Uloupená hranice

Stejné téma jako ve Vávrových Dnech zrady. Já si nebudu hrát na nějakýho přehnanýho vlastence, ale zase jsem hrdej na to, že jsem Čech a podobný filmy nemůžou bejt cizí nikomu kdo smýšlí obdobně a nemá tendenci překrucovat historii. Určitě je to kvalitní materiál pro generaci sluníčkářů vedených pravdoláskařem Havlem kteří by se té spodině Heinleinovské ještě omlouvali. Velmi poučná záležitost.80% (28.02.2016)

Krásne poukázanie na fanatizmus pohraničných Nemcov, film, ktorý varí z ešte čerstvého, je natočený v čase, keď si všetci ešte veľmi dobre pamätali, ako to celé bolo. Lebo po vojne sa 99% Nemcov vyhováralo, že oni s tým nič nemali, oni neboli Hitlerovci, oni sa len prizerali a pod. Pritom všade kde mohli dvíhali pravice a u nás tak Henleinovi v Sudetoch robila drvivá väčšina. Aj vzhľadom na to bola denacifikácia samotného Nemecka veľmi ťažká a u našich pohraničných oblastí to bolo ešte ťažšie. Našťastie to vyriešili Benešove dekréty, jedna z mála vecí, ktoré tento prezident urobil naozaj dobre. (19.04.2021)

Překvapilo mě, že dva roky po skončení války měli čeští umělci hned chuť skočit do něčeho, co se tváří jako válečný film předcházející události druhé světové války. Na druhou stranu se ale říká, že železo se má kout dokud je žhavé a tak je tenhle film hodně autentickou událostí, která hodně věrně vystihuje tehdejší nálady společnosti. A ještě k tomu je dobře natočena. (24.11.2015)

Hodně dobrý válečný film. Asi jsem v rámci tohoto žánru z čs. kinematografie už "přemslán" filmy z 60. let, takže pětihvězdičkové nadšení se nekonalo ani zde, ani u Mužů bez křídel. Přesto v tomto snímku hodně vyzní filmová kvalita prvních poválečních let, nezatížená ještě ideologií po únoru '48. Jiří Weiss nabídl po zkušenostech z Anglie ve svém hraném českém debutu nejen na svou dobu dost akční podívanou, ale i dobře vystavěný příběh s vykreslením postav a jejich vzájemných vztahů na výrazné stopáži ještě před vypuknutím války. Obraz "dnů zrady" je zde podáván přes obyčejné lidi z česko-německého pohraničí a ve vhodných chvílích i příjemně odlehčen humorem (neustálé zmínky o knižní detektivce Vražda v muzeu, trampoty s kočkou uprostřed války). Potěšilo si po delší době opět připomenout ve filmu Eduarda Linkerse, Roberta Vrchotu a další polozapomenuté herce té doby. (75%) (Filmová výzva 2018 - Karlas)                                                        * (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948) (30.08.2018)

Uloupené hranici škodí krátký odstup od zobrazovaných událostí a v hlavách stále ještě nevychladla emocionální vášeň z všeobecného pocitu zrady na národu. Je znát přesvědčený a částečně zaslepený levicový příklon a občas z toho i zabolí. Předností je dynamičnost děje, rozvětveného do všech možných směrů. Vlastenecký není nejvhodnější přívlastek, slovo nacionalistický je příhodnější k charakterizování filmového díla. Je to pochopitelné, ale i tendenční ve snaze po národním zadostiučinění. Klasická hlavní postava v příběhu schází. Prototypem statečného prostého Čecha se zdravým selským rozumem je dřevorubec Srbek (zajímavý Ladislav Herbert Struna). Odhodlaným hrdinou s hlubokou bolševickou zkušeností a přesvědčením je vojenský četař Vrba (Rudolf Deyl ml.). Lokálním rekem, snažící se udržet státní celistvost a pořádek, je vrchní strážmistr Prýmek (zajímavý Rudolf Široký). Nejrozporuplnější postavou je mladý snaživec Hans Langer (pozoruhodný Josef Maršálek). Své schizofrenní postavení smíšené rodiny řeší invenčním přístupem v souladu s děsivě blízkou budoucností strachu. Rozkošnou postavou je německý starosta Czapan (velmi dobrý Eduard Linkers) v nadsazené karikatuře přistiženého intrikána. Hlavní ženskou postavou je Hansova dobrosrdečná sestra Anna-Marie (zajímavá Milica Kolofíková), odmítající narůstající podněcování národnostní nenávisti. Nejrozpolcenější postavou je německý dřevorubec Langer (dobrý J. O. Martin) v neporozumění přicházející agrese. Nejnebezpečnější postavou je německý poštmistr Zeisler (dobrý Miloslav Holub), který svou slabost mávnutím kouzelného proutku mění v nebývalou krutost a odhodlání. Z dalších rolí: důvěřivý vrchní finanční strážce Antonín Brož (příjemný Saša Rašilov st.), bezstarostný četnický závodčí (sympatický Karel Effa), ochotný strážmistr Sychra (příjemný Vilém Pfeiffer), k smrti vystrašená Langerova česká manželka (velmi zajímavá Marie Nademlejnská), stará a nechápající Srbkova maminka (příjemná Terezie Brzková), Srbkova vitální dcera Jana (zajímavá Jana Koulová), zákeřně aktivní německý dřevorubec Eribach (Hynek Němec), manipulativní německá autorita Sturmführer Tidden (dobrý Karel Peyr), vůdčí osobnost nepřátelských mladých henleinovců Kurt Reichman (Robert Vrchota), Zeislerova přímá manželka Greta (šarmantní Elvíra Lammerová), či tragicky zodpovědný německý lesník Mahler (Vlastimil Brodský). Tvůrci se možná pokusili o širší a nezatížený náhled na národní trauma, ale díky času je objektivita nabourána. Vznikl nacionalistický epos, působivý ve svém důrazném zpracování. (06.04.2017)