Purpurová barva

Neskonale dlouhý film, kterému by na odvyprávění příběhu ušlápnuté puťky, která téměř ke sklonku života objeví kouzlo emancipace, stačilo tak půl hodiny. A ten závěr dodává snímku už jen ránu z milosti. Velmi zdařilá je hudba, ale v tomto případě jsem ovlivněna tím, že se mi líbí všechna černošská muzika z doby, kdy černoši byli černoši a ne Afroameričané. (10.03.2012)

Náročný boj ženy, týranej manželom, ponižovanej okolím, a bohužiaľ v danej dobe, nepriateľkou pre "všetkých" aj pre farbu pleti. Obával som sa dĺžky stopáže, no utieklo to ako voda. Spielberg podal vážnu tému solídnym spôsobom, a i keď na taký "Čiernobiely svet" sa "Purpurová farba" proste nechytá, mňa samotný film bavil. (29.01.2021)

Tohle je typicky priklad proc nemam rad mnohe filmy Stevena Spielberga, radobydojemne rodinne drama, tentokrat z oblasti jizasnkych afro-americanu. Natocene to neni spatne, ale me ti negramotni cerni vidlaci skutecne nijak neimponuji. U nekterych kycovitych scen jsem si vylozene placal na celo a rikal si Stevene, uz se prober! 3/10 (20.02.2013)

Hoci mám rád úvodnú scénu s vojaka Ryana. A hoci som fanúšik Spielbergovho Schindlerovho listu, mám ho zafixovaného ako režiséra zábavných a dobrodružných filmov. Radšej si pozriem Jurský park, Minority Report, Indyho, alebo moju srdcovku A.I, než by som mal hľadať v jeho filmografií vážny film čo by mi sadol. A hoci Purpurová farba hovorí o černošskej komunite rovnakým spôsobom ako mnohé ďalšie filmy, Spielberg vďaka vtedy ešte pomerne talentovanej Whoopi dokázal krásne predstaviť život jednej mentality hoci sám čierny nie je. Film nominovaný na 11 oscarov, ktorý si zaslúžil určite polovicu. A jeden z mála filmov, kde je všetko to násilie a nepríjemnosť opodstatnená rovnako ako v 12 rokov otrokom. Čo sú inak jediné dva filmy na tému segragácie a tiež útrapách černošskej komunity hodné zhliadnutia bez toho aby sa biely cítil blbo. Nie až taký známy( čo je škoda), ale omnoho dôležitejší než väčšina jeho vážnej filmografie. (02.11.2015)

Spielberg za svou kariéru natočil pěknou řádku diváckých megahitů, ze kterých se navíc tetelila nadšením i Akademie. Z jeho filmů tryská filmařské sebevědomí, obrovský tah na branku a schopnost bavit ne tím, že někdo na plátně udělá vtip - vtipná je prostě Spielbergova režie. Pokud má slabinu, je to bruslení na tenkém ledě sentimentality plus občasná potřeba být doslovný a stavět věci do očividných kontrastů. V mých očích takhle pohořel Schindlerův seznam, Vojín Ryan a aktuálně i Purpurová barva. Zmíněný zápor je však možno Spielbergovi odpustit - málokdo jiný totiž dokázal napříč generacemi tak suverénně natáčet filmy pro masy a vždy být... no prostě zábavný. Purpurová barva je úchvatná zejména ve svých prvních dvou třetinách; tak brilantně vyprávěné, mistrně zahrané a vkusně vtipem opatřené mainstreamové drama by člověk pohledal. Potud jasných pět hvězd. Před závěrem však přijde poněkud náhlý zvrat a všeho toho tajtrlíkování se sestřičkou navrátivší se z Afriky začne býti moc, nemluvě o příjemném, nicméně okatém zadostiučinění, kterého všechny postavy dosáhnou. Má slova jsou samozřejmě nadnesená, žádný velký propad se nekoná, nicméně na tak mistrovsky rozehrané drama z prostředí černošké komunity bylo nakonec zážitku méně, než být mohlo. (20.01.2012)