Kytice

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Nemůžu si pomoci, chybí mi zde pokora vůči Erbenovi. Kdyby si F.A. Brabec vzal jeho sbírku jako inspirační zdroj, a natočil své sebeuspokojující ekvilibristiky pod jiným názvem a "na motivy", připustil bych, že by se mohlo jednat o zajímavý film. Řeknu-li však, že točím Erbenovu Kytici, pak by tam z toho Erbena mělo snad něco zůstat. (14.07.2011)

Kytice je jistým způsobem neokopírovatelný film. Spekulovat o tom, zda se F. A. Brabcovi povedlo převést na plátno sedm vybraných balad či ne je dle mého názoru naprosto nesmyslné. Přístup k látce, tedy samotné knize kterou K. J. Erben napsal, se u každého člověka různí. Záleží totiž na úhlu pohledu. A právě v tom je knižní předloha ojedinělá. Záleží tedy na samotném výkladu každé básně, na fantazii člověka, který ji čte. Brabcova vize příběhů je prostě taková, jakou nám ji ve svém snímku předkládá. Teď je teprve místo na nějakou polemiku. Myslím si, že tato interpretace klasického literárního díla Kytice je velice dobrá. Skvěle vybrané lokace, slušné herecké výkony a malebný Jiráskův doprovod jsou jasným důkazem, že i stará kniha nenáviděná velikým množstvím studentů, může sloužit jako předloha kvalitnímu filmu. Samozřejmě je ve filmu menší množství chybiček, které bychom mohli označit za zbytečné (a pro mě nepochopitelné), ale ty koneckonců nejsou nijak rušivými elementy. (29.05.2006)

Brabcův obrazový manýrismus nemám v lásce, fakt že ne, a tady se tedy vyřádil. Naštěstí ne tolik jako v Máji, který se tak stal jen kýčovitým odpadem. Kupodivu u některých příběhů ten obrazový manýrismus funguje (Štědrý večer, Dceřina kletba), jinde alespoň neškodí (Polednice, Svatební košile. Kytice), a dvakrát je fakt na zastřelení (bohužel u nejdelšího Zlatého kolovratu, u Vodníka). Celkově tedy průměr, není to naštěstí ani totální propadák, ale na druhou stranu ani nic, z čeho bychom měli nadšeně jásat. (28.12.2014)

Slabší čtyři. Po příšerném Máji jsem čekal to nejhorší, ale nakonec mi to zas tak hrozné nepřišlo. Navíc je to Brabcova prvotina. Vodník byl zpracován naprosto dokonale, takhle nějak jsem si to představoval. To už se ale nedá říct o Svatební košily, kterou jsem si představoval úplně jinak, ale nebyla natočená špatně. Zato Polednice byla zprzněna dokonale. Já nevím proč, ale mě ty Brabcovi filtry fakt lezou krkem. Zlatý kolovrátek už byl trochu vydařenější, ale zase mi tam do ksichtu křičel červený filtr. Zbylé příběhy už jsem tak nějak bez zájmu přetrpěl - vůbec mě nebavily, ale alespoň u nich Brabec ubral filtry. Celkově vzato je to to samé jako Máj, JENŽE obrazový kýč, který zde celkem funguje, nefunguje v Máji. Navíc to zde zachraňují herci, což se u Máje říct nedá. (06.08.2011)