Hroch

Jestli tohle uplácal Steklý skutečně na objednávku ÚV KSČ, pak musel být rád, že soudruzi byli tak nesmírně blbí, nebo laskaví, že ho nepověsili. Hroch dosahuje tak závratné blbosti, že i Kameňák a všichni Maixnerové dohromady vedle něj působí jako snímky určené pro filmový klub velmi náročného diváka. Optimisticky jsem si nalhávala, že alespoň spočinu pohledem na Svatoplukovi Matyášovi, ale v téhle ptákovině by mohli hrát všichni nejkrásnější chlapi světa a stejně by to nepomohlo. Ránu z milosti tomuhle filmovému odpadku dodává jako vždy trapně přehrávající Helga Čočková. K politování jsou Helena Blehárová a Jiří Jelínek, zřejmě chtěli být zase po nějaké době vidět, ale za jakou cenu? Pryč s Hrochem na smetiště, kam oprávněně patří. /// Edit / Jelikož jsem si z důvidů zachování duševního zdraví odvykla číst obsahy oficiálních distributorů, bylo mi utajeno, že se jedná o satiru. Film tedy působil hodně dadaistickým dojmem. V kontextu nové informace musím říci, že se jedná až o příliš zdařilou satiru, kterà ovšem není laskavým šťouchnutím, ale jasně plivnutou jedovatou slinou plnou zášti. Stelký jako zručný scenárista kupí jeden jinotaj na druhý, aby nám předložil sofistikovanou mozaiku společnosti (hroch), ktrá onemocněla banální chorobou (bolestivý zub) a na její léčbu požaduje nehorázně mnoho (zlato). Tato nemoc krátkodobě nakazila (Hlaváček) další osoby, které potom pod vlivem nemoci, zřejmě v horečce říkaly nesmysly. Steklý mě přivedl do úzkých, filmařsky se totiž vlastně jedná o poměrně zdařilý kousek, který je vlastně výrazně lepší, než jeho pozdější Za volantem nepřítel. Je to téměř dokonalá satira. Jenže se mi špatně vstřebávà satirické pojetí události, která si to dle mého nezaslouží (Pražské jaro), kvůli události, která po satirickém zpracování přímo volá (normalizace dle Husáka). Navíc je tato satira jasně útočná a zlobná. Steklý byl machr, takže jeho myšlenky byly záhy zřejmé téměř celé divácké obci. Takže, co nyní s tím? Filmařsky minimálně na tři, ale tím poselstvím zcela odpadní. Za tu nenávistnou zlobnost, která z filmu ční každou jeho minutou, zůstanu u nízkého hodnocení, i když musím objektivně přiznat, že je neobjektivní. (28.02.2012)

Totální sra.ka, to musím uznat, ale přes ten veškerý hnus (od režie, přes scénář až po herce) se mi zde líbil herecký výkon Helgy Čočkové. Neměla zde moc co hrát, ale to herectví v ní je a navíc byla tehdy dost hezká, škoda, že nedostala příležitost v nějakém kvalitním filmu. Bohužel ani její výkon nemůže pozvednout katastrofální úroveň tohoto filmu - zlaté budovatelské filmy z padesátých let, na ty se dalo aspoň koukat a brát je s úsměvem, tohle je vyloženě humus. (26.01.2012)

Tohle jsem skutečně nepobral, nepochopil, nerozdejchal... To mělo být podobenství? Odhlédnu-li od skutečnosti, že se mělo jednat o perzifláž či pamflet na reformisty osmašedesátého, pak film jako takový nedrží příliš pohromadě ani motivicky, natož pak myšlenkově. Bohužel ho nelze brát ani jako dadaistickou hříčku či volně poskládané surrealistické obrazy. Leda snad jako tvůrčí odpad! Ano, to jediné mu náleží. (19.01.2010)

HROCH je ve scénáři a na dobových plakátech charakterizován jako »fantastická burleska«. Stejně jako řada jiných populárních crazy komedií je situován do neznámé země, kde se odehrávají nadpřirozené úkazy, které se mají stát východiskem pro komické situace. Na první pohled se zdá Hroch být vlastně nevinnou zábavou, kterou narušuje pouze zcela rozšifrovatelný politický podkres. Už samotná dějová linie je výsostně trapná. Přes poněkud obskurní fabuli obsahuje snímek mnoho narážek na československé události roku 1968. Řada scén byla přímou pamfletizací jednotlivých představitelů pražského jara, projevů občanské společnosti a práce médií. Za fiktivním ministrem Borovcem, který je vykreslen jako autoritativní a arogantní populista s "lidovou" tváří se skrývá zcela otevřeně karikatura ikony pražského jara Alexandera Dubčeka. Konkrétně dešifrovatelné jsou i další postavy. Úlisný profesor Fibinger, který usiluje o vědeckou a společenskou rehabilitaci má být patrně literární vědec a diplomat Eduard Goldstücker. Ten byl v době stalinských represí odsouzen k těžkému žaláři a jako předseda Svazu československých spisovatelů patřil k nejvýznamnějším mužům reformního procesu. V Hrochovi neschází ani zástupce proradných žurnalistů pod směšným jménem Pip Karen. Ten navenek vystupuje jako uhlazený kultivovaný elegán, ve skutečnosti však používá k dosažení svých cílů lži, podvody a vydírání. Nelze vyloučit, že předobrazem k této figuře byl dramatik a novinář Pavel Kohout. Vedle osob je ve filmu zesměšněna i řada dalších motivů pražského jara. »Klub angažovaných přátel hrocha« je záměrnou parodií Klubu angažovaných nestraníků (KAN), výrok "Jsem s vámi, vy buďte se mnou!" parafrázuje osmašedesátnický slogan "Jsme s vámi, buďte s námi!" Celá odysea je sestavena režisérem a scénáristou Karlem Steklým, který patřil k elitním nomenklaturním tvůrcům nové dekády sedmdesátých a osmdesátých let. Herecké výkony jsou bez výjimky otřesné a i takoví umělci jako Slávka Budínová, Zdena Hadrbolcová, Jiří Lír a někdejší protektorátní krasavec Miroslav Homola se zúčastnili této nechutné šarády. Soudruzi byli nadmíru spokojeni a vlastně tehdy nešlo ani tak o diváky, jako spíše o to přivázat na pomyslný pranýř myšlenku, v kterou většina národa v jarních a letních měsících roku 1968 doufala. Dnes je jisté, že Steklý i jeho skrytí komunističtí poradci vytvořili snad nejhrůznější a svým způsobem nejabsurdnější filmový výrobek v dějinách domácí kinematografie. Některá prvenství bývají často nečekaná a nelichotivá. --- "Blážo! Hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek! A pořádně! - Geniálně řečeno! Lapidárně a přitom jadrně! Vyprat žaludek! I politicky!" (03.01.2010)

Tak takhle vypadá filmové peklo...... Myslel jsem si, že 50 léta byla špicí propagandistických filmů točených na objednávku shora a protěžujících okatě režim... Lecos z nich jsem i viděl, takže mohu srovnávat..... Tohle byl ale naprostý armagedon. Po uvedení do kin na tento majstrštyk skoro nikdo nechodil. I pro komunisty to byla tak silná káva, že film posléze zavřeli do skříně a nedovollili jej promítat .....Kdoví, jestli paradoxně neležel hned vedle Ucha, Starců na chmelu, Skřivánků ... Pražské jaro 1968 se vám tom podaří hledat asi pouze s návodem a celkovou ideu filmu chápal asi jen Steklý... Komedie to rozhodně není, smát se není čemu. Většinu protrpěných 95 minut budete sedět s povytaženým obočím a nebudete vycházet z údivu... NUTNO VIDĚT !!!!! - odpad jak vyšitý (03.08.2011)