Superman se vrací

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem byl připravenej na to, že ve filmu asi bude hodně keců a málo akce, ale tohle bylo ještě horší, než jsem čekal. Co na tomhle stálo těch 270 mega? Jediná zajímavá scéna se odehrála asi tak po půl hodině. Pak už jsem se nudil až do konce. A proč v takový sračce hraje Kevin Spacey, to taky nechápu. No podruhý se na to už dívat nebudu. (26.12.2007)

Blockbuster, který má duši. V několika akčních momentech uchvacuje (třeba i taková nehoda vláčků na velkém plátně může být nářez :o) ), v intimních scénách zase příjemně hladí, a to především díky hlavní herecké dvojce a chemii, která mezi nimi pracuje na sto procent. Brandon Routh se pro roli Supermana narodil a z Kate Bosworth, jenž není zádnou tuctovou barbínou typu Jessica Alba, vyzařuje oduševnělá krása a křehká ženskost. Výtky, že je Singer vůči předloze až příliš pietní a nesnaží se o v poslední době módní zrealističnění a zlidštění neberu. Je to přeci SUPERMAN! Legendární comicsová ikona, jejíž existence nepotřebuje podléhat módním trendům a u níž zkrátka neřeším, jak může pod košili schovat svůj plášť a co za zázračné tužidlo na vlasy používá. Jenom doufám, že některé načaté motivy (otcovství) bude možnost rozvést v pokračování. Při cca 50 procentní marži provozovatelů kin je totiž dnes již jasné, že se Singerův film vzhledem k až nesmyslně vysokému rozpočtu (který - málo platné - na výsledku není vidět) nezaplatí a odsunutí dalšího natáčení k ledu by byla veliká škoda. Jedna z nejlepších comicsových adaptací za poslední dobu si svůj sequel určitě zaslouží. PS: Nutno sledovat v kině s PERFEKTNÍM OZVUČENÍM!! (20.07.2006)

Jde o film, který je třeba docenit zvlášť po letech. A s vědomím toho, jak Muž z oceli začal o dekádu později obrušovat dno a zmizelo jakékoliv povědomí o tom, jak se dá téhle naivní látky uchopit. Singer před deseti lety našel způsob - tehdy nejdražší film všech dob je fetišisticky zbožným splněným snem malého dítěte, které na Supermana vzhlíží jako na Ježíška - nebo klidně jako na Ježíše. Film plný pozitivní atmosféry, kteří z kořenů minulosti hledí s nadějí dopředu. V hyper-post-ironické době, kdy se nesmí brát nic vážně, je tenhle film nesmírným úkazem. A to jsem pominul, jak skvěle vypadá, zní a jak skvěle je zahraný. Začínám si skoro myslet, že jde o nejlepší komiksový film, co jsem viděl. (09.12.2009)

vidím, že komiksové filmy to tu často nemají lehké, ale chápu, že konkrétně tento film neosloví každého. Singer nám pomalu, polehoučku představuje Muže z oceli, jeho návrat na zem, jeho problémy a zároveň již připravuje Luthora pro další pokus o zničení světa.. Supermanovo mládí je jen zkratkovitě načrtnuto, scéna s prvními pokusy o létání atd.. Možná bych ocenil, aby to bylo trochu delší, ale dobrá. To by ten film už asi většina nepřežila opravdu.. Pak už první záchrana, děj začíná zrychlovat, Superman se snaží dobít spět srdce své Lois, vše je krásně dopodrobna a až roztomile popisováno. Singer měl pro postavy vždycky pochopení a dokázal je řádně rozvíjet. A pak už začíná dlouhý závěr, další dojítí Supermana až k limitům a nádherný závěr.. (scéna se sluncem a čerpáním energie, jakožto i střetnutí se s Lois a s .. chlapcem.. tady je opravdu vidět, že to není jen tak klasický komiksový film, tedy nějaká řežba, ale citlivé až dojemné představení chlapíka, který nemá na Zemi téměř konkurenci.. taková první pocta Supermanovi (18.10.2008)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)