Rose Island

Neuvěřitelně příjemný film, ze které jsem cítil Itálii víc než kde jinde. Ač jsem většinu herců neznal byli mi ohromně sympatický a výkony perfektní. Celkově je film nabitý pozitivní energií a krásně ukazují že hranice fantazie a reality nejsou. Asi jedno z největších překvapení tohoto roku a to hlavně kvůli tomu že film byl italský. Je to možná dokonce první italský snímek, který jsem viděl a opravdu mě bavil. Ta rychlost děje a přitom vše podstatné bylo vysvětleno. (21.12.2020)

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. (12.01.2021)

Letošní rok je pro mě rokem italských filmů. Letos mě toitiž Italové nejednou krát přesvědčili o tom, že jejich filmy nemusí být jen o řevu a temperamentu. Třeba u Rose Island jsem nenašel jedinou vysloveně ukřičenou scénu. Naopak jsem se potkal s dobrým nápadem a místy dechberoucím zpracováním. Nejlepší moment byl hned v úvodu, kde hlavní hrdina v Imole na dráze přijde na to, jak vytvořit svůj vlastní svět a v pozadí hraje legendární Hey Joe od Jimmyho Hendrixe. Tady jsem věděl, že koukám na něco jedinečného. A ač to s filmem pak bylo jak na houpačce, tak vesměs to byla vysloveně podařená filmová událost. (21.12.2020)

Zhruba první třetinu filmu jsem si říkal, jak je to blbě, protože podivně afektovaně a jaksi mimoňsky udělaný a ani jsem si nevšiml, že už jsem v tom až po uši, a že se mi to vlastně ohromně líbí. Zvykl jsem si dokonce i na představitele Giorgia Rosy- a to už je teda vážně co říct. On je to sice nehezkej a na první dobrou nesympatickej kluk, ale typově zabodoval už v Ratatouille, takže i tady šli najisto s vědomím, že všichni populární hrdinové nemusí mít tvář a tělo Brada Pitta. Na konci jsem se opakovaně dojímal a je mi líto, že už si na ostrově nikdy svobodně nedám svoji lajnu, ani si z něj neodvezu třeba pancrfaust. Jsem ošklivej, ale lidi začnou bohužel brzo napadat různý věci. Jen s diskotékou bez zavíračky, nebo s lockdownem bez roušek prostě neumíme být spokojení napořád. (12.12.2020)

„Proč hledáte vodu uprostřed moře?“ Aneb jak může dopadnout střet 6 statečných a proradné, zkostnatělé italské vlády, která si nemůže dovolit něco nekontrolovat…Obvykle se až na výjimky podobným filmům „dle skutečných událostí“ raději vyhýbám, ale tak nějak jsem podvědomě věřil, že mě Italové nezklamou. Důvěra splacena! Ne že by to byla třeskutě směšná komedie, který by ve mně, co chvíli vyvolávala hurónský smích, to zase ne, ale jako originální, převážně pohodová, poměrně zábavná a místy i opravdu vtipná podívaná to funguje zdařile. A to natolik, že tomu rádi odpustíte i ty karikatury vládních představitelů a navrch porci naivity (vždyť to má přece ten přesah…ne?). Za mě to budou solidní 4*. „Abych to urychlil, použil jsem místo sedadel babiččin gauč. Stejně je už mrtvá.“ - „Margherita zemřela?!“ - „Před 2 měsíci. Náš rozchod ji sebral.“ - „Vždyť jsme se rozešli už před 3 lety!“ - „No, pomalu skomírala.“ - „Giorgio!“ - „Připomeneš mi, proč jsme se rozešli?“ - „Protože být s tebou je příliš riskantní.“ - „Musíš riskovat, pokud chceš změnit svět.“ (24.01.2021)