Reklama

Reklama

Poslední metro

  • Francie Le Dernier Métro (více)
Trailer

Obsahy(1)

Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (95)

novoten 

všechny recenze uživatele

Přestože Truffaut překvapuje jemnými zvraty i perfektním závěrem a dělá z Catherine Deneuve hereckou bohyni, je to právě oceňovaná divadelní vyprávěnka, která mě z režisérovy biografie příliš neoslovila. Možná za to může překvapení z nejednoznačné nálady a pocit, že si François s divákem občas hraje až moc a nebere se v klíčových okamžicích dostatečně vážně. Nenásilná satira tak podráží nohy příběhu a perfektní celkové uchopení pak vyzní trochu naprázdno. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Poslední metro coby Truffautův film z divadelního prostředí asi není tak ikonickou záležitostí oproti režisérově filmu o natáčení filmu Americká noc a to v rámci obsahu zejména spojením divadelního tématu se specifickou érou 2. světové války, nicméně nadchnout mě dokázal téměř stejně. Velice mě tu upoutal náhled do zákulisí divadla s osobitými vedlejšími postavami (např. v případě „lidového“ tlustého inspicienta), kdy zároveň vedle dění na jevišti v rámci zkoušek i představení ještě zažíváme neobvyklé zabydlení důležité divadelní osobnosti v zaprášeném sklepu, který se stává pro židovského režiséra a majitele divadla oním posledním metrem záchrany před nebezpečnou situaci holokaustu za nacistické okupace. Retro atmosféru válečné Paříže zvlál Truffaut za pomocí Deleruovy i dobové hudby též na jedničku a byť snímek přes závážné téma plyne dlouho v relativně pohodovějším duchu, v druhé polovině dokáže napětí stále více houstnout. Můžu tedy říct, že mi Poslední metro během víc než dvou hodin nabídlo skutečně atraktivně nabité drama. Nejvíc mě dostalo zpracování závěrečných vyústění, jak zhuštěním několika dramatických prožitků na krátkém prostoru, tak jednou nečekanou mystifikací, kdy zdánlivě reálná scéna s odstupem času představuje (jak zjistíme až dodatečně) pouze nový sehraný jevištní akt. Catherine Deneuve mi opět potvrdila, že dokáže svou přítomnost na plátně nabýt stejně tak jako půvabnou krásou i skvělým výkonem (byť zdaleka ne každý z filmových počinů jí to takhle umožnil). U Gérarda Depardieu mi asi jako úspěch postačí, že mi tu ještě zamlada skoro vůbec nevadil, nakolik mě však výrazněji upoutali v nezvyklých režisérských postavách výborní Heinz Bennent a můj oblíbenec Jean Poiret. [90%] ()

Reklama

Boss321 

všechny recenze uživatele

Tak tomuhle říkám prvotřídní podívaná. Dokonalá atmosféra, hudba, herci, scénář a samozřejmě režie mistra. François Truffaut byl opravdu génius a mistr svého řemesla. Ze snímku vysloveně čiší, i když se odehrává v divadelním prostředí, jeho neuvěřitelné zapálení pro film. Obrovské škoda, že se dožil pouhých 52 let. Herecké výkony všech jsou skvělé, ale to co tu předvádí Catherine Deneuve a Gérard Depardieu se slovy popsat nedá, to se musí vidět......... ()

classic 

všechny recenze uživatele

D+D+D+D=?Deneuve-Depardieu-Divadlo-Deutschland,áno,okupované Francúzsko,v divadle sa nacvičujú hry,riaditeľ Lucas je židovského pôvodu,ktorý sa musí skrývať pod scénou,pod javiskom,v pivnici,lebo „kruté radosti” skopčákov nemajú s nikým zľutovania,Lucas dáva inštrukcie svojej žene Deneuve,a aby toho nebolo málo ,do divadla prichádza „nový” herec Depardieu,ktorý je okrem toho členom odboja.Depardieu je sukničkár,ktorý si rád začína s každou ženou,pokiaľ nedostane poza uši...Hry sú nacvičené s maximálnymi svedomitými presvedčivými výkonmi,tak divadlo Montmartre praská vo švíkoch,budú i ďalšie,ale hukot sirén ich prinúti sa schovať pod zem,do bezpečia,do metra,kde im svitá na lepšie časy...Retro film s krásnou Catherine ,kostýmami,ktoré sú jej ušité na mieru,mladým Gérardom,velikánom herectva,kde réžiu má na starosti Francois Truffaut z rešpektovanej francúzskej novej vlny,ktorý v tomto odvetví patrí k najvyššej vrstve,dokonca ho považujem za vplyvnejšieho tvorcu ako Jean-Luc.Ale vytkol by som zdĺhavosť alebo mi chýba trochu viac napätia,pre fanúšikov tohoto ťažkého umenia sa jedná o dostatočne prevedené filmové spracovanie,ktoré takpovediac stojí na mieste,ale priláka dvomi MENAMI francúzskej kinematografie Deneuve+Depardieu. ()

Sawy 

všechny recenze uživatele

Krásný film a důkaz,že i umělecké snímky mohou skvěle bavit.Snímku jsem se před zhlédnutím dost bál,ale nakonec jsem se vůbec nenudil,užíval jsem si skvostné herecké výkony krásné Catherine Deneuve a hlavně perfektního Gérarda Depardieu.Filmy Francoise Truffaut jsou mi daleko blíž,než třeba tvorba Felliniho nebo Bergmana a já se hodně těším na jeho další slavné počiny.90 % ()

Galerie (73)

Zajímavosti (4)

  • Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány. (Matty)
  • Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů. (Matty)

Reklama

Reklama