Cure

Séria záhadných vrážd. Séria páchateľov. Jeden spoločný znak. Písmeno X vyrezané do hruďohrdla obetí. Čo alebo kto spája páchateľov? Na scénu vstupuje záhadný mladík. Nič si nepamätá. Všetko zabúda. Náhle kadečo vie. Jeho čudné správanie vyšetrujú policajti i psychiatri. Na scénu vstupuje záhadná minulosť mladíka - štúdium medicíny. Niečo sa akoby odmotáva, niečo naopak zamotáva. Čím ďalej do histórie sa v pozícii diváka dostanete, tým viacej blúdite v zákrutách mladíkovej duše. Čo všetko vedel? Aké motívy ho viedli k jeho správaniu? Potom tu máme vyšetrovateľa a jeho psychicky chorú ženu. Mladíkovi sa v slabej chvíli posťažuje, ako ťažké je hrať pokerovú, neúprimnú tvár v práci, že nič z jeho rodinného psychického pekla s manželkou sa ho akoby netýka. Mladík počúva. Jeho posolstvo nekončí. Čašníčka v závere berie do rúk ostrý nôž. Akoby chcela rezať X. No nevieme. Opona padá. Titulky. Tajomné posolstvo aj príbeh o zákrutách duše, niekedy ovplyvňovanej silnou mysľou niekoho iného. Zámerne nedovysvetlené, ponechané na douvažovanie a domyslenie divákom. (09.04.2021)

Čo sa konkrétne teda týka tohto japonského režiséra Kijoša Kurosawu, ktorý i napriek tomu, že nemá vôbec nič spoločného so svojim mimoriadne slávnym menovcom Akirom, s ktorým sa mimochodom stretávam po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy, tak som zároveň naprosto presvedčený zrovna o tom, že toto pozoruhodné, kinematografické diel(k)o z roku 1997, ma nielen v plnej miere dosť zaujalo a nadchlo, ale súčasne tiež malo k priamej dispozícii i práve toľko rôznych a špecifických vlastností, koľko skrátka ani nebolo zapotreby (v podstate tým mám na mysli predovšetkým to, že autor svoj film obohatil viacerými motívmi a značnými aspektmi) , a to od samotnej, akustickej stránky, vďaka ktorej to naprieč touto snímkou len tak väčšinou poriadne dunelo, skrátka, zvuk bol jednoznačne dominantným článkom tohto 「vedeckého thrilleru」 , čím sa následne konečne dostávam i k tomu, čo môže vari divák napokon od tohto znepokojivého, aj vskutku k tomu i nemenej desivého filmu, vlastne očakávať, t.j. dianie okolo rozporuplného detektíva Keničiho Takabea, ktorý je/nie je na stope snáď ešte rozporuplnejšej postave, než je predsa on sám, samozrejme, že moje tvrdenie je zatiaľ ešte mierne『pritiahnutým za vlasy』 , pretože, nakoľko obidvaja stoja na opačných stranách barikády: zákon & zločin, tak je táto poznámka momentálne absolútne neprípustnou..., rovnako sa opierajúci aj o psychologické a mysteriózne prvky, kedy tým pádom uzrelo svetlo sveta Vyliečenie s naozaj dusnou atmosférou, a to ani nehovoriac o samotnom zakončení tejto snímky, nad ktorou budú visieť samé otázniky, alebo ani nie, keďže sa to dalo očakávať...? • Po scenáristickej stránke to môže pôsobiť trošku mätúco, no zdanie väčšinou iba klame, lebo to do seba všetko náramne kvalitne zapadá, ako povedzme ozubené koliesko do hodín, i keď zase na druhej strane nepopieram ani to, že postupne prebiehajúca línia udalostí, ma čoraz intenzívnejšie prekvapovala, až som (z)ostal z nej totálne zarazeným. • Protagonistu stelesnil 「chameleónsky predstaviteľ」 , Kódži Jakušo, ktorý ma čím ďalej, tým viac prekvapuje, keď sa podľa mňa jedná o špičkového herca s vysokým, tvorivým potenciálom. • Zaujímavo nakrútený film, nad ktorým budem ešte hodnú chvíľu premýšľať.    (21.05.2023)

Kiyoshi Kurosawa mě zaujal už svým snímkem „Kairo“, který byl natočený v podobně depresivním duchu. „Cure“ má ale lepší, zajímavější příběh a skutečně je skvělý ve své gradaci, která je temnější a temnější, na diváka dopadá stále větší tíha, aby pak došlo k finále, které s ním teprve zahoupe. Kdyby se japonským filmům v Evropě více dalo, konečně bychom snad pochopili, že není proč se jich bát, ale spíš bychom si uvědomili, proč je obdivovat. (18.04.2014)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.25 - JAPONSKO - Někam do hodiny se mi to ještě líbilo, protože to někam gradovalo, neustále se něco dělo a ještě tam byla naděje na závěr se silným a chytrým vysvětlením. Místo toho ale Kurosawa přišel s nejobyčejnější možnou pointou, ale podanou co nejsložitěji, takže mu na to někteří skočili a vnímají v tom víc, než ve skutečnosti je. Přitom ta závěrečná "myšlenka" je vlastně krátkozraká a asi ani žádná není. Je to škoda, protože Kurosawovova snaha o pomalou atmosféru je zabitá tím (a trpělo tím i Kairo), že ji ten film nemá z čeho budovat a jen servíruje samoúčelné dlouhé tiché záběry na prázdná a hnusná místa, která mají tvořit depku, ale jelikož jim chybí vnitřní hloubka, která by tu depku budovala, tak jsou hlavně nudné a zdlouhavé. Co výrazně chybí formě mohl dohnat scénář, který má tak skvělý hororový námět, že by z něj mohlo být opravdu něco, ale ne v takové podobě, do jaké se to pak dostane. Je to podobně Nenávisti, ale na rozdíl od ní je tohle na mnohem vyšším levelu, protože to celé dá smysl. A mohlo to být ještě lepší, kdyby to bylo dobře pojaté. Kurosawa sice věděl, co chce, dokonce i věděl, jak to chce podat, ale to nutně neznamená, že na to šel dobře. Jo, a nechápu, proč se to tak často zaměřuje na to, že vyšetřovatelova manželka je stejně divná jako ten tajemný chlápek. Celou dobu jsem čekal, že se ti dva střetnou, bude souboj myslí jak v Death Notu (i když ne doslova) nebo schopností jako ve Světlu (ale ne tak "lacině"), ale ono prd. Nakonec ta její psychická nemoc byla naprosto k ničemu a zbytečný detail ve scénáři. 3* (05.11.2023)

Zde se nešetří hvězdami ani pochvalnými komentáři ale já si nemůžu pomoct. Tohle šlo úplně mimo mě. Film mě vůbec nechytl a prakticky celou stopáž jsem protrpěl. Přiznávám, že jsem měl tendenci film několikrát vypnout. Hlásek v hlavě mi pořád našeptával. Vypni to. Vypni to. Neposlechl jsem a protrpěl jsem si to až dokonce. Zajímalo y mě čím tenhle film všechny tak uhranul. Evidentně film do sebe něco má já to v něm ale nenašel takže je asi chyba na mé straně. Tak či tak tentokrát nemůžu jinak než dát jenom 1hvězdu. (02.10.2023)