Jules a Jim

Aj v Európe, resp. v európskom umení museli drogy hrať prim. Ináč si neviem predstaviť, v akom rozpoložení bol pán Truffaut pri adaptovaní diela Henri-Pierre Rochého. To, že bol talentovaným režisérom, v tomto prípade niet pochýb. Ale iba po vizuálnej stránke. Film zobrazuje trojicu čudesne sa správajúcich ľudí, ktorý u mňa nezískali sympatie ani za mak, ich činy, ich reči, všetko je to na hranici trápnosti, arogantnosti a nelogického chovania. A to je riadna do držky pre toto dielo. (20.04.2017)

Na začátku mě film celkem překvapil rychlým tempem, které člověka donutilo dávat dobrý pozor, aby mu nic neuniklo. Tohle tempo si Truffaut drží až do konce, a co nechce, zbytečně nevysvětluje. Není zde nějaký velkolepý příběh, spíše popisuje život jedné přátelské dvojice a jejich femme fatale. Celý film je protkaný vypravěčem, který často "za režiséra" řeší emoce hrdinů a dodává mu takto formu. Zajímavým prvkem je taky několik chvilkových zastavení obrazu pro zvýraznění dané chvíle. Moje první zkušenost s F.Truffautem možná není tak vřelá, jak jsem očekával, hlavně ta rychlost vyprávění byla spíše ke škodě, ale věřím, že si k němu ještě najdu cestu. Rozhodně ne film pro každého a na poprvé těžko uchopitelný. 3,5* (05.02.2008)

Jules a Jim___nerozluční, milující i spolu trpící. Kathrin___žena, nepříliš hezká, ne moc chytrá, přesto Žena, které podlehnou oba, žijí dle jejích potřeb a přání. Splní jí vše. Tento prazvláštní trojúhelník, měnící se v začarovaný kruh, byl pro mne chvílemi zoufale nudný. Přehlcené dialogy, vyznívající ve finále prázdně a monotonní projev hlavních postav ve všech situacích. Toto Truffautovo vyjádření čisté lásky mne příliš neoslovilo. (06.12.2015)

(1001) -"Keep in mind that words can't have the same meaning across languages, because they're not of the same gender. Unlike in French, "war", "death" and "moon" are masculine in German, while "sun" and "love" are feminine. "Life" is neuter." Mám o sobě představu, že dokážu být hravá, ale tento film by mi to rozmluvil a ještě by mě snad donutil hravost odsuzovat. Příliš mužská optika na to, abych se v tom vůbec chtěla nějak orientovat. (03.04.2021)

"Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi. (20.10.2007)