Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Vyjma fest přeplácané kapitoly, kde se útočí na Steppenwolfovo sídlo, je tohle první Snyderův film, kde jsem tak nějak ochoten akceptovat digitální bordel. Úplně se nabízí típnout jednotlivé záběry do screenshotů a k postavám přidat bubliny s textem. Je to prostě oživlý komiks, jak od nakladatelství Crew, či BB Artu. Díky aspoň za tenhle pocit, ale že bych skákal nadšením, to se říct nedá. Co totiž funguje na papíře, nefunguje ve filmu, ty 4 hodiny vjemového inferna a čtyři prdele zpomalovaček člověka až unaví, takže je vděčný za každou subtilní scénu, kde si jen tak povídají dvě postavy a těch tu je teda pomálu. Bez patetického epilogu bych se klidně obešel a trapného Letova Jokera nebrat. (20.03.2021)

Skvělá vize vykoupená bolestí. Ať už Snyderovou osobní nebo vpravdě těžko pochopitelným soubojem se studiem, protože v Lize spravedlnosti Zacka Snydera - kterou nemá smysl označovat za prodlouženou verzi, protože je to až na pár scén úplně nový film - není vlastně nic, co by mělo producenty děsit a tlačit k přetáčkám. Jistě, je to dlouhé. V rámci toho, že Snyder mohl tentokrát cokoli, možná často i nad rámec původních plánů. Ale nenudilo mě to ani minutu. Kostky totiž mohou být vrženy jen pokud jdeme s postavami, které nás upřímně zajímají. A Snyder si tu dává sakra záležet na expozici všech. Každý je důležitý, každý má svůj příběh. Včetně v kinoverzi ukrutně nezajímavého Cyborga. Pokud jde někdo jen po akci, bude se u téhle verze nudit. Snyder miluje, podobně jako Ridley Scott, měřítko. A velký moment nutně neznamená velkou akci. V tomhle mi v dobrém slova smyslu Liga spravedlnosti Zacka Snydera připomíná jeho Watchmeny. Téměř každý záběr je vypiplaný k dokonalosti a je to především pečlivě poskládaný příběh, kde jsou emoce stejně důležité jako činy. Právě proto mě Liga dokázala strhnout, i když jde v rámci dramatického oblouku vlastně jen po cestě vyšlapané původní verzí. Opravdu se tu všechno jeví lepší. Střih, hudba, práce s gradací i napětím. Jen některé triky drhnou, ale to je drobnost. Málokdy se povede, aby s velkým očekáváním přišel tak velký film, který vše ustojí. Se závěrečnými titulky pak kromě nadšení přichází i smutek. V prvé řadě proto, že jsme si zatím nejsilnější DCEU zářez nemohli užít v kinech, kde by tomu IMAX (neboli v televizi oldschoolový 4:3) formát slušel mnohem více. A hlavně - konečně jsou karty rozdány správně a nikam to nejspíš nepovede. Což je prostě škoda, protože je patrné, jak skvělá série by nás mohla čekat. Ale třeba, třeba se Warneři rozhodnou jít dál touhle cestou. Přál bych si to už kvůli skvělému castingu, tahle silnou sestavu se málokdy povede dát dohromady. 90% P.S. Pocitově jsem to vnímal spíše jako fantastickou minisérii než film. Což je dáno jednak rozdělením na kapitoly a také rozmístěním příběhových vrcholů. Váhám ale, jestli je můj pocit ovlivněn strukturou samotného díla nebo zkrátka jen faktem, že dnes seriály vypadají podobně velkolepě a cokoli delšího než dvě hodiny mi vnitřně evokuje seriál. Kdyby dnes člověk například poprvé viděl prodlouženou verzi Pána prstenů, možná by z ní měl velmi podobný pocit. (18.03.2021)

Minulou středu jsem poslouchala asi pět hodin v kuse osmiminutovou techno skladbu pořád dokola a byl to věru více stimulující a produktivní večer než donutit se vydržet tento film až do konce a nezačít místo toho náhodně googlovat odpovědi na všechny věci, co mě kdy v životě zajímaly, například kteří z mých oblíbených německých herců se narodili ve východním a kteří v západním bloku a nebo jestli jde někde sledovat Místo činu v originále. (Fun fact: Daniel Brühl se narodil ve Španělsku.) P. S.: "Perhaps next time we will watch this man climb stairs for 10 hours." (21.03.2021)

Dramaturgicky prospešné v tomto ohľade, pravda, je rozsekanie snímky do niekoľkých kapitol s vlastnými vrcholmi a pádmi - akokoľvek ide o banálne riešenie a výsledkom je zvláštny kompromisný mačkopes filmu a seriálu. V prípade ponechania jednotnej, nedelenej stopáže, ku ktorej siahli napríklad predĺžené verzie Pána prsteňov, by Justice League trpela závažnou nevyrovnanosťou tempa. Kompromisné riešenie vydania materiálu v takto rozkúskovanej podobe teda určite pomohlo. Za to napokon môže aj príbeh. V zásade zo Snyderovho zostrihu miestami vykukne ten istý film, ako sme videli pred štyrmi rokmi, avšak s výrazne prepracovaným finále a pochopiteľne aj radom menších zmien. Tou najväčšou je zrejme zakomponovanie DC verzie marvelovského Thanosa, Darkseida, ktorého prítomnosť Justice League pridáva šťavu v podobe číhajúcej hrozby v pozadí a novej vízie pre pôvodného záporáka Steppenwolfa. Ten vyzerá oproti staršej verzii oveľa lepšie a hrozivejšie, avšak spôsob, akým je celá hrozba v závere filmu zažehnaná a reinterpretovaná ako obyčajný teasing na ďalšie diely, ktorých sa dosť možno nikdy nedočkáme, však po štyroch hodinách sledovania je pre diváka trochu frustrujúce. (02.09.2022)

Je to těžké, jelikož kvůli předcházejícím neúspěšným filmům jsem si k postavám nevybudoval vůbec žádný vztah a tak na mě kňučení na začátku nemělo žádný efekt. Nicméně tato povedená verze částešně vymazala velké kaňky DC filmů z minulosti z minulosti (snad jen s výjimkou Nolanových Batmanů, které se povedly mimořádně). A hlavně to byla konečně verze která dávala smysl! PS: Ben Affleck se nehodí do role Batmana a scény v titulcích byly hodně divné. (19.03.2021)