Ludvík II.
Ludwig
Ludwig II
Ludwig ou Le Crépuscule des dieux
Ludwig
Ľudovít
Ludwig: The Mad King of Bavaria
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Armando NannuzziHrají:
Helmut Berger, Trevor Howard, Silvana Mangano, Gert Fröbe, Helmut Griem, Umberto Orsini, John Moulder-Brown, Sonia Petrovna, Folker Bohnet, Adriana Asti (více)Obsahy(2)
Miloval krásu, moc ho nezajímala. Portrét duševně chátrajícího bavorského krále... V roce 1972 natočil proslulý italský režisér Luchino Visconti film, v němž ztvárnil tragické životní osudy duševně nemocného krále Ludvíka Bavorského. Po Soumraku bohů (1968) a Smrti v Benátkách (1970) představuje Ludvík Bavorský poslední část „německé trilogie". Ta měla být původně tetralogií – Visconti plánoval cyklus završit adaptací Mannova románu Kouzelný vrch, tento záměr však nedotáhl do konce. V době, kdy točil Ludvíka, se Visconti horečně snažil sehnat peníze na svůj dlouholetý sen – adaptaci Proustova Hledání ztraceného času. Ludvík byl jakýmsi vedlejším projektem, na výsledku to však nepoznáme. Precizní režisér se nenechal omezovat stopáží a na velké ploše pečlivě vystavěl portrét postupného úpadku mladičkého a krásného krále, který miloval umění a pohrdal přízemností, nebyl však dobrým vládcem a nad celým jeho životem visela hrozba duševní choroby. Celý život se snažil vybudovat univerzální říši umění, jež mu měla dopomoci k nalezení absolutní krásy. V hlavní roli exceluje Viscontiho tehdejší partner Helmut Berger, kterému sekundují Trevor Howard jako Richard Wagner, Silvana Manganoová jako Wagnerova žena Cosima a především Romy Schneiderová, která zde opět ztvárnila svou nejslavnější roli – císařovnu Alžbětu. Na rozdíl od naivní Sissi je ale Viscontiho Alžběta zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života. Spolu s Ludvíkem uctívají krásu, na rozdíl od pragmatické Alžběty ale Ludvík nikdy nepochopí rozpor mezi skutečným světem a říší estetiky. Stává se obětí svého vlastního velikášství a snadnou kořistí intrikánů. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Mimoriadne časovo náročný o to však komplexnejší životopisný film o Luďovítovi II. Bavorskom. Premena krásneho, idealistického a zasnívaného kráľa na nepekného, zatrpknutého a osamelého vládcu. Príbeh človeka, ktorý sa nenarodil s danosťami, ktoré by mu umožnili, zvládnuť jeho vopred nalinkované životné role. Fyzická skaza a duševný rozklad poznamenali jeho život, ktorý vyústil v dodnes nevyjasnenú tragickú smrť. Veľkolepé výpravné dielo, ktoré si rozhodne zaslúži pozornosť. ()
Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní...umění-svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn choulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří. ()
Zcela se ztotožňuji s komentářem gudaulina, navíc mi film přišel vlastně hrozně televizní na to, jak se snaží v těch jednotlivostech působit pompézně. Přišlo mi to rovněž odtažitě natočené a opovrhující divákem. Délka filmu je také negativem, které zde nemá opodstatnění - na rozdíl třeba od Geparda, kde se divák současně seznamoval s prostředím a současně vnímal změny a proměny světa šlechty a tehdejší doby. Ostatně samotný román k tou poskytoval bohatý podklad. Tady si to Visconti psal sám, přestal vyprávět a soustředil se na formu natolik, až zapomněl, jestli vlastně vůbec něco vypráví. Jak zde někdo také v komentářích píše - subjektivně jako by se na to člověk díval týden, a ne čtyři hodiny. I když popravdě, mě trvalo půl roku to po kouscích dokoukat. ()
Vynikajúce historické dielko, kde sa dokonca mihla Romy Schneider, normálne mi práve toto najviac utkvelo v pamäti. Zaujímavá postava je stvárnená dokonale. Na jednej strane vyšinutý človek, na strane druhej pokrokový vladár a staviteľ rozprávkových zámkov. Milovník umenia ale aj milovník komorníkov a ďalšieho mužského osadenstva jeho paláca. A jeho smrť je dodnes opradená závojom tajomstva. ()
Skutečná Sissi počtvrté aneb Helmut Berger a Romy Schneider v opusu, který netrvá pouhé _čtyři_ hodiny, ale v rámci subjektivního vnímání trvá nejméně celý týden. Jsem přesvědčena o tom, že se Visconti ludvíkovskou látkou zabýval pouze pro své uspokojení z lásky k Bergerovi. A jestliže už tohle silné pouto posílil svou další láskou k Romině a jejímu složitému vztahu k císařovně, nechci si nikdy přečíst žádné hluboké analýzy na tohle téma... lépe zemřít, než si prožít znovu tento víceúhelník marnosti a chtíče. A to nechávám stranou veškeré subtexty týkající se Silvany Magnano a variací se Soumrakem bohů. Nicméně je úžasné jak Ludwig tak přirozeně navazuje na Marischkovu trilogii Sissi, nijak ji nepotírá ani neneguje, jen pokračuje tam, kde bylo srdce císařovny zlomeno. Bylo by nezapomenutelné, kdyby se Romy dočkala ještě vlastní interpretace Alžbětina skonu, teprve po tom by její vlastní život mohl začít. ()
Galerie (44)
Zajímavosti (10)
- Po té, co Romy Schneider hrála Alžbětu Bavorskou v trilogii Sissi v 50. letech (Sissi, Sissi, mladá císařovna a Sissi, císařovnina osudová léta), dala jasně najevo, že znovu po takové roli netouží. Trpěla hereckou škatulkou. S reprízou své kanonické role souhlasila jenom proto, že ji s Viscontim pojilo silné přátelské pouto. (NinadeL)
- Romy Schneider souhlasila s opakováním své kanonické role jen pod tou podmínkou, že se ve filmu vyhnou všem klišé o císařovně. Nicméně i tak souhlasila s vsazením diamantů do svého účesu pro jednu krátkou scénu. (NinadeL)
Reklama