Jules a Jim

Jules a Jim___nerozluční, milující i spolu trpící. Kathrin___žena, nepříliš hezká, ne moc chytrá, přesto Žena, které podlehnou oba, žijí dle jejích potřeb a přání. Splní jí vše. Tento prazvláštní trojúhelník, měnící se v začarovaný kruh, byl pro mne chvílemi zoufale nudný. Přehlcené dialogy, vyznívající ve finále prázdně a monotonní projev hlavních postav ve všech situacích. Toto Truffautovo vyjádření čisté lásky mne příliš neoslovilo. (06.12.2015)

(1001) -"Keep in mind that words can't have the same meaning across languages, because they're not of the same gender. Unlike in French, "war", "death" and "moon" are masculine in German, while "sun" and "love" are feminine. "Life" is neuter." Mám o sobě představu, že dokážu být hravá, ale tento film by mi to rozmluvil a ještě by mě snad donutil hravost odsuzovat. Příliš mužská optika na to, abych se v tom vůbec chtěla nějak orientovat. (03.04.2021)

Stylem spíše rozhlasová hra, kterou doprovází film, jehož síla je v okouzlující kameře. Truffaut rád zpracovával něčím potřísněné vztahy. Byť film začíná před první světovou válkou a končí před tou druhou, neklade na ně příliš velký důraz. Ale i ten krátký úsek věnovaný první světové je výstižným poselstvím o nesmyslnosti války. Středobodem celého snímku je osudová žena Jeanne Moreau, která si umně vydobývá své postavení krutou hrou se všemi muži ve svém dosahu. (16.07.2011)

Láska je andělská mrcha. Snad jediná telenovela v historii kinematografie, kterou lze oslavovat coby výtvor intelektuálního a stylistického umělce, a jeden z mála filmů, který navzdory své lyričnosti představuje širší podstatu lásky a přátelství věrohodně, zároveň vesele (první polovina ve znamení dravého střihu a pomíjivých milostných eskapád) i tajemně až tragicky (pomalé tempo v druhé polovině, delší dialogy a sílící přítomnost citu, který nemůže být opětován). Hlavní ženská postava mě sice těžce iritovala a monolog vypravěče možná zbytečně prozrazoval i to, na co by bohatě stačili herci a Truffaut s Coutardem, ale přesto jsem zvědavě očekával každý další zvrat a s napětím vyhlížel finále, které nezklamalo a celou vztahovou mozaiku uzavřelo do důmyslně poetického rámu. A především, i to na oko hloupé jednání mužských protagonistů se dá pochopit, máte-li v životě svou vysněnou a ideální ženu, nic vás zkrátka neodradí, toho jsem si (bohužel?) vědom... 85% (03.02.2016)

Dobovka, která i po letech vyvolává dojem, jako kdyby se odehrávala tady a teď. Stylisticky brilantní, zprvu milá a hravá, postupně temnější. Po prudkém startu a velmi hbitém střídání partnerek i prostředí dochází k pomalému utahování šroubů a zpomalování tempa. Záběry jsou delší, jejich návaznost plynulejší, hudba poklidnější. Podstatná část druhé třetiny je komorním interiérovým dramatem, stále ovšem ozvláštňovaným odkazy k němému filmu, různými způsoby vměstnávání tří figur do jednoho záběru nebo nenuceným opakováním kruhového motivu (který je v druhé polovině častější než lineární pohyb). Právě v osudovém kruhu neustálého rozcházení a scházení tři hrdinové uvízli, což jim nedává kdovíkolik možností volby. Potřebuje-li ušetřit čas nebo nasměrovat naši pozornost, přenecháTruffaut slovo autorovi předlohy, k němuž se nikdy neobrací jen pro to, aby si ušetřil práci. Film je pro něj stále přednostně vizuálním médiem, pročež náš zrak zaměstnává také během "literárních" scén psaní nebo čtení dopisů. Knihy sehrají významnou úlohu v závěru filmu, kdy jejich pálení značí konec jisté éry a současně předznamenává, jak vinou spalující vášně skončí dvě z postav. Klasický milostný trojúhelník u Truffauta nabývá podoby dialogu dvou mužů (kteří by klidně mohli být cinefilové), do jejichž spontánního dialogu vstoupila žena (která by klidně mohla být filmem), čím spontánnost vzala za své. Propadnutí falešné iluzi, že jedině ona je to pravou, je připravilo o možnost žít plnohodnotné životy. Jakkoli úspěšní jsou ve svých vnitřních bojích nebo v zákopech první světové války, femme fatale porazit nedokáží. 85% Zajímavé komentáře: Marius, Ruut (09.04.2007)