Furiosa: Sága Šíleného Maxe

Jen George Miller točí filmy jako George Miller a Furiosa je příjemným návratem do pustiny, který předchází Zběsilé cestě. Na své výtvarnosti, adrenalinovosti a skvěle zpracované akci to skoro nic neztrací. Dementus a další nové aspekty světa jsou příjemným přídavkem pustiny. Ikdyž větší umělost a sázení na efekty jde znát i nesedí do zasazení post-apo pustiny, tak je to režijně i nápaditě využito na maximum. Líbí se mi, že si jde Furiosa svou cestou s rozmáchlejším dějem a hlubším budováním. Ovšem i přes větší dějovost a ukecanost nabízí Furiosa slabší příběh, s menší úderností a se světem, který dává menší smysl než jak tomu bylo u Zběsilé cesty. Jako přímočarý akční post-apo nářez to funguje dobře, ale postrádá to poetiku i hloubku předchozího díla. Bohužel než aby to přidávalo symbioticky silnější kontext Zběsilé cestě, tak jí to naopak paraziticky zhoršuje a okrádá. PS.: Dost souzním s komentářem JFL. (23.05.2024)

To co jsem doufal, že dostanu od druhé Duny, jsem dostal od Furiosy. Prakticky ve všech ohledech pravý opak oproti frenetickému a zběsilému Mad Maxovi. Táhlá a rozvážná postapokalyptická kronika wastelandu , která si bere to nejlepší nejenom z Mad Maxe, ale také z 300, Rychle a zběsile a ano .. i z Duny. Je to fenomenální, dech beroucí a několikrát jsem se při sledování zajíknul blahem. Jednozáběrovka ve vzduchu je absolutní top. No a Hemsworth ... (23.05.2024)

Postavy sú nízkorozpočtové 80-kové dark fantasy, vizuál (oproti piedestálovému Mad Maxovi: Fury Road) strašne prečistený, vyladený a citeľne CGIkový, stopáž šialená, epickosť bu'd nariedená, alebo príliš patetická... ostáva len jedno. Ísť na to druhý krát ako na esenciálnu campovku a potom sa ukáže. Sklamaníčko. (26.05.2024)

Dechberoucí festival perverzních nápadů Jirky Milera. Je prostě démon, anebo v předraqovém věku jede na nitru! Další pokračování jeho postapoporna s postiženými z australského automotoklubu je skvělou ukázkou toho, že i dnes, v dobách odporných digitálních mrdníků, může být film technicky dokonale moderní, a přitom stylem dokonale staroškolský. Už dlouho jsem neviděl něco tak nádherně natočeného, s krystalicky čistým obrazem, famózní kamerou, fantastickými exteriéry, mrazivou hudbou a třemi prdelemi úchylně perfektní až nádherně zvrácené analogové akce s minimem omalovánek. Jirka dokonce dokázal i další neuvěřitelnou věc, a sice, že filmu skoro neuškodil ani prkenný pozér Homothor, kterého Pan režisér dokonce donutil i párkrát nakrabatit čelo. Anebo to možná bude spíš tím, že toho Dementa, boha hromü, ve skutečnosti hrál skvělý velkobritský herec Mark Gatiss. Vcelku zajímavou markantou posledních dvou dílů se jeví to, že ústřední postava je tam de fuckto úplně k hovnu. Tudíž tak jako v předchozí Fůře na cestě zcela zbytečný Tomáš Tvrdýy jen tak celou hrací dobu nepodstatně čuměl jako tvrdé „y“, i tento díl by se klidně obešel bez obskurně odporné Aničky Krejčí – Radostné, která tu s očima na spáncích jen tak bezradně čumí každým po jiné mouše a sem tam prostě vystřelí jazyk a nějakou slupne, zatímco všichni ostatní mutanti, postapo potrati, animální hovada a jiné obludy parádně rozjebávají obskurní vehikly a vzájemně se brutálně koxují. No, rozhodně by jeden musel být řádně ozářený, aby uvěřil, že z takové zrůdičky by někdy mohl vyrůst seksy Theronovic Karlík! Ovšem to z mé strany není vůbec žádná výtka, byl jsem tou vizuálně dokonalou hn - hnn – hnnnnnn banalitou naprosto oblažen a uchvácen, až jsem měl po skončení chuť narazit volant i na vytuněnou dvouventilovou sekačku Stiga a s nějakým rozeným invalidou či retardem brutálně rozjezdit bankr na nejbližším golfovém potratišti. (28.05.2024)

Po devíti letech spin-offový prequel čtvrtého dílu zavedené série od takřka osmdesátiletého důchodce... Nebýt tou sérií Mad Max a tím důchodcem Miller, tak by jeden čekal průser a nastavovanou kaši. Jenže tou sérií je Mad Max a tím důchodcem je vizionář Miller čili opět svébytné, našlapané, audio-vizuálně vypiplané, nápady překypující doslova v každém výjevu. Jedině stopáž je přepálená (speciálně v jedné konkrétní kapitole), což je výtka. Balancuje se na hraně "více téhož" (stylizace, akce) vs. "více prostoru charakterům a výstavbě světa čili nejde o více téhož" (není to zběsilá jízda tam a zase zpátky, ale na nějakých patnáct let roztažená historie jedné pomsty o několika dějstvích). Což není nutně výtka, ale výraznější příklon na jednu ze stran by nemusel být od věci. Každopádně jsou to larvy mušek a nikoli masařky snímku, který sice nebude (nad)žánrovou instant classic jako Fury Road, ale rozhodně neskončí ani v zapomnění. (23.05.2024)