Střílejte na pianistu

Příjemná podívaná. Truffaut prokazuje svou lásku k filmové tvorbě minulých generací vtipným vyprávěním o nadaném stydlivém pianistovi, který se ocitl ve špatný čas ve špatném příbuzenstvu, ve stylu....... několika stylů. Hitchcockovské motivy se střídají s odosobněnou romancí a psychologickým dramatem, a ačkoli Truffaut zvládá přeskakovat mezi různorodými náladami a žánry celkem ladně a nerušivě, nemám z výsledku zrovna dvakrát konzistentní dojem a především, přestože má slabých 80 minut, neubránil jsem se několikrát podívat na hodinky, jak dlouho vlastně ještě musím v téhle prazvláštní společnosti plné pouhých charakterních stínů setrvat... Velký rozdíl oproti předchozímu Nikdo mne nemá rád, filmu tak procítěnému a soudržnému. 65% (27.01.2016)

Křížení žánrů, je-li pochopeno jako východisko vlastního uměleckého výrazu, přináší často objevné dílo s nevšedními pohledy a dosud neznámými tvůrčími osobnostmi. Tento raný Truffautův film splňuje, zdá se, většinu z právě popsaného. I pro Aznavoura se stala tato příležitost v jeho bohaté, ale zřejmě ne zcela vyrovnané filmografii něčím nevšedním. Obdobně jako kdysi např. u Machatého (EROTIKON) nebo Chaplina se triviální téma posouvá do polohy triviálního příběhu, který je ovšem současně rámcem formových a někdy přímo žárových uzlových experimentů. Nezdá se mi, že právě tohle bylo předmětem Truffautova záměru. I tak výsledek ovšem stojí za to. PIANISTA mi zvlášť silně připomíná poslední umělcovo dílo KONEČNĚ NEDĚLE!. A ještě jednu malou glosu si nedokážu odpustit. Michelle Mercierovou, která tu hraje možná nejlepší roli své kariéry. Osud talentované, krásné herečky, jisté potenciální alternativy své o něco mladší vrstevnice Deneuvové, kterou doslova zničila stále stupidnější komerce. Od popularity k umělecké sebevraždě - i takový může být osud osobnosti. PIANISTA však žije svým životem i po téměř půlstoletí od svého uvedení do kin. A žít bude zřejmě i dále. (02.12.2007)

Kedysi dávno bol Strieľajte na pianistu prvý Truffautov film, ktorý som videl. Objektívne ho už dnes ťažko môžem hodnotiť, nevedel som, kto je Truffaut, čo je to nová vlna a ako tieto filmy čítať. Na druhú stranu som ho mohol vnímať ako normálny divák, čiže ako väčšina televíznych, ale aj klubových divákov. Ako taký som ho bral ako pomerne zábavný a nenudiaci. Viac k veci až po druhom pozretí. Po druhom vzhliadnutí bohužiaľ nemôžem nič viac k veci povedať, pretože na RTVS bola odvysielaná verzia, kde bola asi každá štvrtá veta preložená do slovenčiny. Asi pri písaní titulkov niekto strieľal po prekladateľovi. (04.08.2012)

Truffaut mixuje žánry a tím snímek lehce ztrácí tempo, avšak po technické stránce opět bezchybný včetně několika vychytávek. Fajn je také pozorovat Aznavourova nesmělého Charlieho, který poté co mu jedna žena změnila život a silně jej narušila dopadá stejně i s novou známostí. Opět je efekt úplně stejný a pouze ukliďňující piáno zůstane Charlieho jistotou. (19.04.2010)

Tohle šlo naprosto mimo mě. Příběh mě minul obřím obloukem, scénář vypadal jako směs pěti různých filmů (drama, dobře skrytá komedie, krimi) a všechny ty žánrové kličky mě mátly. Truffaut se očividně pokusil kličkovat mezi žánry a drsný příběh semtam proložil nějakým vtípkem, ale působí to velmi nekonzistentně. Jako korejský Mutant. Nejen, že hlavní hrdina neudělal nic, čím by si zasloužil mé sympatie, ale celkově je to poněkud nudný film. Francouzská nová vlna, to byl svěží závan originality, ale tohle byl spíš dort od Pejska a Kočičky. Jedničkou nové vlny pro mě zůstává Godardovo mistrovské dílo U konce s dechem. (23.03.2010)