylo docela hrůzné pokračování. Ne až tak extrémně špatné, jako v případě Decibelů lásky, ale prostě nedobré. Navázání na předešlý díl sice zajímavé, úvodní honička za náklaďákem povedená, ale zbytek šel defakto ve stejných šlépějích, jako jednička, jen s tím rozdílem, že kromě Potměšila zde všichni působili skoro až zhuleně (na druhou stranu, díkybohu, že on byl tou hlavní postavou a celé to držel nad pomyslnou vodou příšernosti). Málokterá situace dávala smysl, divně na sebe navazovaly, občas to blýsklo nějakým dobrým humorem, ale teda, hodně velký propad oproti skvělé jedničce. A ta hudební čísla? Příšerná. Kdykoliv se objevil Hrušínského ksicht se špatným playbackem, musel jsem se otřást. Velmi podprůměrné, ale nebudu až zase tak zlý. 35% (04.09.2017)

,,No, tvůj fotr! Zvedej se, je mu blbě, má housera!“ První díl se točil kolem lásek mladého Hrušínského, tady se vše točí kolem jeho otce Potměšila. A nutno říct, že v Kameňákovém stylu. Zatímco v předchozím díle byly hlavní postavy poměrně uvěřitelné, tady se jedná o úplné karikatury. Příběh se vyskytuje pouze náznakově, aby to malé nic bylo nakonec hrozně vyhroceno a mohl se konat šílený závěr. Michal David tentokrát předvádí méně známé písničky, které jsou otravné a vždy je doplňuje ,,chytlavý“ klip s nesympatickým Hrušínským, což je jasný odpad. (10.10.2013)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

Film je celkem na úrovni jako jednička, ikdyž klasika je jedničkou, kterou nic nepřekoná. Ve dvojce má hlavní úlohu Ladislav Potměšil což mě těší ze všeho na tomto filmu nejvíc. Je zde opět dost vtipných momentů jako v jedničce, i hudba je skvělá. V jedničce bylo vše o trochu lepší, to ale neznamená, že je dvojka propadák. Film hodnotím na 85% = **** (03.11.2012)

Dá sa povedať že ešte väčší trapas než prvý diel. Diskofilné (s)hity Michala Davida nepustili a po revolúcii s kedysi dobrým režisérom Soukupom natočil pokračovanie, ktoré opäť prináša hromadu úletov, trapasov s absenciu akéhokoľvek vtipu. Dnes už je tento film spomienka na to aké hnusy sa točili čerstvo po revolúcii. Inak Rudolf Hrušínský nejml. tu má vizáž jak Boy George. (29.08.2014)