Zítra se bude tančit všude

Tento film prohloubil některé mé averze do extrémů a tak mohu jasně říct - nenávidim lidové tance, lidové zpěvy a thymolinové úsměvy. Když se totiž na vás z každé strany valí ta nejnechutnější propaganda podpořená "hity", mezi kterými neustále vyčnívá (nerad to přiznávám, docela chytlavá) píseň Zítra se bude tančit všude (jaká náhoda, že se slovem "všude" se rýmuje "vlajky rudé"), do toho se stále tlemí Miloš Nesvadba a dvě hodiny se povídá o krásách práce a toho "našeho" socialismu, je taková reakce celkem přirozená. (02.10.2006)

No jo, tančilo se tam všude, i zpívalo a jásalo. Viděl jsem to. Ale bohužel sám z tohoto filmu jásat nedokážu. Můžu tak maximálně vystoupit z davu s tím, že jsem v pozadí vnímal opravdu pěknou myšlenku oslavit mír tancem a zpěvem, ukázat ostatním národům své lidové tradice a zvyky a bojovat proti válce. Jako dokument své doby to (i díky ukázkám národního folkloru) v sobě hodnotu má, ač nebudu tajit, že coby příslušník mladé generace jsem se u toho víc nudil, než bavil. Některé záběry jsou pěkně symoblické, třeba ten úvodní na Karlův most, kde vedle sebe v objetí prochází lidi vícero národů včetně černocha, Koréjčanky a muslima v plášti. To vše by bylo hezké, kdyby film nepodtrhovala ona přidaná budovatelská hodnota s oslavou soudruhů Stalina, Gottwalda a spol. (ano, i když z celých 104 minut tohle dohromady netvoří víc než minut pět, možná šest). Na podobné filmy se lze dnes jen stěží dívat objektivně, ale není to jediná výhrada z mé strany. Pateticky pronášené řečičky s neutíchajícím optimismem (dokonce i během řešení konfliktů) snižují celkový dojem ještě níž, stejně jako slabší forma, kde celek víc než komplexní příběh připomíná spíše pásmo kulturních vystoupení doplněných o pár situací "ze zákulisí". Takže zbývá mi s přihmouřením očí ocenit jen tu možnost nahlížení na téma kolem založení folklórního souboru po válce a jeho úspěšných vystoupení napříč Evropou (a v kontextu bohužel i jeho zneužití pro politickou propagandu). A také doufat, že se k němu někdo ze současných filmařů s patřičným kritickým odstupem ještě vrátí, minimálně tak působivě, jak to bylo nedávno u Poláků v podobě Studené války. (11.02.2020)

Tento film jsem poprvé spatřil až dnes, takže konečně mi spadl kámen ze srdce! Šmankote, jak jsem jen mohl být tak dlouho šizen o 104 minuty tohoto potěšení, kde je návod, jak se nově radovat! Jak to, že jsem tak dlouho byl připraven o pohled do tolika ustavičně upřímně rozesmátých tváří?! V žádném jiném filmu, natož v reálném životě, jich tolik neuvidíte. Ach, jak se mi ulevilo, že Alena ukázala správnou cestu a že se Jeníčkovi se nadále věří (naštěstí vyvázl jen s důtkou a do Berlína nakonec jel), že intrikán Ruda byl dopaden atd,… Dále nepíšu, protože nosné postřehy jsou zaneseny v předchozích komentářích, a proto: Hopsa, hejsa, půjdu tančit. P.S.: Nechápu, proč jsem v hodnocení nedal odpad. (08.11.2016)

Hle, smazána propast mezi lidem a vědou, pražským budovatelstvím a klidem nádherných valašských kopců, navzdory chacharovi Trumanovi a jeho báječně dekadentnímu spojenci Rudovi, ztvárněnému Adamírou. Lidový tanec a píseň katalyzátorem vítězství pokroku. Obyčejný příběh, který přináší právě jen dobová schémata (pro někoho nepřekonatelná), ale udržuje si jistý standard vyprávění, urážející spíše naivitou než ponurým budovatelstvím, občasnými dobovými hity než lidovými i umělými písničkami v podání mládežnických folkloristů (21.01.2014)

Asi žádné slovo nevystihne hloupost a demencii tohoto filmu. Chci poděkovat filmařům, že se drželi zpátky a do kinoverze nedali ony vystřižené scény, protože ty už překročily i tu pomyslnou hranici únosnosti. Naopak v dnešní době však tyto scény působí nejzajímavěji. Co v nich tedy najdeme? Za 1.:Tvrzení že Ruda (nejcharismatičtější postava filmu) je fašista, protože odešel na západ. Za 2.: Tvrzení, že Rudova vize budoucnosti se rovná dopadu jaderné bomby (???). Za 3.: Tancování před Pepíkem. Za 4.: Příjezd podobizny Klémy. A na závěr scéna s Rudou, který riskuje život, když přejde zpátky na východ, aby zachránil svého nejlepšího kamaráda, který však nejen že s ním nejde, ale ještě zařídí jeho dopadení. Opravdu smutná scéna. Co se týče samotného filmu, tak ten je lépe natočen, než Vlčkova pozdější Rudá hniloba, ale jsou tu 2 postavy, jejichž výstupy jsem pravidelně přetáčel. Je to Joker Nesvatba a ta zasraná valaška, díky které mi málem praskly uši. Jednu hvězdičku ale dát musim, a to za ten překrásný poválečný Berlín, to se opravdu hned tak nevidí. Jinak je to sračka toho nejstalinitičtějšího kalibru a nikomu to nedoporučuji. (14.03.2010)