Střílejte na pianistu

François Truffaut byl velký filmař a já mám rád filmy noir a kriminální filmy, ale tohle provedení mi prostě nějak moc nesedlo. Jsou zde dobré momenty, které se mi líbily po formální stránce, ale celkový příběh mě prostě nebavil. Sem tam na vás mrkne to, jak byl Truffaut vynalézavý a novátorský, ale to neznamená, že by ohromil. (28.03.2015)

Tohle šlo naprosto mimo mě. Příběh mě minul obřím obloukem, scénář vypadal jako směs pěti různých filmů (drama, dobře skrytá komedie, krimi) a všechny ty žánrové kličky mě mátly. Truffaut se očividně pokusil kličkovat mezi žánry a drsný příběh semtam proložil nějakým vtípkem, ale působí to velmi nekonzistentně. Jako korejský Mutant. Nejen, že hlavní hrdina neudělal nic, čím by si zasloužil mé sympatie, ale celkově je to poněkud nudný film. Francouzská nová vlna, to byl svěží závan originality, ale tohle byl spíš dort od Pejska a Kočičky. Jedničkou nové vlny pro mě zůstává Godardovo mistrovské dílo U konce s dechem. (23.03.2010)

Truffaut poprvé! Pianista drobné postavy. Není radno se s ním zaplést, mít ho rád, nebo dokonce milovat. Nechte ho jen hrát a vzpomínat. Žánrová niť se vlní ve větru, protože François Truffaut nabízí od každého něco. Můžeš se smát, užívat si non stop dialogy všeho druhu (z gangsterské části se mohlo posléze inspirovat hodně mladších režisérů) nebo být ohromen silnou psychologií komplikovaného vztahu a celkově výborným dramatickým pojetím. (25.07.2015)

Truffaut mezi jednotlivými žánry přechází zcela nenuceně a sám údajně neměl jasnou představu, jakým směrem a jakým stylem se bude děj odvíjet. Pianistu nelze označit za příliš konzistentní film, ale jeho „rozháranost“ není výsledkem nějakého chladného formálního experimentu s divákem, nýbrž režisérovy mimořádné hravosti a obdivuhodné lásky k filmu. Kromě starých francouzských a amerických noirových kousků a filmů bratří Marxů odkazuje Truffaut stejnou měrou k dílu Alfreda Hitchcocka. Stejně jako ve většině Hitchcockových filmů, je také zde hlavním hrdinou (výčitkami svědomí) pronásledovaný nevinný člověk, který teprve pod tíhou okolností spáchá trestný čin a bere situaci do svých rukou. Smutným faktem však zůstává, že po naprostém propadu Pianisty u diváků, si Truffaut již nikdy nedovolil být tak hravý. 90% (17.01.2008)

Jediné, čo chýbalo tomto filmu, je farba. Pretože najkrajšie francúzske devy šesťdesiatych rokov neradno pozorovať v čiernobielom prevedení. Už tam chýbala len Brigitte Bardot. Inak sme videli klasický noir film s detektívnou zápletkou a hrdinom, na ktorého ženské idú. Zaujímavé a s atmosférou. Staré dobré umenie. (07.06.2021)