Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Román Alberta Camuse „Cizinec“ z roku 1942 bývá považován za klíčové dílo literárního existencialismu. Film CIZINEC, který se původní předlohy poměrně věrně drží, natočil v italsko-francouzské koprodukci režisér Luchino Visconti v roce 1967. V Alžírsku třicátých let vede francouzský úředník Meursault poměrně stereotypní život. Jednou náhodně přihlíží sporu svého přítele Raymonda s pochybnými arabskými známými a nečekaně jednoho z nich zastřelí. Soudní přelíčení retrospektivně odhaluje motivy vraždy, což vede také k rekonstrukci Meursaultova vztahu k nejbližším osobám. Neskrývanou lhostejnost vůči zesnulé matce nebo partnerce Marii dokáží ostatní jen stěží pochopit. Muž je za svůj čin uvězněn a odsouzen k trestu smrti. CIZINEC se poněkud vymyká Viscontiho tvorbě, která alespoň v šedesátých letech směřovala k výpravným epickým dílům jako GEPARD nebo SMRT V BENÁTKÁCH. Adaptace Camusova románu naopak nabídla civilní vhled do života muže, jenž typické vlastnosti „správného“ mužského hrdiny postrádá. Meursault je nevyrovnaný, neurotický, izolovaný od okolí a často se jen pasivně zmítá v přicházejících událostech. Za jeho činy lze domýšlet řadu motivací. Co bylo nakonec skutečnou pohnutkou ke spáchání vraždy? Do titulních rolí obsadil Visconti tehdejší hvězdy evropského filmu Marcella Mastroianniho (nahradil původně zamýšleného Alaina Delona) a Annu Karinu. (ČSFD)

(více)

Recenze (53)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Viscontiho mám hodně rád, a Mastroianniho ještě víc, ale zde mi to bohužel nesedlo. Nemyslím si úplně, že je to nejvhodnější látka pro zfilmování. Ten film mě vůbec nebavil, musel jsem se do něj docela nutit, a jeho délka mi kvůli tomu subjektivně přišla nekonečná. V některých detailech je to zajímavé, ale jako k celku jsem si k tomu cestu nenašel, a Arthur Meursault pro mě zůstal stejnou záhadou, jakou představoval i pro své okolí, ta jeho apatie mi jednoduše přišla hrozná, nešlo se - a hlavně jsem pak už ani nechtěl - v něm vyznat, a už pár dní poté, co jsem to viděl, rychle zapomínám, o co tam vlastně šlo, takže pustit si tenhle film se v mém případě rovnalo spíše ztrátě času, bohužel. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nechci srovnávat nesrovnatelné, tedy literární předlohu a film. Mohu pouze konstatovat, že film ani náhodou nedokázal zapracovat s emocemi jako kniha. Cizinec má velmi pomalý start, pokud ho budete vnímat jako krimidrama, jedná se o celkem průměrný film. Pouze závěr, kdy se hlavní hrdina blíží ke svému nevyhnutelnému konci, má obrovské napětí. Dvě třetiny filmu se Mastroianni jen tak fláká po plátně a nevzbuzuje ve mě prakticky žádné pocity. Tuto část mohu akceptovat pouze jako koukání na pěkného chlapa. A to je trochu málo. ()

Reklama

Faustka 

všechny recenze uživatele

Camusův román jsem nečetla, časem určitě napravím. Film mě zaujal právě kvůli hereckému projevu Marcella Mastroianniho. Mersault je citově prázdný úředník žijící v Alžíru, jeho svět je plný lhostejnosti a nezájmu o ostatní lidi. Ničím se netrápí, pro nic a pro nikoho se nenadchne. Pro zemřelou matku mu neukápne ani slza. Její věk nezná, jen tipuje. Nadřízený: „Kolik bylo vaší matce?“ Mersault: „Něco kolem šedesáti, nevím. Už jsme si neměli co říct.“ Jen tak existuje, ovšem žádnou emoci mu tento (ne)život nepřináší. Vlastně si svůj neodvratitelný konec pod gilotinou předurčil. „Ještě aby se všechno dovršilo, abych si nepřipadal tak sám, mohl jsem si už jen přát hustý dav diváků, který mi přijde na popravu a uvítá mě pokřikem … plným nenávisti.“ Nečekala jsem to, ale nakonec mě Mersault, muž s vyprahlou duší protkanou spletí pavučin, přece jen překvapil. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Oficiálne odo dneška môj najobľúbenejší Visconti. Absolútne netradičný, množstvo času totiž strávime v súdnej sieni. Film režisér rozelil na dve zhruba rovnako dlhé časti, atmosférou značne odlišné. Na Cudzincovi je myslím najzaujímavejšie vciťovanie sa do charakteru a myslenia hlavnej postavy, premýšľanie nad jeho argumentami a odpoveďami na otázky, ktoré by mali mať zdanlivo jednoduché odpovede. Nedoporučujem si čítať obsadenie, v druhej polovici sa nám predstavia dvaja slávni francúzski herci v menších, ale veľmi dôležitých úlohách. Ak Visconti nebol s filmom úplne spokojný, je to pre mňa takým malým dôkazom, že možno sú niekedy určité zásahy do tvorivej slobody režiséra- autora k prospechu veci. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tohle se mi hodnotí těžko. Asi bych si měl zkusit přečíst knihu, protože film toho dost rozehraje, ale nedokáže vše pořádně rozvinout, i když to vypadá, jako by z něj byly vystřiženy scény, kde to rozvinutější bylo. Vlastně jediné, co mě tady naprosto pohltilo a připadalo skutečně propracované a hluboce filozofické, byla závěrečná půl hodina u soudu s verdiktem a vším, co následovalo po něm. Tam bych Cizinci snad i pět hvězd dal, nakolik jsem s předkládanými názory ne vždy souhlasil, ale podat je to umí ze všech stran a přitom se to na žádnou jednoznačně nepřiklání. Jenže zbytek filmu je zase přesně ukázkou toho, co mi na Viscontiho stylu nesedí. Vadilo mi to u Geparda, vadí mi to i tady - prostě mě nedokáže oslovit. Tady to aspoň zachránil závěr, ale u Geparda jsem si tím musel projít místy úmornými třemi hodinami. Já chápu, o co se snaží a na čem se snaží své filmy postavit, ale prostě mě to míjí, přijde mi to moc chladné, moc roztahané a taky lehce zahleděné do sebe. A přitom se takový styl ani k jednomu z těch námětů moc nehodí. Ale tady to u mě na čtvrtou hvězdu ještě vyjde, právě kvůli té poslední půl hodině, která se mi snad ničím z hlavy jen tak nevymaže. A na rozdíl od některých se mi Mastroianni do hlavní role hodil, dokázal ji zahrát skvěle. Tak jako tak mi ale potrvá, než zase od Viscontiho něco zkusím... Slabé 4* ()

Galerie (9)

Zajímavosti (6)

  • Nakonec byl do hlavní role obsazen Mastroianni, důvodem bylo mimo jiné i to, že film spolufinancoval. (Snorlax)
  • Cizinec byl uveden na MFF v Benátkách v roce 1967. (Snorlax)

Reklama

Reklama