Dámský gambit

Šachy v kombinaci s psychologicky zajímavou hrdinkou. Co se týká šachů samotných, bylo to poutavé i efektní, takže si dovedu představit, že i člověka touto hrou nepolíbeného by to dokázalo navnadit se tuto hru naučit (a paradoxně si to myslím i přestože já sama šachy nehraju a hrát nechci - ale to je pouze můj případ). Každopádně sledovat životní cestu hlavní hrdinky skrze tuto hru, duševní nevyrovnanost a závislost na omamných látkách, bylo zajímavé, místy až strhující. Velký díl na tom má herecký výkon Anyi Taylor-Joy (tuhle holku budu ráda sledovat i nadále!), ale pochválit se toho dá mnohem víc. Příběh byl dobře vystavěný včetně jednotlivých dílů a jejich rozložení. Výprava taky hezká, celkově zaujalo i zasazení do 60. let. Navíc mě bavilo sledovat také herce ve vedlejších rolích - především samozřejmě ty, které známe z jejich dětských rolí :) Když odhlédneme od Anyi samotné, celkově to bylo dobře obsazené i zahrané. Zkrátka, možná je to seriál s lehce předvídatelným vyústěním, ale jinak se mu nedá moc co vytknout. V tomto případě chválím Netflix za dobře odvedenou práci, která dokáže diváka fascinovat a kvalitním způsobem zabavit. ~(4,3★)~ (11.07.2021)

Jeden ze seriálů, který půvabně zachycuje zeitgeist. Okouzlující je, jak se vizuální estetika změní i s právě probíhajícím obdobím. K ději samotnému - nečekejte žádné vypjaté drama, spíše sérii menších dramat z života mladé talentované ženy s traumatem, která je docela často na hranici nesympatičnosti a její zacházení s ostatními by se jí vrátilo v daleko tvrdší formě, kdyby zároveň nebyla taky pohledná. Neptejte se po druhé sérii. On by to asi už nebyl zrovna povzbudivý pohled. (30.11.2020)

Dámy vládnou světu. Doslova. Další příběh ženské hrdinky, která za sebou ve výhradně mužském světě nechává právě všechny ty mužské pěšáky. Seriálová adaptace knihy Waltera Tevisa z roku 1983 má sedm dílů v názvech využívajících šachovou terminologii, a hlavně má zajímavou hrdinku Beth s typickými atributy outsiderky. Ve sklepě sirotčince, ve kterém se ocitnula po dobrovolném odchodu matky, v sobě díky správci budovy najde mimořádné nadání pro šachy i silnou závislost na utlumujících lécích. A niterné herectví dráždivé Anyy Taylor-Joy záhy startuje v plné polní. Oslavila patnáctiny (pro nové rodiče vlastně třináctiny), jde jí aritmetika a přírodní vědy, pomáhá v místní kapli. A brzy ve finále svého prvního šachového turnaje rozdrtí rozmazleného bratrance Harryho Pottera. Ano, šachové partie mají spád, všechno je to atmosféricky nasvícené, kamera poletuje kolem postav, výprava a kostýmy jsou skvělé, ale rád bych dostal i něco navíc. Protože zápolit mohli hrdinové v podstatě jakémkoliv sportu či hře. Hlavní hrdinka se chová strojově, divák moc neví, co si myslet. Nemá žádné sociální cítění a postavy okolo ní jen tak procházejí, každý ji možná nějak ovlivní, ale divák vlastně netuší, zda a jak přesně. Proč má s většinou z nich těžce uchopitelný vztah, není jasné. Ano, vyrůstala jen s matkou (a pak s další matkou), ale podrobnosti neznáme, nevíme ani, co se dělo za zdmi sirotčince. Namísto boje hlavní hrdinky s vnitřními démony se spíš klouže po povrchu. Problém zvaný alkohol se ozývá, ale pak lusknutím prstu mizí – před závěrečnou velkou ruskou výzvou. Nějaké emoce projevuje až v druhé části série. A finále je předvídatelné hadr. (04.02.2021)

Tuhle sérii lze definovat jedině kultovní hláskou ze 'Shawshank Redemption': "Šachy jsou hra králů." "Jo, a pro mě zasraná záhada." - přičtěte si k tomu Aniččin šibalský kukuč a sekundujícího flegmatika Duddleyho a máte zaděláno na solidní retro atrakci - jenže právě proto že levá mozková hemisféra a logické uvažování u mě nejsou adekvátně provozuschopné k tomu abych pochopil herní princip týhle perský deskovky, nedokázal jsem si děj náležitě užít. Jde převážně o standardní seriálovou rutinu s mnohdy až papundeklovou formou, takže za mě lehkej nadprůměr.... // VERDIKT: 7,3 emancipovaných šachistek z 10 // (31.10.2020)