Klapzubova XI.

Nepovedená adaptace slavné klukovské knížky Eduarda Basse, ve které hraje prim fotbal...narozdíl od tohoto filmu! Režisér Ladislav Brom natočil dobově oblíbenou konverzační komedii, která si ovšem s fotbalem vůbec nerozumí...a to ani ideově, ani řemeslně - fotbalové záběry jsou otřesné technické kvality a bolí z nich nejen oči, ale i srdce... (05.07.2017)

Na filmovou adaptaci knihy o fotbalu tam bylo sakra málo fotbalu a spousta milostných a společenských motivů. Chyběly tam silné osobnosti, opakovaly se repliky a vtipy a co se týče zápasu na Kladnu, tak to jsem měla chuť Marvanovi napařit červenou kartu. Navíc z snímku místy trčely technické nedokonalosti, hlavně nesynchronní obraz a zvuk a naprostá absence zvuku při snímání velkých celků. Závěrečná militarizace sportovců mi vzhledem k premiéře na začátku září 1938 přišla neskutečně smutná. (11.11.2011)

Jako absolutní fanda fotbalu si těžko můžu nechat ujít Klapzubáky, jenže s tímhle jsem tvrdě narazil. Při proslovu starýho Klapzuby o hraní fotbalu pro radost a poctivému přístupu jsem si vybavil ty naše dnešní namyšlený přeplácený primadonky a-lá Baroš, Ujfaluši, atd. a říkal jsem si Klapzubu na Vás, vy chodící manekýni, ale on i starej Klapzuba by byl na ty naše současný nafoukance krátkej, je by musel trénovat leda tak Hitler, aby byli vůbec ochotní za národní reperezntaci alespoň běhat. Jenže film není o uvách, ale o ději a o emocích atady bohužel snímek zcela ztroskotává. Naprosto nepochopitelně je zde potlačen fotbalový prvek na úkor keců, love story a ničeho. Když si vzpomenu jak Bass ve své knížce líčil ty strhující fotbalové bitvy, které klapzubáci sváděli po celým světě a porovnám to s těma několikvteřinovýma záběrama na nejvyznamnější památky té, které země , který měli zřejmě dokreslit ony fotbalové bitvy klapzubáků po celým světě, doplněné o jeden záběr na fotbalový staidon, bylo mě špatně. Za to milostná část příběhu má ve filmu prostor tři prdele a staví tak do ofsajdu celou fotbalovou složku příběhu, no prostě trapas jak kráva. herecký výkon Theodora Pištěka a názory starýho Klapzuby na fotbal jako takový jsou nejsilnější stránkou filmu a to je po hříchu velmi málo. (30.01.2010)

Dnes by se řeklo volná adaptace. O fotbal prakticky nejde a i "díky" tristním záběrům přímo ze hřišť je dokonce na obtíž, ale nutno podotknout, že ani ve knížce nehraje kopaná prim. Stěžejní je ta vznosná idea hry pro radost. A jemná kritika těch nafintěných primadon. Klabzubáci i Eduard Bass by se divili, kam až fotbal zašel... Pro ženské publikum je tu hromada techtlí a sem tam nějaké to mechtle, ale zklamalo mě, že nejzásadnější okamžik knížky, kdy klabzubáci poprvé prohrají (s partou kluků, která si s nimi odmítne začutat), komentuje starý Klapzuba jen tak na půl huby a hned stmívačka. Jinak ale funkcionáři a majitelé klubů, jako by si s těmi dnešními z oka vypadli, inu já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali, prásk, seděl... Prohráli jsme devět ku jedné. (14.12.2017)

Je tam jedna myšlenka, za kterou přidávám bod. A to je monolog starého Klapzuby, který běduje nad tím, že jsou v profesionalismu hráči prodáváni a kupováni jako zvířata na trhu. Kdyby tak viděl, co se děje dneska! Profesionální sportovec je vlastně otrok. Sport pro čest a slávu, nikoliv pro peníze, to je to, čemu tleskám a fandím... Jinak ten film měl velmi slabý scénář, který si z Basse vzal pouze myšlenku o neporazitelné bratrské jedenáctce. Nesměla tu chybět ovšem osudová láska, která všechno zamotává, slovní vtípky a hříčky neměly tentokrát vůbec žádnou úroveň, některé scény neměly vůbec žádný význam pro plynulý děj, možná by použité dokumentární snímky fotbalových zápasů, jenže bohužel nevíme, z kterých jsou vystříhány. (02.09.2016)