Stopař

,,Žiadny človek sa nemôže odtrhnúť od celku." Legendicko-dobrodružný film zo zasnežených nórskych exteriérov, ktorý je okrem iného aj ukážkou stredovekého života a ľudových tradicií "stopárov" v severských krajinách. Malé pochybnosti, či malo zmysel dívať sa na takýto drsný film plný krvavých mrtvôl a surových bitiek, úspešne vyvážilo silné vyvrcholenie so záverečným posolstvom hrdinskej obetavosti. Mrazivá atmosféra, pravidelné stupňovanie napätia a doslova autentické stvárnenie hrôzostrašného kmeňa Čudov, ktorí sa divákom určite tak skoro z pamäte nevytratia. 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (09.03.2018)

Zvláštní film ,který je naturalisticky drsný, takže se v něm zabíjejí a házejí pod led ženy i děti, kde zcela nehollywoodsky ti, kteří chtějí bránit vesnici, umřou úplně zbytečně atd. Ale na druhou stranu je mystický, ano, obsahuje mystické prvky, a dokonce jde nakonec - přes zdánlivou jednoduchost děj - i o podobenství o věcech, které nejsou vidět, a přesto existují (ostatně scéna rozhovoru Rastiho s mladíkem večer ve stanu je pro mne vrcholem celého filmu), a o soudržnosti nejen věcí, ale i lidí (jeden bez druhého nejsme nic, každý náš čin ovlivňuje životy druhých). Plus je v tom hodně národopisných prvků, ale tak nějak ústrojně do děje zapojených, takže nevyzní až tak přeplácaně jako ve Stínech zapomenutých předků, dokonce v jednu chvíli (v sauně) s sebou nesou podvědomý pocit blížícího se zla. (31.08.2023)

Výrazově neobyčejně úsporný a skromný film, který sámskou legendu líčí s mrazivou věcností a tlumenou emotivitou. Díky tomu je Gaupova verze mýtu srozumitelná, plná přirozeného života a zajímavých momentů spíše národopisného než filmového charakteru. Čistý a nenápadný severský epos o pomstě a rituální jednotě člověka a světa. (10.02.2011)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)

Průměrnej Pathfinder s Karl Urbanem rozhodně nezapře, že má základy v tomhle filmu, ale Ofelas je daleko realističtější, drsnější a celkově lepší, jenže bohužel, i když vůdce čudů je drsnej téměř jako Wes Studi a i když jsou souboje realisticky pojatý, tak tak to prostě působí trochu plytce, přišlo mi, že na úkor realistickýho ztvárnění zapadly nájezdy čudů do nezáživnýho průmeru, krom toho i závěr je hodně urychlenej (11.10.2008)