Zítra se bude tančit všude

Ojojoj! No teda... Noční můra George Orwella, řekl bych. Ideologická zrůdnost, znásilnění NAŠÍ (!!!) lidové kultury, schematické a/nebo prázdné postavy (mladík je zlý, protože se potměšile směje, má rád jazz a nechce do Strany), zesměšnění Valachů a vše to vrcholí v extatickém tanečním finále, v jehož rámci požehnají naší "nové mládeži", která v jedné z nezapomenutelných scén s širokým a radostným úsměvem na tváři ukradne jedinci jeho svobodu volby, všechny národnosti světa. Pomoc! Ale sranda byla. "We want peace." - "Aj my." (10.06.2011)

No teda protancovat dvě hodiny je i na mě moc. Zkrátit stopáž o půl hodiny jdu možnái na dvě. Ano agitka jak vyšitá, no a co, taková byla doba. Dnes už to působý dost směšně a zároveň i děsivě. V souboru je záškodník co nechce do Svazu mládeže a taky škodí, ale je bzro přiztižen a vyhozen, nakonec se jde zachránit útěkem do Západního Německa a už je to hned fašista. Zvláštní je závěr kdy za zpěvu písně "Vlajky rudé" a záběrech na manifestaci jsou v průvodu vlajky USA. Že by záměr a nebo udělali soudruzi chybu? V každém případě, je úsměvné vidět začínající herce skřehotat a stále se usmívat a hledět k světlým zítřkům. (26.11.2009)

(viděno zilionkrát a aj v kině) Někomu koutky cukají blahem u Casablancy, někdo si rád tu a tam požne na třetím festivalu mládeže v Berlíně roku 1951, kterého se zúčastnilo přibližně 26 000 delegátů z celkem 104 států. Ať žijí studenti Národopisu a jejich nejbližší! Rozárko, doufám, že aj mě pozveš na svatbu :D "We want peace!" "Aj my!" Aneb po 12té repríze jsem se opět ponořila tak hluboko do tajů tohoto nedějového filmu, až je mi blaze. Alena miluje An Son-Chi, Pavel miluje Alenu, ale nejvíce možností mu dává svazek s Mirkem (je to spolehlivý chlapec, myslí v pětiletkách). Lojza by rád Rozárku, ale ta podlehne pomluvě od záškodníka Rudy, protože ten sám žárlí na svého nevěrného Otu. Ota má strach o Jeníčka a Hanka se chová jako hvězda, což je buržoazní přežitek. A co na to Věrka? Není ona hlavní překážkou v lásce Oty k Hance a Rozárky k Lojzovi? Je blíž Koreji Moskva nebo Prága? Inspirovali se tvůrci Krokodýla Dundeeho zde? Nebo je hledání lásky v tlačenici jen klasickou metaforou? Ještě, že filmy patří lidu a další generace tak nebudou o nic ochuzeny, protože takovou nespravedlnost bych prostě přes srdce nepřenesla. "A tímto se s Vámi loučí Pavel Kohout." (28.02.2009)

„Až bude na celém světě mír, bude se všude tančit" to je hlavní motto filmu „Zítra se bude tančit všude". Mír to je radost, mír to je štěstí, mír to je láska, mír to je pokojná práce. Chtěli jsme udělat radostný film o šťastných lidech práce. I tanec a píseň znamená mír, proto jsme točili film roztančený, rozezpívaný, který by ukázal na životě našich nových mladých lidí kus bohatství našeho lidového umění i krásu naší přírody, kde se toto umění zrodilo. Od valašských hor až do Berlína provázíme naše mladé s jejich písněmi a tanci od horských samot až do obrovského velkoměsta, které se roku 1951 na čtrnáct dní stalo hlavním městem světového mládí. Chtěli jsme ukázat životní optimismus, radost a v neposlední řadě i hrdost mladých občanů naší lidově demokratické republiky. Chtěli jsme udělat film o lidech vroucích, hluboce lidských, ochotných pochopit chyby a pomoci v nich, o lidech citových, milujících a milovaných, neboť jenom takoví se mohou stát statečnými bojovníky za štěstí lidstva. Režisér VI. Vlček, laureát Stalinovy ceny. Filmový přehled 40/1952 (15.01.2008)

V roce vzniku tohohle filmu jsem maturovala a představte si, že tento film bylo nutno povinně navštívit, takže celá třída nebo dvě maturitní třídy zaplnily téměř prázdný kinosál. Hrůza !!! To se nešlo ani nudit. Chroustali jsme bonbony (křupky tenkrát nebyly) nebo jablka, ale kdybyste mě zabili, tak nevím oč tam šlo. Hrálo se a zpívalo. Ale děj ? No kvůli vzpomínce dávám 1*. Za víc to fakt nestálo. (08.10.2007)