Pověst o stříbrné jedli

Když se člověk dokáže naladit na pomalé tempo filmu, čeká ho poměrně příjemný poetický zážitek. Mě zpočátku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale nakonec jsem si ten film užil a čím blíže byl konci, tím se mi líbil víc. Největší podíl na tom má ale i skvělá (a snad bych i řekl tajemná) hudba, za kterou překvapivě nestojí nikdo jiný, Zdeněk Liška :-) Líbila se mi i kamera a odpovídající stopáž. Pověst o stříbrné jedli sice nenabízí žádné velké hluboké myšlenky, ale je čistě poetickým filmem - a v tomhle případě funguje velmi dobře. 4* (21.11.2020)

Nádhera ve všech směrech. Pradávné tajemství v moderní době neztrácí nic na své tajemnosti, stejně jako osud rodinné česací tradice, která je ovšem velmi adrenalinovým sportem. Hudba a režie bez komentáře, ti dva mě opět vynesli někam do výšin a potvrdili svojí tvůrčí vyjímečnost. Poetické drama v krásném a drsném prostředí. (25.03.2013)

Filmů, poetizujících těžkou dřinu, se v Československu natočilo celkem dost. Ale málokterý se na práci díval jen a jen okem romantika. Navíc Vláčil do obou hlavních rolí obsadil Slováky, kteří se samozřejmostí sobě vlastní mluvili plynně česky. Za vzájemné česko-slovenské dabování (nejmarkantnější hnus je ve filmu Súkromná vojna) bych stavěla autory před popravčí četu. (23.03.2013)

Príbeh je inšpirovaný beskydskou povesťou podľa ktorej každý, kto vykoná dobrý skutok, uvidí strieborné stromy. Neviem, čím si Ondrej zaslúžil túto odmenu, ale to je jediná vec, ktorú môžem filmu vytknúť. Melancholická atmosféra s krásnou zimnou prírodou a Liškovou hudbou evokuje drámu, je to však predovšetkým poetický film. Tak si ho bez obáv užite. Je na čo pozerať. (14.03.2024)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)