Hroch

HROCH je ve scénáři a na dobových plakátech charakterizován jako »fantastická burleska«. Stejně jako řada jiných populárních crazy komedií je situován do neznámé země, kde se odehrávají nadpřirozené úkazy, které se mají stát východiskem pro komické situace. Na první pohled se zdá Hroch být vlastně nevinnou zábavou, kterou narušuje pouze zcela rozšifrovatelný politický podkres. Už samotná dějová linie je výsostně trapná. Přes poněkud obskurní fabuli obsahuje snímek mnoho narážek na československé události roku 1968. Řada scén byla přímou pamfletizací jednotlivých představitelů pražského jara, projevů občanské společnosti a práce médií. Za fiktivním ministrem Borovcem, který je vykreslen jako autoritativní a arogantní populista s "lidovou" tváří se skrývá zcela otevřeně karikatura ikony pražského jara Alexandera Dubčeka. Konkrétně dešifrovatelné jsou i další postavy. Úlisný profesor Fibinger, který usiluje o vědeckou a společenskou rehabilitaci má být patrně literární vědec a diplomat Eduard Goldstücker. Ten byl v době stalinských represí odsouzen k těžkému žaláři a jako předseda Svazu československých spisovatelů patřil k nejvýznamnějším mužům reformního procesu. V Hrochovi neschází ani zástupce proradných žurnalistů pod směšným jménem Pip Karen. Ten navenek vystupuje jako uhlazený kultivovaný elegán, ve skutečnosti však používá k dosažení svých cílů lži, podvody a vydírání. Nelze vyloučit, že předobrazem k této figuře byl dramatik a novinář Pavel Kohout. Vedle osob je ve filmu zesměšněna i řada dalších motivů pražského jara. »Klub angažovaných přátel hrocha« je záměrnou parodií Klubu angažovaných nestraníků (KAN), výrok "Jsem s vámi, vy buďte se mnou!" parafrázuje osmašedesátnický slogan "Jsme s vámi, buďte s námi!" Celá odysea je sestavena režisérem a scénáristou Karlem Steklým, který patřil k elitním nomenklaturním tvůrcům nové dekády sedmdesátých a osmdesátých let. Herecké výkony jsou bez výjimky otřesné a i takoví umělci jako Slávka Budínová, Zdena Hadrbolcová, Jiří Lír a někdejší protektorátní krasavec Miroslav Homola se zúčastnili této nechutné šarády. Soudruzi byli nadmíru spokojeni a vlastně tehdy nešlo ani tak o diváky, jako spíše o to přivázat na pomyslný pranýř myšlenku, v kterou většina národa v jarních a letních měsících roku 1968 doufala. Dnes je jisté, že Steklý i jeho skrytí komunističtí poradci vytvořili snad nejhrůznější a svým způsobem nejabsurdnější filmový výrobek v dějinách domácí kinematografie. Některá prvenství bývají často nečekaná a nelichotivá. --- "Blážo! Hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek! A pořádně! - Geniálně řečeno! Lapidárně a přitom jadrně! Vyprat žaludek! I politicky!" (03.01.2010)

Absolutně chaotický, šílený a totálně nezábavný. Tak se to dá charakterizovat, nerad bych se tady opakoval, vše je přesně popsáno v předcházejících recenzích. Méně pozorný divák asi vůbec nepochopí o čem ten film je. I já jsem si musel přečíst o čem je základní dějová linka (i když tam vlastně žádná není). Jsou tam narážky na rok 1968 jako metafyzika, Smrkovský, politická opozice. Hlavním nástrojem zlé opozice, proti vládnoucí garnituře je zrušení cenzury za pomocí hrocha. Komunisti se snaží ospravedlnit zákaz svobody slova a ukázat, že pluralitní demokratický systém nemůže fungovat, díky korupci jednotlivých představitelů toužících se dostat k moci. K tomu má pomoci tento satirický skvost. Jestli se jim to podařilo ať každý posoudí. PS: V závěru je hláška hrocha: "Co se smějete? Vždyť já byl jen popletený!". Po tenhle zvratce bouchne televize u Borovského s nápisem PORUCHA (k poruše vysílání došlo díky chaosu způsobeném zmatenými demonstranty). Tohle už je opravdu na pár facek. 3%. (25.10.2009)

Tohle jsem skutečně nepobral, nepochopil, nerozdejchal... To mělo být podobenství? Odhlédnu-li od skutečnosti, že se mělo jednat o perzifláž či pamflet na reformisty osmašedesátého, pak film jako takový nedrží příliš pohromadě ani motivicky, natož pak myšlenkově. Bohužel ho nelze brát ani jako dadaistickou hříčku či volně poskládané surrealistické obrazy. Leda snad jako tvůrčí odpad! Ano, to jediné mu náleží. (19.01.2010)

Občas se prostě stane, že se film nepovede, ale v tomto případě nehoráznou slaboduchost nemůže omluvit ani dobrý úmysl - Hroch je koncipován jako výsměch reformátorům Pražského jara, kteří zde chodí v bílých sakách a se srandovními kovbojskými klobouky a neustále plánují, jak se zbavit jeden druhého. Z toho se jednomu dělá blbě. Hroch je bez pardonu jedna z největších debilit v dějinách kinematografie. Superkravina, kterou nelze pochválit vůbec, ale opravdu vůbec za nic. Sami si udělejte obrázek, o jaký žvást musí jít, když ho pomlouvá i oficiální distributor... (20.08.2011)

Estébácký brak je asi nejvýstižnější charakteristikou tohoto hrůzného paskvilu. Legitimizační posedlost normalizace se mj. projevovala v neustále opakovaných zadáních pro tzv. uměleckou frontu, jejímž úkolem mělo být vydávat rozvrat a úpadek za rozkvět a vzmach. Trapné narážky, vtipnost šesté cenové skupiny, slušnost nacistického pacholka, caneille, jak by řekl Karel Čapek. Jinak záchytné body tohoto fiolmu vystihnout nelze. Soucit a despekt neplatí v tomto případě pouze režisérovi, ale i řadě nesporně předních českých herců (Hadrbolcová, Skopeček, Čočková, Budínová). Zakazovat se určitě nikomu nic nemá, ale v případě tohoto strašlivého díla tuto větu nevyslovuji s obvyklou rozhodností. (12.09.2007)