Discopříběh 2

Obrovské sólo pro nedávno zemřelého Ladislava Potměšila. Ten film hodně staví na jeho postavě a na porevoluční atmosféře, která ze snímku sála. Veronika Kánská hrající Lucii je mnohem sympatičtější než v trilogii Slunce seno, kde hrála Blaženu. V malinké roličce zdravotní sestry v porodnici se objeví Tereza Pergnerová, která později moderovala hudební pořad Eso. Takto špatné hodnocení si film rozhodně nezaslouží, jako oddechovka je to parádní zábava, podobně jako např. Kamarád do deště II, který režisér Soukup natočil o rok později. (13.07.2021)

V rámci nočního dvoupromítání v práci shlédnut i Discopříběh 2. Ten film má plusy i minusy. Hlavní úlohu přebírá táta Ladislav Potměšil, který když zjistí že se kluk žení a bude dědečkem chytne druhou mízu a dělá stejný kraviny jako jeho kluk. Někdy je to trapné (děvky, nahota, barvení a ženský hadry), někdo vtipné a někdy geniální (táhni! :D). Nemá to zdaleka sílu prvního dílu, ale jako pohodová neurážející komedie proč ne a 35% je opět dílem nenávisti k Michalu Davidovi. Musím uznat, že jeho songy jsou tu o třídu horší. Je jich jen 7, z toho jedna pomalá úplně o ničem a ty rychlejší jako přes kopírák. Taneční zvuk v roce 1991 byl někde jinde, Michalu Davidovi ujel vlak a zapamatovatelné jsou jen singlové Mám svůj svět a Právě začínáme, které se ale těžko můžou řadit k největším hitům roku. I tak je 35% nezasloužených, za mě 3*. (30.09.2021)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

Ano ano, není to pravda tak nápadité, jako první díl, ale i tak se mi to hodně líbilo. Možná ještě víc, jak první díl. A to hlavně proto, že Ladislav Potměšil dostal opravdu hodně prostoru a jeho postava mi byla sympatická už v prvním díle asi nejvíc. Navíc se mi líbil i humor a docela dost dobrých hlášek (Si myslíš, že tu mám ženskou? Copak jsem nějakej prasák? s gumovou pannou v ruce - osobně by mě zajímalo, KDO dokáže takovouto erotickou pomůcku použít natož ji koupit - nebo Cos to přived? když vejde Jirkova tchýně a jiné). Scénář by sice potřeboval doladit, ale i tak to je podle mě příjemný pokoukání, který navíc něco říká i o životě osamělýho chlapa, kterej se celej život drží kvůli něčemu na řetězu a pak se náhle utrhne a chce dohnat všechno, co prošvihl. Druhá míza se tomu říká a čeká to všechny. Písničky Michala Davida už sice nejsou tak dobrý, jako v prvním dílu, ale i tak oproti spoustě obdobných z té doby nadprůměr. (26.11.2006)

Devadesátky byly skvělej čas a jsem strašně rád, že jsem je prožil. Faktem ale zůstává, že jejich počátky působily značně upachtěným dojmem a snahou za každou cenu a ihned dohnat vytoužený západ. V té době tak vznikaly filmy, které dnes už jen kouzlí úsměvy na rtech svojí naivitou hraničící s blbostí a leckdy jsou až bizarní. Dvojka Discopříběhu je přesně ten případ, kdy v socialistických kulisách opršelé Plzně s Prahou se v ulicích s prohánějícími se Favority a Olcity běhá Potměšil v tričku BOSS bratru za 200 márů. Songy M. Davida, které v jedničce leckomu utkvěly v hlavě už jen díky tomu, že tehdy moc hudebních filmů nebylo, už ve dvojce nemohly nikoho v záplavě otevřených západních hudebních stavidel nikoho extra zaujmout neřku-li nutit ke shánění soundtracku na kazetě :-). Sice je tu na CSFD doslova zaodpadováno, ale já oceňuji herecké výkony Ladislava Potměšila. A u některých scének jsem se fakt zasmál, třeba když O. Vlach hrající s Pavlem Novým mariáš  nechává odejít nasupenou manželku Obermaierovou. Na porodním sále se mihne už tehdy zajímavá mlaďounká T. Pergnerová, jejíž slavné ESO časy měly záhy příjít na stanici NOVA. Prostě devadesátky byly své, ale byly originální se vším všudy. A tak je Dickopříběh 2 čím dál víc celkem zajímavé retro. Dávám za 2 noci na záchytce. * * (01.04.2022)