Jako štvaná zvěř

Kultovní fláky Straw Dogs a především Deliverance zanechaly v tomhle francouzském thrilleru nesmazatelnou stopu. Jak prostředím venkova a podzimních lesů, tak celkovým námětem i samotným zpracováním: znásilněná oběť napospas skupině lovců se snaží zachránit a utéct do bezpečí. O nic víc tu nejde. Syrovost, špína a beznaděj z něho přímo cákají, což je taky jedině plus. Jenže ten film se za celou dobu nikam nepohne. Spíše než o ubohou dívku se tu jedná hlavně o ty myslivecký zmrdy, z nichž každý jinak přemýšlí, koná, a navíc něco skrývá. Je to vlastně takový umírněný hixploiter, ve kterém nejde o mrtvoly, jako spíš o emoce. A ty jsou v úplném závěru pošlapány vskutku nemilosrdně. (06.11.2011)

Expoitační příběh z francouzských nimrodských luhů, hájů a mokřin. No, nějaké složité dějové linky a křivky nelze očekávat, ba naopak, z obyčejného honu se po znásilnění líbivé Mimsy Farmer stane hon velmi speciální, jelikož se chuděrce obskočené podaří jednoho z lajdů střelit kulobrokem do báchora. Následné nahánění a přemlouvání k ututlání nikam nevede, takže v závěru dojde opravdu do tuhýho. Celkově mě film v průběhu nijak extra nezaskočil ani nenatchnul, ale ten závěr opravdu vynesl ohodnocení jako kvalitu, kdy symbolika s lovem zvěře, speciálně pak přirovnání k pocitům a zoufalým činům tvora si jistého svými posledními okamžiky, je nechutně sugestivní. Dá se doporučit! 80% (08.06.2013)

Vysvobození naruby a po francouzsku - komorní a levný, ale drsně syrový a fyzicky náročný snímek, který jde na věc ze zcela jiné perspektivy. Není primárně o oběti, ale o lovcích, o rozpadajících se morálních zásadách v situaci, kdy parta obyčejných lidí náhle čelí drtivému tlaku těžké kolektivní viny. Občas trochu nešikovně sestříhané, ale zase realisticky zahrané i napsané a završené posledními minutami, které patří jednoznačně do zlatého fondu nejen všech exploatations - během nich jednomu skutečně vyschne v ústech... (19.09.2016)

Špinavý a syrový snímek odehrávající se v ponurých barvách pozdního podzimu. Mladá Helena se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nejprve je znásilněna, pak smrtelně zraní jednoho z násilníků a následně je štvána lesy jako lovná zvěř. Zprvu má sice možnost využít nabídky všech zainteresovaných, aby se nějak společně dohodli, jenže jí v tom brání nedůvěra. Pomalu a nenápadně se mění uvažování pronásledovatelů, až dospějí k závěru, že Helenu bude nutné umlčet, jelikož ona s nimi komunikovat zkrátka nechce. Útěk hlubokým lesem, hustými křovinami i studenými vodami rybníku je patřičně mrazivý. Snímek sice neobsahuje explicitní násilné scény, ale to mu na drsnosti neubírá. Stačí postřelená ruka a děsivý výraz v očích. Jednou z nejsilnějších scén je moment, kdy Helena stojí uprostřed rybníka. V našich kinech měl film premiéru ke konci druhé poloviny 70. let. (04.09.2019)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)