Jurský park

Nejde říct, že příběh je jak z béčkové vyvražďovačky nebo survival horroru, i když je to pravda. Proč? Protože něco takového a v takové kvalitě (myslím tím efekty) jsme předtím ještě neviděli. A navíc - pořád se tím vším nese taková ta tichounká myšlenka (kterou párkrát uslyšíte vyslovenou nahlas:)) o životě a jeho cestě. Spielberg je prostě Spielberg. Ale tady mi to nevadilo;) (21.02.2003)

Po takřka čtvrt století od posledního zhlédnutí na videu o to víc žasnu, jak strašně dobře film funguje i stranou nostalgie, obzvlášť pak při projekci na velkém plátně s 250 dalšími nadšeně reagujícími lidmi. Spielberg vytvořil důmyslný, ale přitom minimálně okázalý meta film, když vyprávění o zábavním parku pojal jako blockbusterový filmový ekvivalent zábavního parku - od počátečních příslibů a fascinace přes zklamání i cringe až po nefalšovaný úžas a fyzicky intenzivní horskou dráhu. Při tom nás vezme nejen na vyznačené cesty pro návštěvníky a do obchodu se suvenýry, ale protáhne nás do technického zázemí i dovnitř výběhů, kde čeká ryzí nekašírované, ale také nebezpečné dobrodružství. Podobně sebereflexině (ale při tom bez nutnosti svou důmyslnost cpát lidem do ksichtu jako něco čeho si mají všímat a cenit) přistupuje k speciálním efektům a k tehdy probíhající revoluci během produkce tohoto filmu, kdy počítačově vytvořené obrazy vytlačovaly animatronické loutky a optická šálení. Díky tomu také první "Jurský park" má dokonalou dramaturgickou výstavbu, která pečlivě hněte divácká očekávání a připravuje půdu pro jednotlivé moneyshoty. Jejich genialita pak spočívá především v jejich rámování okolními záběry, díky kterým (nejen v porovnání s dnešním užitím) si vlastně film vystačí s překvapivě skromným počtem počítačově do/vytvořených záběrů. (15.04.2023)

Jeden z velmi mála filmů, kde je Bůh ženská. Protože když se tu samici Rexe obětuje koza, jinak se to snad ani vykládat nedá. Kromě feminismu je Jurský park ještě o pojídání potravy a jejím vylučování, v čemž mají dinosauři samozřejmě před lidmi navrch. Zatímco my se civilizovaně moříme s kuchyněmi, jídelnami, příbory a talíři, oni prostě žerou, případně v těch našich místnostech dělají svinčík. Defekace na kadibudce je pak přímo smrtící záležitost. (21.09.2011)

Nikdy nezapomenu na tu zhruba 300 m dlouhou frontu (bez přehánění) na lístky (v Českých Budějovicích), která se táhla od kina po hlavní třídě. Ani na ty obrázky dinosaurů z bulletinu (speciálně vytištěným pro diváky Spielbergova megatrháku), které ještě více dráždily zvědavost a umocňovaly touhu ten "technický zázrak" vidět. Byla to svým způsobem společenská událost a každý chtěl být u toho. Jedno se určitě rozhodně ´Jurskému parku´, o kterém legendární loutkový animatronik Stan Winston s nadhledem prohlásil, že ho "připravil o zaměstnání", nedá upřít - nepřehlédnutelný zápis do historie kinematografie. Nebyl sice prvním, ve kterém se objevila první CGI postava (ten primát drží oživlá okenní mozaika rytíře z Levinsonova ´Young Sherlock Holmes´), ale byl první, kdo se odvážil zobrazit zcela realistické pohyby živé bytosti. A povedlo se nadmíru. Jenže když se seškrábe ta "slupka" přelomových triků a prvotního úžasu, zůstane v mých očích jenom zcela průměrný dobrodružný příběh, který na rozdíl od jiných Spielbergových kasaštyků (E.T., Indy Jones atd. nikdy nezestárnou) nebaví s takovou lehkostí. Já pociťoval zklamání dokonce i v době premiéry, které umocnila vysoká očekávání a příšerně zahuhlaný dabing. Mojí srdcovkou se ´Jurský park´bohužel nestal a nezměnilo se to ani s opakovaným shlédnutím po mnoha letech. (23.10.2007)

Life finds a way. Neopeření velociraptoři, co umějí šáhnout za správnou kliku, T-Rex jako šestitunová Deus ex machina a Spielberg hýřící v duchu svých tradic nápady, infantilitou a schopností natočit rodinný biják se vším všudy. Když se ozvaly Williamsovy tóny, oči dvojice Neill - Dern řekly důlkům: „Au revoir“ a sakra živý Barney se vztyčil při okusování listí na zadní, měl jsem tehdy i teď slzy na krajíčku a to nejen proto, že do té doby v oboru nevídané se stalo ohromující skutečností.. Nicméně o něco temnější verzí Crichtonova oživeného světa jury, kdy by děti nebyly hlavním marketingovým terčem, ale potravou, bych také nepohrdl.. (12.06.2012)