Titan

Nic feminističtějšího na trhu už asi nenajdete. Dávám čtyři spíše z recese, ale musím říct, že styl této režisérky mě asi nepřestane překvapovat. Raw byl určitě lepším zážitkem, ale Titane je prostě takovej brutální bizár, že tomu ty čtyři dám. Do čeho všeho se Agathe Rouselle nechala kvůli roli překecat to mi fakt hlava nebere, ale pokud to mělo za cíl šokovat a pobouřit, myslím, že to zvládly holky na jedničku. Ať už se jednalo o soulož s autem, tělesnou metamorfózu či porod ocelového dítěte, ve všem jsem jako ženská viděla trochu větší hloubku a i tady na čsfd se vyjadřují hlavně muži, kteří se podle mě nedokážou přeprogramovat na jinou perspektivu, proto jsou ty názory třeba dost jednostranně. Jasně, bylo to fakt ujetý, i mě to zezačátku strašně iritovalo a vůbec jsem nevěděla, na co se to sakra divám a kam to hlavně spěje. Od půlky to ale získává i psychologičtěji zaměřenou notu a člověk  v tom toho může nalézt trochu víc, než by se zdálo. (18.12.2021)

Už u režisérčiny prvotiny Raw jsem moc nechápal ten povyk, který se kolem toho spustil a po Titane můžu říct, že Ducournau není pro mě. Pokud se film odehrává v rovině "šílená krává vraždí", tak je to naprosto na pohodu. Je to brutální, syrové a Agathe Rousselle je v té první půlhodině naprosto boží. I ten sex s autem bych překousnul. Ostatně to u nás není žádná novinka (zdravím Fuka). -SPOILERY- Jenže pak si holka ostříhala vlasy, zlomila nos o umyvadlo, zafačovala kozy a jakýsi záchranář v ní poznal ztraceného syna. A k tomu všemu do ní milenec-auto vstříklo vytuněný Mogul, takže vedle prsou je tu problém z těhotenským břichem. A od tý doby šlo všechno do kopru. Za prvních 30 minut 30%. Na zbytek se nedalo koukat. (11.11.2021)

Po dlhej dobe som bol s priateľkou na filme (naposledy to bola Caraxova Annette) a dostal som, trochu zaslúžene, otázku: "Prečo každý film na ktorý ideme do kina je bizarnejší ako ten predošlý?" Každopádne: Je to parádne natočené, herečka hrá ako o život a to i v tých najabsurdnejších polohách, ale prečo? Hlavná postava hneď v úvode stratila moje sympatie, ako vraždiaca psychopatka ma už nezaujímala svojím osudom. Inak je ale linka rodinnej tragédie (so skvelým Lindonom) celkom funkčná, zaujímavým spestrením je tu navyše body horror, ktorý je na moje pomery (trochu paradoxne, po šokovaných prvotných ohlasoch) zas trochu primálo explicitný. Hovorím najmä o scénach súloží s autami, či záverečným dieťaťom (fakt som dúfal v malého transformera). Tie mohli byť ešte viac "Cronenbergovské", telesné, to by som možno šiel aj na štvrtú hviezdu. Uhýbanie kamery pred nechutnosťami beriem ako devízu skôr v iných žánroch. Ako celok je to pomerne rozpačité, nie veľmi tvoriace homogénny celok s koherentnými kvalitami. 3,5* (23.10.2021)

SPOILER jak svině: Mam rád bizáry. Někdy mam rád bizáry opravdu hodně. Rád se hrabu v jejich vyznění i myšlence, pročež z nich dokonce i kde co vykoukám. Ale tady? Chápu tu kontroverznost okolo, z hlediska filmařiny a vypravěčství to ale neni nic strhujícího a vůbec prvně v životě jsem měl dojem, že sleduju čistokrevný pozérství. Titane je tak trochu jinej bizár, u kterýho divák sleduje holku, která se nechá zbouchnout autem, a místo toho, aby porodila Bburago, porodí "otci" tolik vytouženýho... Tetsua! (19.10.2021)

Uf, jestli jsem u Zločinů budoucnosti (paradoxně o rok mladších, ale pro mě díky myšlenkové hutnosti o stupínek nad Titanem stále vítězících) zíral nad filmem, který i v aktuální post-covidové době dokáže posouvat hranice do čehosi šokujícího, zatím snad neviděného a přesto působivého, u Titanu mám kromě podobných dojmů zároveň pocit filmu, na jehož plné vstřebání i přes úderný prožitek nejsem až tak plně připraven a společnost kolem nás možná také ne – ono jedna věc jsou globální trendy vysoké kultury, kde dnes často vládne bezmezná adorace LGBT+ včetně genderových odchylek absurdních rozměrů a druhá věc pak vnímání běžných lidí, když v r. 2024 slyšíte třeba, jak se učitelka po hodině rozpovídá ze šoku, že jedna žačka, s níž měla zrovna tu čest, je sice děvče, ale vypadá úplně jako chlapec a že to je neskutečná hrůza... Postava otce ztraceného syna v Titanu, kterou ztvárňuje Vincent Lindon, je pak až extrémním protikladem k podobné zkušenosti, s bezmeznou vstřícností k úplně jakékoliv bizarní odchylce rodové i přírodní identity člověka – protikladem, jaký bych si možná v realitě úplně nedovedl představit, byť je ve hře láska k synovi, na konci i k potenciálnímu v... (ale to už by byl spoiler). Poslední záběr se závěrečnou pointou mě v kombinaci s výrazem otce a hudbou úplně rozsekal a šokoval (a to jsem onu bizarní pointu znal předem, jen jsem si nedokázal přestavit ztvárnění) a zároveň posunul již tak úderný, šílený, mrazivý, napínavý a hlavně nepředvídatelný thriller s prvky rodinného dramatu i body horroru přímo do sci-fi! Pomrkávání na Davida Cronenberga v první třetině (zvláště Rabid a Crash) je značné, ale pak si jde režisérka svou cestou a ve finále mě tato zvrácená odysea s hledáním identity, vnitřní nápravy, spolupatřičnosti a lásky dostala, přestože nejedna scéna byla pro mě silně nepříjemná až nechutná a morální aspekt značně kontroverzní.... Nejen závěr, ale i jedna z úvodních scén erotického tance na luxusním barevném autě je svou atmosférou a hrou s barvami za mě mimořádná! Velmi silná čtyřka. [85%] (08.05.2024)