Cure

Veľmi originálna japonská detektívka reznutá mysterióznom, avšak ako horor by som ju nešpecifikoval. Bohužiaľ som film videl s divnými titulkami a lepšie som nezohnal, takže mi čiastočne skazili zážitok. Problémom číslo jedna však bola pre mňa inak vyzdvihovaná atmosféra. Príbeh sa odohráva v bytoch, v ktorých by som nechcel žiť, vo štvrtiach, akým by som sa v japonských mestách vyhýbal a v nemocnici, kde by som nikdy nechcel byť hospitalizovaný. Nepripadalo mi to temné, skôr len nepríjemné a málo vygradované. 70% (07.10.2023)

Zde se nešetří hvězdami ani pochvalnými komentáři ale já si nemůžu pomoct. Tohle šlo úplně mimo mě. Film mě vůbec nechytl a prakticky celou stopáž jsem protrpěl. Přiznávám, že jsem měl tendenci film několikrát vypnout. Hlásek v hlavě mi pořád našeptával. Vypni to. Vypni to. Neposlechl jsem a protrpěl jsem si to až dokonce. Zajímalo y mě čím tenhle film všechny tak uhranul. Evidentně film do sebe něco má já to v něm ale nenašel takže je asi chyba na mé straně. Tak či tak tentokrát nemůžu jinak než dát jenom 1hvězdu. (02.10.2023)

Čo sa konkrétne teda týka tohto japonského režiséra Kijoša Kurosawu, ktorý i napriek tomu, že nemá vôbec nič spoločného so svojim mimoriadne slávnym menovcom Akirom, s ktorým sa mimochodom stretávam po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy, tak som zároveň naprosto presvedčený zrovna o tom, že toto pozoruhodné, kinematografické diel(k)o z roku 1997, ma nielen v plnej miere dosť zaujalo a nadchlo, ale súčasne tiež malo k priamej dispozícii i práve toľko rôznych a špecifických vlastností, koľko skrátka ani nebolo zapotreby (v podstate tým mám na mysli predovšetkým to, že autor svoj film obohatil viacerými motívmi a značnými aspektmi) , a to od samotnej, akustickej stránky, vďaka ktorej to naprieč touto snímkou len tak väčšinou poriadne dunelo, skrátka, zvuk bol jednoznačne dominantným článkom tohto 「vedeckého thrilleru」 , čím sa následne konečne dostávam i k tomu, čo môže vari divák napokon od tohto znepokojivého, aj vskutku k tomu i nemenej desivého filmu, vlastne očakávať, t.j. dianie okolo rozporuplného detektíva Keničiho Takabea, ktorý je/nie je na stope snáď ešte rozporuplnejšej postave, než je predsa on sám, samozrejme, že moje tvrdenie je zatiaľ ešte mierne『pritiahnutým za vlasy』 , pretože, nakoľko obidvaja stoja na opačných stranách barikády: zákon & zločin, tak je táto poznámka momentálne absolútne neprípustnou..., rovnako sa opierajúci aj o psychologické a mysteriózne prvky, kedy tým pádom uzrelo svetlo sveta Vyliečenie s naozaj dusnou atmosférou, a to ani nehovoriac o samotnom zakončení tejto snímky, nad ktorou budú visieť samé otázniky, alebo ani nie, keďže sa to dalo očakávať...? • Po scenáristickej stránke to môže pôsobiť trošku mätúco, no zdanie väčšinou iba klame, lebo to do seba všetko náramne kvalitne zapadá, ako povedzme ozubené koliesko do hodín, i keď zase na druhej strane nepopieram ani to, že postupne prebiehajúca línia udalostí, ma čoraz intenzívnejšie prekvapovala, až som (z)ostal z nej totálne zarazeným. • Protagonistu stelesnil 「chameleónsky predstaviteľ」 , Kódži Jakušo, ktorý ma čím ďalej, tým viac prekvapuje, keď sa podľa mňa jedná o špičkového herca s vysokým, tvorivým potenciálom. • Zaujímavo nakrútený film, nad ktorým budem ešte hodnú chvíľu premýšľať.    (21.05.2023)

Ufff ... Tak tohle je skvost!!!! Geniální, téměř, geniální japonské dílko ... Má to ale dvě "ale". To první je, že tenhle film opravdu není pro každého a ne každý ho zcela pobere a tím pádem i procítí "uvnitř". Druhé ale je, že základní premisa - systém/technika - se kterou film pracuje, je nesmysl. Dobře, ale je to film, horor, zábava, tak jsem přistoupil na mírně naivní druhé "ale" a film mne doslova pozřel, vzal mi téměř půdu pod nohama, vyděsil, zdeptal, zadusil a vyplivnul do kouta ... Pokusím se podat obsah filmu trochu jinak, než asi většina uživatelů zde ... Představte si, že máte zabijáka, který osobně nikoho nezabije, navíc působí úplně vypatlaně, ale dokáže slovy, dialogem, vyptáváním a dalšími psychologickými technikami přimět každého, a tím myslím doslova každého (!!) člověka k následné vraždě. Na druhé straně máte detektiva, který pomalu, ale jistě zjišťuje, co je tenhle "parchant" zač a snaží se jej dostat. Ten film je vlastně takový "souboj titánů", trochu podobný v tomto směru řadě Jihokorejským filmům posledních let. Detektiv jedinný má jedinou výhodu oproti všem ostatním. Tím je skutečnost, že se stará o manželku, které silně progreduje roztroušená skleróza/demence. Proč je toto pro něj paradoxně výhoda v konfrontaci s "psychošílencem" je docela dobře vykresleno ... Záhadný zabiják je například schopen zmanipulovat policistu, aby ho pustil z vazby a zabil kolegu. Cokoliv, nikdo pro něj není překážkou. Navíc to dělá s TAKOVOU SAMOZŘEJMOSTÍ, že z toho jde opravdu strach!! Scény, kdy hlavní hrdina poprvé vyslýchá "psychošílence" na policejní stanici, kdy ho hledá v temném skladu, kdy jej navštíví v cele jsou doslova gigantickým-psychologickým soubojem neuvěřitelného kalibru. U toho jsem ani nedutal, přitom všechno se odehrává jen v rámci rozhovoru!!! Přitom je to víc, a mnohem napínavější, než sebešílenější akční scény!! Chvílemi film dosahuje tak tíživé atmosféry a na tlaku na psychiku diváka, že jsem z toho šel opravdu do kolen. Závěr je pak už jen totálním výstřelem děla mezi oči ... Nepředvídatelné, naúnosné, těžkotonážní, ultra-psychologické ... Nedoceněný SKVOST!!!! (zřejmě jen pro vyvolené ...). (02.07.2011)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.25 - JAPONSKO - Někam do hodiny se mi to ještě líbilo, protože to někam gradovalo, neustále se něco dělo a ještě tam byla naděje na závěr se silným a chytrým vysvětlením. Místo toho ale Kurosawa přišel s nejobyčejnější možnou pointou, ale podanou co nejsložitěji, takže mu na to někteří skočili a vnímají v tom víc, než ve skutečnosti je. Přitom ta závěrečná "myšlenka" je vlastně krátkozraká a asi ani žádná není. Je to škoda, protože Kurosawovova snaha o pomalou atmosféru je zabitá tím (a trpělo tím i Kairo), že ji ten film nemá z čeho budovat a jen servíruje samoúčelné dlouhé tiché záběry na prázdná a hnusná místa, která mají tvořit depku, ale jelikož jim chybí vnitřní hloubka, která by tu depku budovala, tak jsou hlavně nudné a zdlouhavé. Co výrazně chybí formě mohl dohnat scénář, který má tak skvělý hororový námět, že by z něj mohlo být opravdu něco, ale ne v takové podobě, do jaké se to pak dostane. Je to podobně Nenávisti, ale na rozdíl od ní je tohle na mnohem vyšším levelu, protože to celé dá smysl. A mohlo to být ještě lepší, kdyby to bylo dobře pojaté. Kurosawa sice věděl, co chce, dokonce i věděl, jak to chce podat, ale to nutně neznamená, že na to šel dobře. Jo, a nechápu, proč se to tak často zaměřuje na to, že vyšetřovatelova manželka je stejně divná jako ten tajemný chlápek. Celou dobu jsem čekal, že se ti dva střetnou, bude souboj myslí jak v Death Notu (i když ne doslova) nebo schopností jako ve Světlu (ale ne tak "lacině"), ale ono prd. Nakonec ta její psychická nemoc byla naprosto k ničemu a zbytečný detail ve scénáři. 3* (05.11.2023)