The Last Race
Posledné preteky
Režie:
Tomáš HodanScénář:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (více)Obsahy(1)
Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)
(více)Videa (7)
Recenze (371)
Velmi krásné zasazení do Krkonoš a lákavé obodbí, ze kterého moc snímků u nás nemáme. Vše je bohužel zpracované krajně nezáživnou formou a sledovat snímek byla nuda a místy dokonce utrpení. Neustále mi od filmu někam utíkala pozornost a nedokázal jsem se do děje vůbec dostat. Zajímavá historická vzpomínka na dobu dávno minulou a postavu zcela neznámou. Téma jistě silné a zajímavé ovšem zpracování mě nechalo stejně chladným jako bylo tamní počasí. [20 %] ()
Toto srozumitelné adrenalinové drama o přátelství mezi soupěři je nejpůsobivější nahoře ve vánici. Kolem Hančova a Vrbatova pomníku nad Mísečkami chodím na běžkách již od dětství, stejně tak do nedaleké horské boudy. Hodně by mě zajímal pestrý život zapomenutého Emericha Ratha, který se pokusil zachránit Bohumila Hanče. Film se snaží postihnout vše. Od sociální a politické situace v Sudetách před první světovou po padesátky. Potěšilo mě, že natáčení probíhalo skutečně v Krkonoších. ()
Historických filmů u nás za poslední dobu vzniká poměrně dost a to i přesto, že většinou nejsou těmi největšími komerčními hity. Historické filmy jsou ovšem potřeba, protože dokáží odvyprávět významné příběhy historie, které by se neměli opomenout. Jako právě příběh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený scenárista a dokumentární režisér Tomáš Hodan se tohoto známého příběhu chopil a za cíl si kladl, aby šlo o věrné převyprávění osudů této trojice. Poslední závod ovšem především vypovídá o době, ve které se odehrává (období 20. století v letech 1913-1958) a o hrdinství či odvaze. Hodan navíc zvládl natočit intenzivní drama, které dokáže to nejzásadnější. Dokáže v divákovi něco probudit. Nejen pro Hodana, ale i producenty či představitele Hanče Kryštofa Hádka šlo o srdcovou záležitost a to je přesně v průběhu ze samotného filmu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pracuje s malebným kouzlem hor, které dokáže udržet i v momentech, kdy se na plátně objevuje mlha. Film se natáčel v autentických místech, přesně tam, kde se před 110 lety příběh odehrával. Krom autenticity to celé ještě více přidává na síle, protože v momentech, kdy představitelé závodníků v brutální zimě lyžují jim divák to závodění z plných sil a pevnou vůli naprosto věří. Celé to podtrhuje intenzitu, nepříjemnost a především napětí, které funguje výčetně i přes fakt, že člověk již dávno tuší, jak příběh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eskalovat. U historických/alespoň částečně životopisných filmů se vždy může snadno vyskytnout obava spočívající v tom, zda daný film může onu délku utáhnout. Příběh Hanče je ovšem rozšířen o rodinné drama, které ještě více umocňuje emoce z toho, jak se Hančův příběh následně vyvíjí. Kryštof Hádek ani po letech nezklamává a do (dle svých slov) srdcové záležitosti dal herecky naprosto vše, kdy mu člověk věří přesně tu tragickou situaci, ve které se jeho postava nachází a to, jak se osud jeho postavy vyvíjí v jeho podání působí velmi přesvědčivě. Hádkův výkon tak ve finále jen zastiňuje všechny ostatní (i když to neznamená, že by film byl plný malých herců), stejně tak výrazný je snad jen Oldřich Kaiser jako starší verze Emericha Ratha. Právě pasáže z roku 1958 odhaluje Rathův tragický příběh a naznačuje, že se vlastně s dobou nic nemění. Mění se politické systémy, lidé u moci, ale některé věci se prostě nemění. Především nespravedlnost. Život samotného Emericha Ratha by nejspíš vystačil na samotný film, naroubování na známé ´´ starší verze jedné postavy vypraví o osudech svého mladšího já ´´ ovšem v tomto podání působí o poznání přesvědčivěji než ve srovnání s většinou současné konkurence. A člověk přitom snadno přimhouří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestárnout do podoby Oldřicha Kaisera. Poslední závod se v průběhu více a více stává filmem o vlastenectví, kdy se na něj dá uvalit i takový pohled, že ´´ snaha o přihřátí polívčičky ´´ a hrdost někdy není cesta správným směrem. Do pozadí toho, že Němci bojkotovali české závody film vlastně film moc dvakrát nešahá, jde mu především o tragický příběh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče přitom dokáže přesně umocnit ty správné emoce, vizuál je skutečně pěkný a především Hodan dokáže skutečně pracovat s emocemi. Dost možná působivěji než většina lokální konkurence za poslední dobu. Celý film navíc skutečně působí dojmem, že není přikrášlen a vypovídá skutečný příběh bez příkras, které by někomu více voněli. Spíše než původně zamyšlený survivor snímek je tak Poslední závod spíše skutečně výpovědi o jedné (vlastně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve skutečnosti opravdu nemění. A i díky tomuto ohledu si Poslední závod zaslouží diváckou pozornost. Poslední závod je povedená záležitost, která dokáže vypovídat o vývoji společnosti, dokáže odvyprávět fascinující i tragický příběh a především skutečně emocionálně rezonovat. Kdyby všechna historická dramata u nás dopadla zhruba takhle, svět by byl možná hned o poznání veselejší místo. Poslední závod totiž v průběhu dokáže i vyvolat pocit, že jde o film, který by se na takových zahraničních filmových festivalech rozhodně neztratil..... () (méně) (více)
Samotný osudový závod je paradoxně natočen dost fádně (byť se podle všeho věrně drží skutečnosti) a Hádkův Hanč je fádní úplně stejně. Hra na struny nostalgie, atmosféry, emocí a politické situace ale funguje výborně. Což je pro mě příjemné překvapení, protože jsem čekal, že to dopadne buď obráceně, nebo vůbec nijak. Kaiser OK. ()
Poslední závod mě strašně štve, protože to je film, kde je toho hodně dobře, a podařilo se natočit dramatický film z Krkonoš, kde se běžkuje, který nevypadá vůbec směšně, což jsem nevěřil, že jde (teda krom scény, kde Judith zjišťuje, že její manžel minulý den umrzl, tak, že potká před boudou tlupu lidí, kteří táhnou jeho nezakrytou mrtvolu, a přestože si jí všimnou, jí bez zájmu minou. To jsem se trochu zasmál. Ale práce s jedinou ženskou postavou je ukázkově česky špatná obecně) Ale z sledovaných událostí se prostě nepovedlo seskládat "příběh". Je to film o tom, že se Češi a Němci nemají rádi, pak se zhorší počasí a někdo umrzne, a pak umrzne ještě někdo, kdo ve filmu prakticky nebyl, a mezi tím se přepíná do padesátých let, kde se něco děje postavě, která někdy byla ve stejné scéně jako hrdina... Je to škoda, protože míň by asi bylo fakt víc. 50 % ()
Galerie (68)
Zajímavosti (19)
- Když Hanč (Kryštof Hádek) odchází bez rozloučení se ženou z chalupy a nese lyže na ramenou, je v záběru vidět Horský hotel Štumpovka vedle Horské boudy Dvoračky, a vlevo dole je vidět Rezidence Rokytnice. V době, kdy se film odehrává, tam byly na těchto místech jen malé chalupy. (jjjerry)
- „Původně jsem chtěl udělat horský survival film. Během studia dobových materiálů mi došlo, že v tomto příběhu se skrývá celá podivnost dvacátého století a začal jsem se více věnovat historickému kontextu. Ve scénáři například hodně řešíme česko-německé vztahy ještě před první světovou válkou,“ prohlásil režisér Tomáš Hodan. (Duoscop)
- Při záběrech z Medvědí boudy směrem na horu Medvědín si můžeme všimnout vysílače, který na vrcholu je dnes a tehdy být nemohl. Nicméně z dálky zapadá do krajiny podobné lesu, takže vysílač není moc k rozeznání od stromového porostu. (vyfuk)
Související novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)
Reklama