Hroch

Tenhle film je jasným důkazem toho, že na zdejší hodnocení se nedá vždy spolehnout. Jako určité vodítko lze místní procenta vzít na vědomí, ale pokud se jedná o diváku blízké téma, je vždy lepší si film pro jistotu pustit. Vypnout se to dá vždycky. Nejedná se o nejhorší, ani o nejtrapnější a ani o nejnesnesitelnější film, protože česká a československá tvorba ve všech těchto kategoriích, alespoň dle mého subjektivního názoru, nabízí nemalé množství horších případů (kupříkladu Dovolená s Andělem). Je pravda, že bez zdejšího obsahu bych možná nepřišel na to, že se jedná o satiru na dění v roce 1968, avšak ve výsledku to tak nějak zapadá do sebe, i co se nelogičností týče (od Hrocha v hrochovi přes brýle na hluchotu až po rádoby demokraty). Oproti populárním Vorlíčkovým fantastickým komediím je tento film natočený bez nadhledu a s přílišným tlačením na pilu. Herci jsou spíše průměrní a méně známí, ze všech nejvíc tam vyčníval Eduard Dubský v roli profesora Fibingera. Koneckonců i Helga Čočková si (u pánského publika) dokáže vysloužit určité sympatie. Ano, je to film těžce politický, tedy přesně takový, jaká byla objednávka, ale jenom proto přece není nutné hned film zavrhovat - jistá nápaditost tomu neschází. Těšil jsem se, že se tomu dosyta vysměju a ono mi to jaksi nejde. Omlouvám se. 65% (25.02.2018)

Snad nejtrapnější a nejútrpnější film československé kinematografie. Karel Steklý se pokoušel o satiru na události ze srpna 1968, jeho pokus je ovšem natolik bizarní, že to nefunguje jako vůbec nic. O příběhu nemá smysl přemýšlet, protože žádný není a celé je to jen sled prapodivných scének, které nedávají moc smysl (jaký význam má třeba to, že zpěvačka má brýle, bez nichž není schopná zpívat? jaký smysl má to, že učitelka ze školy vidí v Hrochovi převtělení operního pěvce a zblázní se?) a mají pouze zesměšnit tehdejší reformní komunisty, na něž přímo odkazují konkrétními momenty nebo nenápaditými jmény. Humoru je tu naprosté minimum a snad jen podvratný vtip o dočasném uzavření hrošího pavilonu funguje, jinak opravdu prázdnota, nuda a vůbec nic. Jako by tvůrce tohle ani nebavilo, protože střih je leckdy odfláknutý, scény na sebe někdy moc nenavazují a hudba je totálně zoufalá, vyjma "hroší" písničky, která je ucházející. Je až fascinující, jak prvoplánový Hroch je, protože je to opravdu ta nejjednodušší a nejzoufalejší satira, jaká by kohokoli napadla při změně politického režimu. O tom, že asi sami tvůrci neočekávali větší úspěch, svědčí i obsazení, v němž není jediná velká hvězda, ale spíš povědomé tváře, mezi nimiž vyniká přehrávající Matyáš, totálně mimózní Jiří Lír a prkenná Helga Čočková. Hroch je opravdu film, který stojí za vidění kvůli tomu, jak je trapný, nudný a zlý, jen je potřeba při jeho sledování znát reálie a osoby, na které odkazuje, protože bez nich už půjde o opravdový a nepochopitelný odpad. 15 % (27.10.2020)

Šílený komediální zážitek, který absolutně nefunguje jako satira, jelikož se z filmu v podstatě nedá vyčíst, co by mělo být terčem satiry, ani jako film sám o sobě, jelikož to celkově nedává pražádný smysl, ale zábava, jo tak zábava to je neskutečná. Absurdní dialogy, viz třeba ten nad nahraným zpěvem hrocha "To je hroch? - Ano. - Vždyť zpívá jako kráva", nenadálé vynořování a mizení postav pronášejích nesmyslné věty vytvářejích tak snově neskutečné situace v čele s učitelkou a její láskou k opernímu zpěvákovi reinkarnovaným v hrochovi či úchylný hudební doprovod v podobě bručení, chrochtání či vytí dohromady vytvářejí svébytný surrealistický zážitek ne nepodobný například tvorbě Raymonda Queneaua či Alfreda Jarryho, který se nedá zařadit do žádné známé škatulky a zařazuje tak Hrocha mezi to nejoriginálnější, co kdy česká, neřku-li světová tvorba kdy zplodila. Jednoznačně nejpodhodnocenější a nejnepochopenější film na databázi. (30.03.2012)

Tohle jsem skutečně nepobral, nepochopil, nerozdejchal... To mělo být podobenství? Odhlédnu-li od skutečnosti, že se mělo jednat o perzifláž či pamflet na reformisty osmašedesátého, pak film jako takový nedrží příliš pohromadě ani motivicky, natož pak myšlenkově. Bohužel ho nelze brát ani jako dadaistickou hříčku či volně poskládané surrealistické obrazy. Leda snad jako tvůrčí odpad! Ano, to jediné mu náleží. (19.01.2010)

V ději jsou různě roztroušené trefné a burcující narážky na dobové poměry, jenže co je to platné, když zbytek filmu je hrůzostrašná slátanina. Vtipy jsou buď absurdní, nebo hloupé, jenže o crazy komedii nejde. Na to je zobrazované příliš křečovité. Zápletka se podobá angažovaným agitkám, ale všechno je tak zmagořené, že to nikoho ideologicky zformovat nemůže. Teorii že jde o vzpouru Steklého proti režimu ovšem neberu. Jeho sedmdesátková série mizerných, ale uvědomnělých filmů koneckonců mluví sama za sebe. Snímek od zaslouženého odpadu zachránily jen kostýmy a písničky. (23.06.2022)