Furiosa: Sága Šíleného Maxe

Možná jsem udělal chybu s projekcí ve 4K, nebo je to možná vinou mého postaršího compu, ale přišlo mi, že všechny ty digitální triky byly často dost vidět a vizuál byl tím pádem místy poněkud nepřirozený, jako nějaká PC hra. Ale jinak samozřejmě pecka a senzace, hned si s chutí zopáknu jedničku (vlastně dvojku) a zatím (minimálně do nového Aliena) je to jednoznačně film roku, o tom žádná. (25.06.2024)

Miller má na stará kolena konečně (ale bohužel i naposled) možnost zúročit daleko větší ambice než popáté předložit akčňák s dlouhou cestou nebo s velkým útěkem. Ne že by Furiosa nebyla akční, necestovalo se v ní tam, zpátky a zase tam a neutíkalo všude tam, kam jen si to scénář právě žádá. Ale vše se děje pořádným a památným postavám, v zatáčce se skrývá nejedna dějová rána do vazu a perfektně gradovaná scéna pronásledování neslouží jako pointa, ale jako koření napínavého děje, navíc vhozené před diváka v pravou chvíli. Pravidelné dávky bizarnosti a natvrdlých vedlejších charakterů mi tu sice překáží podobně jako minule, ale poprvé mám pocit, že ke mně pustá sága mluví hlouběji než na první dobrou. (20.06.2024)

Devět let stará písková divočina to u mě měla na čtyři hvězdy a kousek. Teď to jsou čtyři hvězdy bez kousku, ale radost mám obdobnou. Pokračování je ambicióznější, žánrově rozevřenější a asi i lépe pracuje s postavami, jinak jde ale znovu o nekompromisní audiovizuální nářez plný hřmotného hudebního doprovodu, ze řetězu utržené kreativity, propracovanosti zpustošeného světa, zdegenerovaných postav, vynikajících kaskadérských kousků a nespočtu nápadů. Kamera, wow! Před lety šlo zároveň o jednu velkou akční jízdu, teď se karty odkrývají postupně, přičemž po úvodní (skvělé) naháněné unesené dcerky tu máme skoro hodinku bez většího akčního svinčíku, i když pořád něco visí ve vzduchu. Mnohé nahradí (přeci jenom tempo v první polovině krapet drhne) vzápětí přehledně zkomponovaná akční scéna s naloženou cisternou o slušném počtu minut. A frčíme dál. Furiosa se odehrává na prostoru několika let, sledujeme střet dvou armád s bizarními a zvrácenými vůdci a celé se to skládá z pěti kapitol ze života okaté dračice, která vyrůstala obklopená násilím a šílenstvím. Přesto bych místy uvítal větší dravost a syrovost (minule to víc létalo, padalo, skákalo i bylo víc barevné, polonahé krasotinky se toho nebály nebo fanatické postavy se prostě jen šíleně řehtali), stejně tak bych lépe pracoval s naznačenou romancí. Prostě to celé tolik nedrtí smysly jako posledně... Z Chrise Hemswortha jsem úplně neucvrkával, Anya Taylor-Joy a její intenzivní upřené pohledy, to je jiná radost. (24.05.2024)

Furiosa pracuje nečekaně. V podstatě zahazuje všechny prvky, které dělaly předchozí díl unikátní a namísto nekonečného adrenalinového tripu volí cestu metodického vykreslení příběhové fresky jednoho zničeného světa. Dobrý nápad, který střídá osobní perspektivu s větším záběrem - pokud jsme minule byli taženi vlastně jen jednou cestou, tentokrát jakoby koukáme na vše z druhé strany a různých úhlů. Jenže se tam toho upřímně moc neděje. Jsou to podrobněji rozepsané věty, které už jsme slyšeli, ale v mých očích ne dostatečně, aby mi daly víc, než původně rozseté střípky ve Zběsilé cestě (o fungování jednotlivých měst a jejich obyvatelích se nedovíme za celou dobu prakticky nic, zásadní dějové zvraty jsou pravidelně řešeny mimo obraz nebo triviálně). Mnohem víc, než "nacpeme do filmu, co nám stopáž dovolí", bych něco takového chtěl vidět pořádně rozpracované v seriálovém formátu. Film pro mě pocitově zkouší všechno a nic pořádně. Včetně té akce, která se chce také vymanit z okovů milovaného předchůdce, ale tím, že ji Miller na sílu připravil o klíčovou hudbu, akorát nechtěně zodpověděl na otázku, jestli by Zběsilá cesta tak dobře fungovala bez úderného soundtracku. Podle všeho ne. Na Furiose je vidět hodně úsilí a osobního přístupu. To se vždycky cení. Ale na rozdíl od Duny jsem se do jejího světa, navzdory veškeré snaze, nedostal o nic víc, než ve Zběsilé cesty. Rozhodně jsem se ale mnohem víc nudil. 50 % (06.07.2024)

Furiosa má stejný problém jako všechny prequely. Proč by mě mělo zajímat, co se postavám stane, když vím, že nakonec přežijí. Takže veškeré napětí je v mžiku to tam. Kromě toho honičky a bitky jsou až moc CGI a kupodivu hodně generické a bez náboje. Miller tady působí jako Jackson v Hobbitovi. Tenhle svět má očividně rád, ale už je dost starý a unavený na to, aby do jeho tvorby dal tolik energie jako v Šílené jízdě. Celé to působí unaveným, přímočarým a vůbec nevynalézavým dojmem. Anya Taylor-Joy se do role drsňačky hodí asi tolik co Fera Mravenec do role Supermana a chudák Chris Hemsworth znovu hraje šaška. (19.07.2024)