Tři tisíce let touhy

Stárnoucí chlapi se zhusta rajcují směšnými fantaziemi, ve kterých se do nich zabouchnou mladé krásné holky. A stárnoucí ženské se zase opájejí romantickými fantaziemi o vysokých, svalnatých a dokonale empatických džinech, jako třeba zjevně pí autorka literární předlohy (personifikovaná charmantní a nestárnoucí Tildou). Dokud děj zůstával v orientu a vyprávěl příběhy a la 1000 a jedna noc, potud jsem neměl námitek a náramně si ho užíval, moc hezká podívaná. Ale od té doby, co se profesorka s údajně vyvanulými tužbami náhle změnila v tokající slepičku s vlhkýma očima, šel příběh postupně do kopru. A londýnské finále už působilo málem jako retardovaná červená knihovna a agitka na multikulturalismus a ekologii. A taky mi pilo krev, že při scénách ze současnosti s velkým počtem zúčastněných lidí (přednášky, letiště), měl každý druhý na hubě stylovou roušku. Takže to asi zároveň měla být agitka pro přizdisráče na nošení roušek. Poslední třetina filmu tak předchozí dvě třetiny nekompromisně zařízla, škoda. (20.01.2023)

Jsou tam silný momenty, ale ten konec je tak pitomě plochej...škoda, že zajímavej scénář i celkem solidní režie jsou ke konci tak odfláklý, že Idris Elba i Tilda Swinton potom vypadaj občas jako přehrávající amatéři - a to je dost těžký u nich. Fakt tomu nerozumím, proč to ke konci tak zahodili. Ale v principu to byl ještě celkem fajn film. (12.01.2023)

Jedna z nejosobitějších fantasy posledních let, dost možná vůbec, která však nejde nikomu naproti. Zdánlivě klasický námět překovaný v neotřelý originální koncept, který dokonale naplňuje žánrová pravidla, ale zároveň je rozbíjí a uvědoměle komentuje. Na jednu stranu dekonstrukce pohádky, na druhou čistá krásná pohádka s myšlenkovým přesahem. Film překvapuje / odrazuje / oslovuje již specifickou strukturou, jelikož valnou část stopáže tvoří příběhy-flashbacky a zbytek se odehrává povětšinou v jednom hotelovém pokoji. Skrze příběhy-flashbacky Miller prezentuje svůj osobitý vizuál a krásnou scénografii, zároveň dává jasně najevo, že si zakládá i na malých detailech, protože ty přece jen tvoří celek - postavy v Osmanské říši skutečně mluví turecky, nikoliv anglicky s přízvukem, archetypální dějové rámce i decentní implementace magických prvků dávají vyprávění kouzlo a pohádkovou atmosféru, příběhy na sebe tématicky přirozeně navazují. V rámci “hlavního” děje je hrdinka (ne náhodou vystudovaná naratoložka, ať už to je cokoliv) konfrontována s těmito archetypy a sama je konfrontuje, vzniká tak metažánrová hra, kde se obcházejí pohádková pravidla a naráží do sebe skutečný a magický svět. Film se bohužel v posledním dějství snaží neohrabaně dojít k rozhřešení a až příliš rozšafně a obrazně předává různé velké myšlenky, což mi silně brání dát vyšší hodnocení, nicméně se pro mě i tak jedná o jednu z nejzajímavějších a nejpodnětnějších fantasy, které jsem zatím viděl. Jinak scéna vypuštění džina z lahve je top a hýří nápady, miluju tu scénu! 8/10 (27.06.2023)

Alithea: "Láska je dar. Je to dar seba samého, ktorý sa dáva zadarmo. Nie je to niečo, o čo by človek mohol niekedy požiadať." Tento film som si pridala do „Chci vidět“ asi vo chvíli, keď som zistila, že tam budú hrať Tilda Swinton a Idris Elba v hlavných úlohách. A tak som si film pozrela bez toho, aby som si pozrela recenzie a hodnotenie. Našťastie. Neovplyvnená - hodnotím 4+ hviezdičkami. V tomto filme som dostala možno aj viac, ako som čakala. Odrastená na príbehoch „Tisíc a jednej noci“, keď pre mňa sultán a hárem boli romantické pojmy. Ak vylezie Gin z fľaše v 21. storočí, neviem si pre neho predstaviť krajšiu tisíc-druhú poviedku, ktorá mi mohla byť ponúknutá. Preto tentokrát priemer hodnotení na csfd neberiem vážne. To vážne? (16.01.2023)

Miller mě mimo svět šílenýho Maxe nikdy moc nebavil. Je to sice skvělej režisér, ale už ne tak skvělej vypravěč. Tři tisíce let touhy je ale jeden z těch filmů, který se perfektně trefily do mojí momentální nálady. Hlavní roli hraje výrazný obrazový podání s přesným střihem, který doprovází poutavý historky i překvapivě funkční dialogy plný vznosných témat. Že to nemá – alespoň zdánlivě – tak úplně jasnej směr, cíl, nebo viditelnou pointu jde ku prospěchu divákovy představivosti. A o tu tady jde především. Nemá to dopad jako The Fall, ale ta touha se taky počítá. (15.09.2022)