Napoleon

Docela bolest a zklamání. Ridley pořád umí bitvy na jedničku s hvězdičkou (Waterloo je epic!), ale jinak posílá do kin jen dvouapůlhodinové leporelo Napoleonova život pro hodiny dějepisu. Dvě hlavní postavy jsou ploché až běda (jiné postavy mimochodem skoro neexistují), něco jako napětí nečekejte a velká část scén se spíš než historickému dramatu blíží polobizarní komedii (sestříhané tažení do Ruska je skoro materiál do Saturday Night Live). Chápu, že jde o extrémně zredukovanou kinoverzi, kde se holt musí nevybíravě sprintovat. V téhle podobě je však Napoleon spíš průměrnou ostudou než filmovou událostí, v níž by se člověk "geniálnímu rebelovi" dostal pod kůži. Snad to zázračně spasí režisérská verze, tohle proboha nemohl být Ridleyho původní záměr. (23.11.2023)

Nudný, nezajímavý, z větší části chaoticky vyprávěný film s ojedinělými povedenými scénami, který: a) se do značné míry rozchází s historickými skutečnostmi; b) není schopen se důsledně a do hloubky držet nějakého (jakéhokoli!) tématu či alespoň dějové linky; c) si s až zarážející perverzitou libuje v kýčovité přepálenosti davových (bitevních) scén, u nichž jsem si občas říkal, že jde o nepovedenou parodii na Hru o trůny... Mezi Scottovým Napoleonem a mnou jako divákem byla po většinu času neprostupná stěna; nebyl jsem schopen prohlédnout režisérův záměr, napojit se, necítil jsem žádné emoce, esteticky mě film hlavně rozčiloval... Dlouho jsem nesledoval takto ambiciozní film s takovou lhostejností, bez jakéhokoli zážitku. Po skvělém Posledním souboji a ucházejícím Klanu Gucci Scottův velmi překvapivý kvalitativní sešup... (19.01.2024)

FAN-TAS-TI-CKÉ a VEL-KO-LE-PÉ tři bitvy, naprosto úžasný Žakím v roli preqelu k Hitlerovi a parádní výprava. Ale co z toho, když bitvy zabírají ze 158 minut zhruba 38 a zbytek je naprosto unylá scénáristická mrdka, co neví, jestli být nudným, kinderhistorickým a holyúdsky zkresleným klipovým životopisem nebo zasranou nezáživnou telenovelou. Rydly, Rydly! Fuckt nechápu, proč ve své pozici musíš sem tam točit podle popsaných hajzlpapírů profesionálního nudila Skarpy, který evidentně měl zrovna příušnice, když se ve škole braly dramatizace, invence a záživnost dialogů. A já, tupoun, jsem si z přívěsu málem uhnal tenisový loket a těšil jsem se snad víc než sbormistr Kulínský na hudební tábor. A čeho jsem se dočkal? Dvou hodin narkoleptické napoleonské manželské poradny, Slavkova málem někde v Alpách, kam jezdí Brňáci lyžovat, Moskvy s debilně amatérsky přimalovanou oblohou, hudby vykradené z Kmotra a posmrtné kástingové dehonestace na svou dobu těžké vulvy dei Josefíny obskurně odpornou Prasovanesou. Inu což, tenhle politováníhodný incident zatím uzavřu notně krpatou trojkou za ty parádní bitvičky a z úcty k Rydlymu, který v pětaosmdesáti stále udrží nejen moč, ale i megalomanskou velkoprodukci. A rozhodně si počkám na tu avízovanou čtyř a půl hodinovou Vojnu a mír, kde Rydly nemusel vystřihovat dečky pro kinomentály, v naději, že odstraněný matroš jsou jen bitvy či záživné historické události a žádná další bestiálně nekrotizující rodinná terapie korsického zkutra. (24.11.2023)

Rimmer by možná táhnul Evropou s největším generálem všech dob a kosil Belgičany, ale já tuším defraudaci vstupného do kina, které jsem se i přes bídné ohlasy rozhodl obětovat. Vizuálně to má i v šestaosmdesáti Scott pořád v ruce, a přistihl jsem se při myšlence, kdo tohle jednou točit bude, až Ridley nebude. Jenže podobných myšlenkových úniků od filmu přibývalo víc a víc, většinou do hodin dějepisu, kdy jsem se marně snažil vzpomenout na příčiny, proč obránci republiky zničehonic přistane na hlavě královská koruna, nebo kdy stačila jedna večeře a jeden dopis k návratu z Elby. Bitvy vtahují jako málokde. Čert vem dějepisnou přesnost, protože když u Slavkova začne praskat led, jdete pod vodu společně s kaskadéry, zatímco u Waterloo cítíte totální zmar a zkázu, ze které je vám až fyzicky špatně. Jenže místo více bitevních tažení, více Napoleonovy egoisticky-maniakální cesty, která rozvracela Evropu, se naprosto nesmyslně toká s Josefínou, přičemž shrnout jejich vztah v dopisech [idea© by ywett_a] by ulehčilo stopáži ve prospěch výše zmíněného. Slíbená čtyřhodinovka na streamu mě nechává chladným, jednak je to podraz na diváka, a taky asi nemám sílu sledovat cringe vztah dvou lidí, kde se k sexu láká nadrženým ržáním, zatímco druhá strana si stěžuje na čerstvě upravené vlasy. (11.12.2023)

Smutek a zklamání. Občas jsem si při mnohdy prázdném a samoúčelném tokání Josephine a Napoleona myslel, že sledují výběr z Bridgetons a ne nový majstrštyk Ridleyho Scotta. Tak špatně na tom dramaturgicky Napoleon je. Rozháraný, nekonzistentní, dějově roztříštěný. Obstojně natočené krvavé bitvy střídá prapodivná, para-romantická rovina a jestli si někdo myslel, že to zachrání alespoň bohatá fakticky-informativní rovina, rozbor osobnosti geniálního vojevůdce, myslím, že to zůstalo tak nějak v půli cesty a zároveň to může být jediný smysl, proč se podívat na Directors cut. Získat větší a podrobnější přehled co vlastně všechno Napoleon za své doby dokázal. Tedy za předpokladu, že divák akceptuje filmové médium a nebude se chtít podívat na wikipedii, nebo do učebnice dějepisu. Jestli ale directors cutem získá film nějaký specifická tvar, nebo identitu, to silně pochybuji. Nejhorší historický velkofilm Scotta spolu s Robinem Hoodem. (17.02.2024)