Amistad

Čekal jsem "akademickou nudu", ale dostal jsem strhující příběh o boji za svobodu, který je na Spielberga netypicky surový a divácky ne příliš vlídný. Film staví především na příběhu a poselství a samotné charaktery nejsou až tak detailně vykreslené a často se střídají. Rozmáchlost je na tom opravdu vidět a dvou a půl hodinové délce se opravdu nelze divit. Jednoduše velké téma si zaslouží velký film a komu nevadí klasická míra patosu typická pro americké filmy o americké historii, nemůže být zklamán. O klasický Speilbergovský blockbuster se ale určitě nejedná. (22.01.2016)

„Verte mi, keby som pokladal za potrebné komentovať všetky tie vaše táraniny, urobil by som tak už pred hodinami.“ Mne sa to páčilo, ale je pravdou, že raz za život to stačí. Amistad síce vyzerá ako film robený na objednávku (amerického) ministerstva školstva na hodiny dejepisu, aby učitelia žiakom občas mohli pustiť nejaký film. Je ale i strhujúci (topenie tovaru, Quincyho prejav, bombardovanie pevnosti, ktorá neexistovala a teraz neexistuje už naozaj), po technickej stránke (kamera, výprava, hudba) nadpriemerný a treba povedať, že tiež svojím spôsobom veľmi zábavný a to predovšetkým vďaka niektorým postavám. Z nich vyzdvihnem prekvapivo hlavne bokombradami, hustými brčkavými vlasmi a cylindrom obdarovaného Matthewa McConaugheya (po Kedy zabiť znova v úlohe právnika) a skvelého Anthonyho Hopkinsa. Aj keď uznávam, že čítanie Biblie je už trocha priveľa. No napríklad je veľmi šikovne vyriešená jazyková bariéra, niečo ako vo Vikingoch, akurát lepšie. (01.10.2006)

Takový film prostě nikdo jiný než Spielberg natočit nedokáže. Velkolepé, působivé a strhující. Obzvlášť při sekvencích z otrokářské lodi mi doslova běhal mráz po zádech a i při dlouhatánském Hopkinsově projevu jsem hltal každé slovo, což se nestává zrovna často. Takových silných snímků o lidské špatnosti by se mělo točit více, byť je to v tomto případě opravdu až zbytečně dlouhé a lehce roztříštěné v obsáhlém sdělení. (06.04.2012)

Amistad není, jak hrdě hlásá obal DVD, pravdivý příběh, ale retardovaný film založený na historické události. Debilizační momenty nesou zřetelný rukopis Spielbergův, jeho řeč je jasná jak slabikář, který chvílemi nechává číst strýčka Jedličku. Pateticky sděluje etické poznatky, které dnes ovládají i prvňáčci. Úporně servíruje dětský pohled na svět i v takovém dospělém tématu, jakým případ Amistad nepochybně je. Jak ztvární motto "Dobří lidé si rozumí"? No nechá obě postavy žvanit v jazyce, který ten druhý neovládá a přece jim dá si porozumět. Srdce jihne. A co vývoj pana obhájce? Jasně, střih mezi Freemanem a jím při shánění důkazů na lodi. Freeman prožívá utrpení bratří, obhájce jen dělá svou práci (trapné je, že divák už předem ví, že ten chlapík si černochy zamiluje). Spielberg nás chce neustále dojímat při navození nablblých úsměvů - učení se africkým jazykům, povinná slzopudka u soudního sporu, kdy se obhájci dovolávají potřeby sdělit "What is their story" či konverze ke křesťanství po prohlídce ilustrované Bible, řev v soudní síni "Give us free" provázení hudbou evokující Boží milost - všechno jeden spielbmoment za druhým, zřejmý, srozumitelný a extrémně zjednodušující (a tím pokřivující). Dokonce i jinak poměrně přesvědčivě úděsné výjevy z otrokářské lodi v závěru sprznil zdviháním jakéhosi děcka k nebesům za svitu blesků (asi se bůh hněval nad tím hnusem otrokářským, jak jináč). Snad tím chtěl říct, že se člověk rodí svobodný. Nebo by měl. Jen k té důkazní části soudního sporu nemám zvláštních výtek, to je poctivé řemeslo... Závěrem mě napadá ještě malá poznámka. Spielberg prý řekl něco v tom smyslu, že když se dá myšlenka filmu vyjádit pár slovy, nejspíš to bude dobrý film. Jiný, mně mnohem bližší režisér na otázky, jakou "message" jeho film nese, odpověděl, že kdyby chtěl posílat "message", napíše SMS a netočí film. Amistad je dvouapůlhodinová esemeska. (05.01.2011)

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)