Hroch

Za komunisty u nás vznikla velká spousta různýho škváru, ale tohle je vážně průser všech průserů, ba co dím...sračka nejhrubšího zrna. Příběh je neuvěřitelně debilní a celkové stvárnění katastrofální. Ten hroch! To jako mělo bejt co??? Když vidím všechny ty výborný herce jak se pitvořej před plastovou obludou a melou kraviny jak po lobotomii, tak se mi chce zvracet. Skutečnej odpad jak hrom. (03.09.2011)

Navzdory anotovanému komediálnímu žánru film není směšný. Nedostavuje se ani kouzlo nechtěného tak jako u mnoha jiných "ideologických taškařic". Film je ovšem natolik bizarní (svými dějovými zápletkami, inscenačními "nápady", hudbou, designem...), že na něj člověk kouká od začátku do konce s otevřenou pusou. Rozhodoně pozoruhodná zkušenost. Nad tím, co všechno se kdysi dávno za státní peníze točilo, zůstává občas rozum stát. (23.12.2007)

Popravdě řečeno, viděl jsem už mnoho horších, komunisticky angažovaných filmů...na tomhle je vidět, jak se tu mele snaha o zsměšnění společenských snah roku 1968 spolu se snahou odlehčit (lépe řečeno zařídit tím, aby se na film hodně chodilo) téma hozením snímku do nějaké crazy komedie. Film se tím rozpadá na tak nesourodé střípky, že máte problém si pamatovat, o čem děj vlastně je. Bizarní, leč neškodná a zbytečná záležitost. (02.10.2012)

Jestli tohle uplácal Steklý skutečně na objednávku ÚV KSČ, pak musel být rád, že soudruzi byli tak nesmírně blbí, nebo laskaví, že ho nepověsili. Hroch dosahuje tak závratné blbosti, že i Kameňák a všichni Maixnerové dohromady vedle něj působí jako snímky určené pro filmový klub velmi náročného diváka. Optimisticky jsem si nalhávala, že alespoň spočinu pohledem na Svatoplukovi Matyášovi, ale v téhle ptákovině by mohli hrát všichni nejkrásnější chlapi světa a stejně by to nepomohlo. Ránu z milosti tomuhle filmovému odpadku dodává jako vždy trapně přehrávající Helga Čočková. K politování jsou Helena Blehárová a Jiří Jelínek, zřejmě chtěli být zase po nějaké době vidět, ale za jakou cenu? Pryč s Hrochem na smetiště, kam oprávněně patří. /// Edit / Jelikož jsem si z důvidů zachování duševního zdraví odvykla číst obsahy oficiálních distributorů, bylo mi utajeno, že se jedná o satiru. Film tedy působil hodně dadaistickým dojmem. V kontextu nové informace musím říci, že se jedná až o příliš zdařilou satiru, kterà ovšem není laskavým šťouchnutím, ale jasně plivnutou jedovatou slinou plnou zášti. Stelký jako zručný scenárista kupí jeden jinotaj na druhý, aby nám předložil sofistikovanou mozaiku společnosti (hroch), ktrá onemocněla banální chorobou (bolestivý zub) a na její léčbu požaduje nehorázně mnoho (zlato). Tato nemoc krátkodobě nakazila (Hlaváček) další osoby, které potom pod vlivem nemoci, zřejmě v horečce říkaly nesmysly. Steklý mě přivedl do úzkých, filmařsky se totiž vlastně jedná o poměrně zdařilý kousek, který je vlastně výrazně lepší, než jeho pozdější Za volantem nepřítel. Je to téměř dokonalá satira. Jenže se mi špatně vstřebávà satirické pojetí události, která si to dle mého nezaslouží (Pražské jaro), kvůli události, která po satirickém zpracování přímo volá (normalizace dle Husáka). Navíc je tato satira jasně útočná a zlobná. Steklý byl machr, takže jeho myšlenky byly záhy zřejmé téměř celé divácké obci. Takže, co nyní s tím? Filmařsky minimálně na tři, ale tím poselstvím zcela odpadní. Za tu nenávistnou zlobnost, která z filmu ční každou jeho minutou, zůstanu u nízkého hodnocení, i když musím objektivně přiznat, že je neobjektivní. (28.02.2012)

Občas se prostě stane, že se film nepovede, ale v tomto případě nehoráznou slaboduchost nemůže omluvit ani dobrý úmysl - Hroch je koncipován jako výsměch reformátorům Pražského jara, kteří zde chodí v bílých sakách a se srandovními kovbojskými klobouky a neustále plánují, jak se zbavit jeden druhého. Z toho se jednomu dělá blbě. Hroch je bez pardonu jedna z největších debilit v dějinách kinematografie. Superkravina, kterou nelze pochválit vůbec, ale opravdu vůbec za nic. Sami si udělejte obrázek, o jaký žvást musí jít, když ho pomlouvá i oficiální distributor... (20.08.2011)