Režie:
František VláčilKamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miroslav Macháček, Vítězslav Vejražka, Čestmír Řanda st., Karla Chadimová, Vít Olmer, Vlastimil Hašek, Bedřich Karen, František Kovářík, Zdeněk Kutil (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Filmová balada režiséra Františka Vláčila je volným přepisem románu Alfréda Technika "Mlýn na ponorné řece". Má všechny rysy Vláčilova výrazného režijního rukopisu. Děj se odehrává v první polovině 18. století, v období, kdy katolická církev vynakládala mimořádné úsilí na postupnou rekatolizaci a na zvýšení svého vlivu, kdy vyhledávala „kacíře“, aby na jejich negativním příkladu mohla upevňovat svou moc nad nevědomým lidem. Děj je zasazen do krasového území kdesi na Moravě, do krajiny plné kouzel, o níž se od pradávna vyprávěly podivné zvěsti. I o mlynáři Spáleném šíří jeho nepřátelé pomluvy, že je ve spolku s peklem. Mlynář však pouze rozumí řeči přírody a zná tajemství ponorné řeky, která pohání jeho mlýn. Dostane se do konfliktu s knězem, fanatickým, ale racionálním poslem božím, který hodlá udělat všechno pro to, aby mlynáře zničil… Diváka upoutají znamenité herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli kněze a Vítězslava Vejražky jako mlynáře, ale i atmosféra snímku, o kterou se zasloužil kameraman Rudolf Milič. (Česká televize)
(více)Recenze (150)
Chce to plný počet, nelze jinak. Před 100 lety se ve vesnici, ve které se děj odehrává, stalo něco, co ovlivnilo pohledy a chování většiny obyvatel na další generace. Mlynář a jeho syn, jsou právě tou generací, která podědila záhadnou a tajemnou minulost svých předků. I když by v dnešní době byl starý mlynář uznávaným geologem a speleologem, který umí číst v krajině jak v knize, tehdy byl jasný spolupracovník ďáblův. Nejen kvůli starým záhadám, ale také hlavně kvůli osobním zájmům je do vesnice povolán biskup, který zpočátku vypadá mírumilovně a přátelsky. Nakonec se z něj ovšem vyklube ubohý a vychytralí pomocník vrchnosti, kterému se ovšem nepodaří svést obyvatelé na svou stranu. Záhada je nakonec odhalena pro ty, kteří o to nejvíce stáli a také u nich zůstala nadále utajena. Jediný mlynářův syn, se kterým záhadu odtajňuje i divák a jeho vyvolená Martina, znají a také si ponechají pravdu o starém mlýně. Výborná atmosféra filmu, která pokračuje v atmosféře podobných filmů, ze stejných let. Perfektní průběh a narůstání děje. Hlavně stačí jen pár jmen Vláčil, Liška, Macháček.... ()
Výborný film na kterém vadí určitá plochost postav. Čestmír Řanda jako omezený buranský regent a Miroslav Macháček jako úskočný duchovní si zaslouží uznání, ale ostatní postavy působí příliš strojeně. Naivní a z pohledu dnešního diváka příliš jednoduchá zápletka není nijak originální, tím spíš, že její rozuzlení je více než očekávatelné a poplatné požadavkům doby. S ohledem na další mistrovo dílo Markéta Lazarova, nemohu dát více jak ***, protože právě pětihvězdičkový film o Markétě, milence lapky je z kategorie světových opusů a to bohužel Ďáblova past z daleka není. ()
Ne příliš známé Vláčilovo dílo je svým způsobem rafinované. Jak použitým tvaroslovím, tak vnější podobou hlavně z počátku připomíná obvyklou agitku své doby. Teprve s dalším postupem děje se začíná ukazovat, že průzračnost je vícelomná, přímočarost ne snadná a postavy-schémata vlastně živí lidé. Už nevadí, že kněz a vrchnost nejsou dobří (jejich nelidskost je skutečná, ne papírová), svět lidu přitažlivý (je opravdu živý se svým vlastním paralelním duchovým světem). Agitka se mění ve skutečně napínavý a strhující příběh, jehož vyprávění řadou náznaků vypovídá o budoucím Vláčilovi největších projektů a děl zejména přelomu šedesátých a sedmdesátých let. I takhle začínala cesta k Pražskému jaru. Cesta k naději, seberealizaci, potřebě plného a svobodného života. Nikomu neuškodí, když si ji čas od času zopakuje. Například zhlédnutím této "protiagitační neagitky". ()
Pro zvukaře povinná literatura – co tu pan Fabián s nějakým předpotopním páskovým echem, nejspíš „zbastleným“ na koleně (jen hádám, ale slavná Echolana se začala vyrábět až v šedesátém pátém a dovoz z kapitalistické ciziny v těch letech nepředpokládám) dokázal vykouzlit za spektrum stylizací, to se hned tak nevidí. A samozřejmě ještě podstatnější je, že v kombinaci s Liškovou muzikou (osobně mi tady připadá zdařilejší než v Údolí včel, kde se hrozně dere do popředí) odvádí zvuková stopa hlavní práci při budování atmosféry tak silné, že si člověk ani moc nevšimne, že dějově je to v podstatě pohádka o hodném mlynáři a zlé vrchnosti. ()
„Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy.“ V mnoha ohledech opravdu hodně působivý film. A zrovna u tohohle československého snímku mě moc mrzí, že jsem ho neviděl v kině. To, co na člověka začne působit prakticky hned v úvodu, je neuvěřitelně mrazivá a hypnotická atmosféra. Je plná skrytého tajemství, sugesce a něčeho zlověstného. Dík za to, že se podařilo tvůrcům něco takového vytvořit, patří nejen (jako vždy) výborné Liškově hudbě, ale snad ještě víc Fabiánově zvuku a Miličově kameře. Poslední 2 jmenované složky jsou více než zdařilé a dokážou diváka přikovat k sedačce. Nechybí tu i velmi dobře napsané a zahrané postavy, ale těm všem s jistotou sobě vlastní vládne děsivě umírněný Macháček, ze kterého jsem nemohl spustit oči, tomu říkám záporák! A dostávám se k důvodu, proč zůstanu „jen“ u silných 4*. Zatímco příběh jako takový mě dlouhou dobu moc bavil, konec (a s ním související rozhodnutí lidu) mě zklamal, k filmu se nehodil a vlastně i po emoční stránce ze mě nedostal to, co mohl. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (9)
- Točená scéna, kdy se má postava Víta Olmera celá potopit do ledové vody podzemní říčky, se Františku Vláčilovi natolik nezdála, že ji sám demonstroval zcela oblečený. Zbylý čas natáčení toho dne zůstal v promočených věcech. (Marator)
- Film je natočen podle románu „Mlýn na ponorné řece“ (1958) spisovatele Alfréda Technika (1913-1986). (Kulihrášek)
Reklama