Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Veselá, zvuková, barevná, česká a hezká komedie režiséra Jana Svěráka... Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem režiséra Jana Svěráka, který na sebe upozornil už absolventským filmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci, za kterého získal studentského Oscara. Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí a pochopením pro lidské slabosti. Vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu podle svého vlastního tatínka. Děj se odehrává v jedné chlapecké školní třídě na pražském předměstí v prvním roce osvobozené vlasti. Tato třída přivede učitelku Maxovou k nervovému zhroucení a místo ní nastoupí přísný a záhadný učitel Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí. Je to ovšem dost možná jen hochštapler, jehož účast v bitvách druhé světové války je sporná. Nesporné je však jeho vítězství v boji s pátou třídou. Chlapci ho obdivují a věří v jeho nevinu i při choulostivém obvinění... Klíčová postava příběhu, učitel Igor Hnízdo, byla slavným comebackem Jana Třísky po třináctiletém exilu. V dalších rolích se setkáte s Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským, Ondřejem Vetchým, Danielou Kolářovou a Evou Holubovou. Ve filmu uvidíme i několik českých režisérů – Irenu Pavláskovou, Jiřího Menzela a Karla Kachyňu. K vyznění filmu přispěla i znamenitá kamera F. A. Brabce. V roce 1992 byl snímek nominován na cenu Americké filmové akademie, známého Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (753)
Poetická komedie, která se poprávu ucházela o Oscara. Nenásilný humor a skvělé herecké výkony v čele se Zdeňkem Svěrákem v roli odbojem protřelého tatínka. A památný příchod Igora Hnízda s úderem do tabule, který tak často napodobuje náš matikář. Zkrátka prostě a jednoduše češi komedie umí a tahle se obvzláště povedla. ()
Nejlepší film Jana Svěráka a jedna z bestovek českého filmu devadesátých let. Který snímek, proboha, získal v roce 91 Oscara za nejlepší cizojazyčný film? Inteligentní dialogy, citlivá a půvabná režie, chytrý humor, sympatické postavy, starosvětský feeling a příběh, který má hlavu a patu. To stačí k dobrému filmu, ale Obecná škola má tolik drobných plusů, za které ji musíte mít rádi. Třeba temný podtón filmu, který mu dodává divákova znalost, co tyhle zamilováníhodné postavičky čeká v budoucnu. Nebo úchvatná pasáž s Dvořákovým Largem. Nebo sexuální apetit obdivovaného profesora Hnízda. Nechtěně hloupý ředitel v podáni Rudolfa Hrušínského. Eda, který je pojmenovaný po svém mrtvém bratrovi Edovi. Spousta kultovních hlášek. Jeden z mála filmů, u kterých mě nenapadají negativa. ()
Status všeobecné klasiky v pravých rukou. Bohužel, tohle není moje české číslo jedna a nějakým zvláštním způsobem, i přes všechnu kvalitu, geniální scénář a herecké výkony, není to ani pocitově můj favorit. Přesto ten film je neskutečně dobrý, český a přitom zábavný... a také nesmrtelný, jako jeden z mála. ()
Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. ()
Jeden z nejlepších porevolučních filmů a parádní režijní debut. Krásně napsaný, zahraný i natočený, dokonale vystižená atmosféra dětství i poválečných let (z té hezčí strany, žádné divoké odsuny), kultovní postava Igora Hnízda, učitele, který si dokáže své žáky natolik získat, že se od něj klidně nechají fyzicky trestat, skvělý motiv vystřízlivění dětského hrdiny z falešného idolu v podobě charizmatického učitele a objevení hrdiny ve vlastním "nudném" otci. Vynikající je scéna večeře Součkových a Igora Hnízda, kdy je tatínkova politická krátkozrakost ilustrována tím, že mu uniká, jak Igor před jeho očima svádí maminku. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (90)
- V první a poslední scéně se objevuje obrněný transportér německé armády Sd.Kfz. 251. V našich končinách byl označován jako „hakl“. (jokis)
- O svém tatínkovi, kterého si ve filmu sám zahrál, o mnoho let později vyprávěl: "Když něco řekl, věřil jsem mu. A táta, který byl národní socialista, mi třeba řekl: 'Že prej Plzeň osvobodila Rudá armáda. Na tom vidíš, jak kecaj...' Věděl jsem, že komunisti lžou. ohužel, když jsem se dostal na vysokou, ve druhé polovině padesátých let, moje důvěra k tátovým názorům začala opadávat. Říkal jsem si, že ti univerzitní profesoři musí být přece chytřejší než on, který nemá ani maturitu. (...) Táta měl sice své názory, ale i on do té strany nakonec vstoupil. Ve sklepě schovával agitační skříňku národně socialistické strany s brkem a kladivem, jenže jednou za ním přišli kamarádi a řekli: 'Franto, teď tady má být nový vedoucí stanice. Když to nevezmeš, vezme to tamten vůl. Franto, prosíme, vezmi to. Jen musíš vstoupit do strany.' Tak táta vstoupil. A najednou mi nemohl nic vyčítat. Tohle asi těžko pochopí někdo, kdo tady nežil." (NIRO)
- Ve filmu si vedle Jana Třísky (Igor Hnízdo) zahrála i jeho žena Karla Chadimová, se kterou po pádu železné opony přijeli zpět do země z amerického Los Angeles. Chadimová ztvárnila poštovní úřednici, hlas jí pak propůjčila Zlata Adamovská. (M.B)
Reklama