Romaneto

Tak vizuál nádherný, jistě inspirovaný obrazy Jakuba Schickanedera. Ty potemnělé uličky s chodci rozplývajícími se v tmě a v mlze ,bludičkové světlo plynových luceren a intimní světlo petrolejových lamp, tmavé kočáry jedoucí za svými tajemnými cíly. Jistě skvělá scéna pro příběh s tajemstvím. Bohužel však nebyla tato scéna využita pro regulérní zfilmování Sv. Xaveria, ale k jakémusi mixu tohoto příběhu s životopisnou skicou o Arbesovi, což se trochu bije. Nemohu soudit nakolik je ten životopisný díl reálný, připadá mi romantizovaný, a postava Rainera je snad zcela vymyšlená, protože příliš svým osudem připomíná nešťastného Karla Sabinu. Arbesův zájem o otázky sociální je zde (jasně dobově) podtržen, ale to vcelku odpovídá skutečnosti. Hodně dobré herecké výkony dotlačí tento film na slabé čtyři hvězdy. (29.11.2015)

Film aktuální ve své době alegorií na komunistický režim a neustálé špiclování, tak i na současné poměry v Evropě (špiclování přes Facebook). Opět se o některých věcech nesmí mluvit, jako tehdy o tom, že v Praze řádí cholera, také se chyby mocných zametají pod koberec. Z čehož plyne, že společenské poměry se nemění, jen kulisy a rekvizity. Samotný film má skvělou výpravu, ta Praha 19. století v tom prostě je, všechny ty uličky, průchody, staré putyky, činžovní domy... Občas mi sem nepasuje hudba. Proplétá se tu několik příběhů, z nichž některé zůstanou nedořečené nebo jen naznačené, jiné mají překvapivý zvrat. K tomu skvělí herci, jako by v té době žili. A vlastně se mi nakonec líbí, že se film oproti předloze soustředí na vykreslení své doby a sociální tematiku, která je stále aktuální, než na samotné pátrání po pokladu. I když i to se příběhem samozřejmě prolíná. Velmi povedený snímek. (02.06.2018)

Romaneto se vymyká jak z normalizační kinematografie, tak z filmového díla Jaroslava Soukupa, byť s první jmenovanou oblastí jinotajně souvisí: zbídačená Praha sedmdesátých let devatenáctého století nemůže nepřipomenout normalizační Prahu, plnou oprýskaných budov, špíny fyzické i mravní, a skrznaskrz profízlovanou. V Soukupově filmu se fikce mísí se skutečností a literárněhistorické reálie s žurnalistickým provozem a policejním hemžením. V schikanederovsky stylizovaných reáliích ožívají literární postavy i přízraky revolučního roku 1848 a Preissův Jakub Arbes jí prochází jako disident svého věku. Na každém rohu poznává nespravedlnost sociální i národnostní a nanejvýš rozkolísaný existenčními starostmi, osobními tragédiemi a nedýchatelnou atmosférou (dusící nejen cholerou, ale i policejním dozorem) hledá svou uměleckou identitu. (20.03.2024)

Já bych tomu rád dal víc, ale prostě nemůžu. Kamera a herecké výkony jsou dost slušné, ta Praha 19. století je tam slušně vyobrazená a ani ten příběh není špatný - jen mi to celé přišlo takové divně mdlé. Nevím, jestli za to všechno může jenom ta hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí a spíš by se hodila do nějakého poetického filmu, než do něčeho, co by podle děje mělo být tajemné a vážnější. Navíc tady řádí cholera, ale pořád do toho hraje ta nehodící se hudba... Jinak ale netuším, kde se stal problém a na co jiného to hodit, ale má to slabou atmosférou a prostě mě to celé moc nevzalo. Mrzí mě to, možná to víc docením někdy časem, ale teďka to vidím na průměr. 3* (17.06.2021)

Z dětství jsem si pamatoval špinavou a nevlídnou atmosféru a děsivý obličej vyzáblého špicla v buřince, sledujícího našeho hrdinu na každém kroku. Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl Prahu v takovém stavu. Špinavé křivé ulice, všude smrad, opilci, žebráci, cholera a smrt. A když do toho začne hrát ponurá hudba Zdeňka Bartáka, mnohý horor ve mne nevyvolal takové pocity. Viktor Preiss byl v roli Jakuba Arbese výborný, zaujali i představitelé vedlejších rolí - charismatický Pavel Pavlovský (jinak Bertin z "Rodáků"), arogantní mocipán Jiří Pleskot, tři krásné Jany (Riháková, Gýrová, Šulcová) či vzpurný dělník Alois Švehlík. Dějová linka je sice prostinká, ale nikterak to nevadí. Jaroslav Soukup měl u podobných filmů zůstat. 85%. (16.11.2011)